Článek
První písemná zmínka o Zvíkovu pochází z roku 1234, kdy je uváděn purkrabí Konrád z Janovic. Z toho vyplývá, že alespoň část hradu musela stát už na sklonku vlády Přemysla Otakara I., který jej pravděpodobně založil. Později byl Zvíkov označován jako „král českých hradů“, což vystihuje jeho význam i dochovanou podobu.
Ve 13. století byl hrad postupně rozšiřován. Král Václav I. přistavěl dvě palácová křídla a roku 1249 zde věznil svého syna Přemysla i pražského biskupa Mikuláše. Z této doby pochází i nejstarší dochovaná stavba, hranolová věž Markomanka, vysoká dvacet metrů, postavená z bosovaných kvádrů. Na jejích kamenech se nacházejí kamenické značky, které byly kdysi mylně považovány za staré runy. Věž měla žebrové klenby a komnatu zvanou Korunní síň, kde mohly být krátce uloženy korunovační klenoty.
Ve 14. století se hrad dostal do zástavy Rožmberků, ale Karel IV. jej vykoupil a zařadil mezi nezcizitelné královské hrady. Husité Zvíkov obléhali v letech 1429–1431 a v okolí se dodnes dochovaly stopy obléhacích prací. Po husitských válkách se hrad dostal do rukou Švamberků, kteří jej výrazně přestavěli. V polovině 16. století vznikly renesanční úpravy, sgrafitové fasády, nové ostění oken, malby a zvýšení věže Hlásky. Stavební práce tehdy vedl mistr Hons Vlach, který se na úpravách hradu podílel v 60. i 90. letech 16. století.
V 17. století byl Zvíkov dobyt císařským vojskem po stavovském povstání. Švamberský archiv byl poškozen a hrad získal Jan Oldřich z Eggenberka. Ten jej opravil, ale už zde nesídlil. V roce 1719 přešel Zvíkov k Schwarzenbergům, kteří sídlili na Orlíku. Požár v roce 1751 zničil velkou část hradu a ten postupně chátral. Až Karel III. ze Schwarzenbergu v letech 1840–1844 zastavil úpadek a po roce 1880 proběhly rozsáhlejší památkové úpravy, které daly hradu jeho dnešní romantizující podobu.
Stavební podoba Zvíkova je mimořádně bohatá. Hradní jádro má pětiboký půdorys uzavřený palácovými křídly. Do hradu se vstupuje Píseckou bránou, před níž je široký, ve skále tesaný příkop. Kamenný most přes něj pochází z roku 1777. Nad bránou stojí okrouhlý bergfrit Hláska, vysoký dvaatřicet metrů, zpevněný břitem proti ostřelování. V palácích se dochovaly křížové klenby, kaple sv. Václava s freskami z 2. poloviny 15. století, sedilie, tribuna a keramická dlažba. Arkádový ochoz, který propojuje palácová křídla, má dnešní podobu ze schwarzenberských úprav.
V interiéru se dochovala i unikátní pozdně gotická malba v tzv. zelené světnici, o rozměru přibližně 250 m². Většina plochy je laděná do zelených tónů a na čelní stěně jsou zobrazeni světští kurfiřti, taneční páry, hudebníci i dvorní šašek. Malby byly restaurovány v 19. a 20. století.
Zvíkov je také místem mnoha pověstí. Nejznámější je ta o Zvíkovském raráškovi, který podle dělníků vyháněl lidi z Markomanky při stavebních pracích roku 1597 a dodnes má strašit o půlnoci v Korunní síni. Další pověsti vyprávějí o tajné chodbě do kaple ve Svaté Anně, o dvou psech s ohnivýma očima, o věži Markomance údajně postavené Markomany, nebo o tom, že kdo se odváží přespat ve věži, do roka zemře.
Dnes je Zvíkov státním hradem, kulturní památkou od roku 1963 a národní kulturní památkou od roku 1978. Je přístupný veřejnosti a patří k nejvýznamnějším historickým stavbám v jižních Čechách.
Moc děkuji všem dárcům za finanční podporu, kterou mi poskytujete. Díky vám mohu dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážím toho, že se vám má práce líbí a že mne podporujete.
Jste milovníci Vltavy a širšího Povltaví, rádi poznáváte nová místa a zároveň oceníte tipy, kde se můžete dobře najíst, napít a ubytovat? Pokud ano, sledujte můj profil. Najdete na něm nejen tipy na výlety, ale i recenze z kaváren, restaurací, hotelů a penzionů. Chybět nebudou rozhovory s místními obyvateli a články o tom, jak se v Povltaví žilo, které svátky se slavily a co se vařilo. Všechny články najdete také na mém webu vltavina.cz.
Zdroj: hrad Zvíkov
