Článek
Řeka v té době tekla pomalu, louky byly plné květů a lidé cítili, že léto je v plné síle. A protože Povltaví je kraj dlouhý a různorodý, měl tento svátek v jednotlivých částech toku trochu jinou atmosféru, i když jeho podstata zůstávala stejná.
V horním Povltaví, kde se řeka ještě vine mezi lesy, loukami a menšími osadami, měl Janův den tichý, ale slavnostní ráz. Ráno se chodilo do kostelů a kaplí, které bývaly vyzdobené zelenými větvemi a lučními květy. Mše měla radostný tón a lidé si domů odnášeli malé kytice, které ukládali do světnic jako ochranu před nemocemi a zlými silami. Po návratu domů se připravoval lepší oběd, často s prvními plody léta. Odpoledne se trávilo v klidu. Ženy sbíraly byliny, které měly podle tradice právě v tento den největší sílu, muži sedávali u vody a děti běhaly po loukách, kde se sbíraly třezalky, mateřídoušky a řebříčky. Večer měl jemný, světelný tón, protože dlouhý soumrak byl považován za požehnaný.
Ve středním Povltaví, kde řeka protékala živějšími obcemi, mlýny a místy, kde se více obchodovalo, měl svátek o něco společenštější ráz. Ranní mše bývala hojně navštěvovaná a po ní se lidé zastavovali před kostelem, povídali si o práci, o úrodě i o tom, jaké počasí je čeká. V některých obcích se udržovaly drobné obchůzky ke kapličkám zasvěceným svatému Janu. Nebyla to velká procesí, ale spíše několik žen, dětí a starších hospodářů, kteří se společně pomodlili a zazpívali. Děti nosily květiny a někde i malý zvoneček, který měl symbolicky odehnat nemoc a neštěstí. Odpoledne bývalo živější. Lidé sedávali u vody, povídali si, někde se hrálo na housle nebo se zpívaly písně, které se v kraji držely po generace. Janův den měl lehký, letní tón, jako by se řeka sama stala součástí oslavy.
V dolním Povltaví, kde se řeka rozlévala do širší krajiny a kde byly větší vsi i více řemesel, měl svátek svatého Jana Křtitele někdy až polopoutní charakter. Kostely bývaly plné a po mši se lidé často vydávali k janovským kapličkám a božím mukám, která stála na starých cestách. Tyto obchůzky měly slavnostní, ale stále prostý ráz. Zpívaly se radostné písně, ženy nesly květiny a muži se modlili za zdraví rodin i dobytka. V některých obcích se připravovaly i malé trhy nebo sousedská setkání, kde se prodávalo pečivo, drobné rukodělné výrobky nebo čerstvé ovoce. Odpoledne se často trávilo u vody, kde se sedávalo na břehu, povídalo se a pozorovala se řeka, která byla v tomto období klidná a široká. Večer měl tichý, smířlivý tón. Lidé sedávali před staveními, poslouchali zvuky léta a cítili, že svátek přinesl do kraje světlo a ochranu.
Ať už se slavilo kdekoliv podél toku, svátek svatého Jana Křtitele byl v Povltaví dnem, kdy se lidé zastavili uprostřed práce, poděkovali za zdraví a poprosili o ochranu pro to, co je živí. A i když se dnes slaví jinak, v kraji zůstalo něco z tehdejší atmosféry, dlouhý červnový večer, vůně sena a pocit, že řeka nese nejen vodu, ale i příběhy, které se tu žijí po generace.
Moc děkujeme všem našim dárcům za finanční podporu. Díky vám můžeme dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážíme toho, že se vám naše práce líbí a že nás podporujete.
Chcete vědět, jak v Povltaví žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne.
Zdroj: Tradice a zvyky
