Soukromí u bazénu: proč rozhoduje výška, ze které se soused dívá

Bazén, terasa nebo místo na opalování se plánují hlavně podle slunce, rovného terénu a vzdálenosti od domu. Na pohledy sousedů se většinou myslí až ve chvíli, kdy je hotovo a první letní odpoledne ukáže, ze kterých oken je na vodu vidět. Pak už zbývá jen dodatečně stavět ploty, pergoly a sázet rychle rostoucí keře.

Na soukromí se přitom dá zeptat předem. Stačí otázku správně položit. Nejde o to, co vidíte vy, ale co uvidí ten druhý. Mapa viditelnosti proto vždy počítá z pohledu pozorovatele a barevně označí místa, kam člověk ze zvoleného bodu dohlédne. Nejsou to místa, odkud je vidět na něj.

Z toho plyne první pravidlo. Pozorovatele nestavíte na místo budoucího bazénu, ale tam, odkud by se mohl někdo dívat, tedy k sousednímu domu. Pak sledujete, jestli se vaše místo na zahradě vybarví. Když ano, soused na něj z daného bodu uvidí.

Druhé pravidlo je méně samozřejmé. Výsledek se může výrazně změnit podle toho, v jaké výšce má pozorovatel oči. Člověk stojící na zahradě se dívá zhruba z výšky 1,5 m. Kdo vyhlíží z okna v patře, má oči zhruba v pěti metrech.

Překážka, která zakryje výhled ze země, proto nemusí stačit na pohled shora. Nemá smysl ověřovat jen jednu situaci. Prověřte stejné místo aspoň ze dvou výšek a pokaždé ze stejného bodu, aby bylo jasné, co změnila jen výška.

Jak to vypadá v praxi, ukazuje parcela 106/40 v katastrálním území Šestajovice u Prahy v okrese Praha-východ. Údaje k parcele ji uvádějí jako zahradu o výměře 710 m². Na zahradě bylo vybráno místo pro bazén a pozorovatel stál u zdi sousedního domu, 12 m od tohoto místa. Mapa počítala viditelnost v okruhu 300 m.

V první situaci měl pozorovatel oči ve výšce 5,0 m, což odpovídá pohledu z okna v patře. Hlídané místo pro bazén se v mapě vybarvilo. Soused by na něj tedy z okna v patře uviděl.

Ve druhé situaci zůstalo všechno stejné, jen výška očí klesla na 1,5 m, jako u člověka stojícího na zemi. Místo pro bazén tentokrát zůstalo bez barvy. Z tohoto bodu a z této výšky na něj vidět není.

Kdo by si ověřil jen pohled stojícího člověka, mohl by usoudit, že bude bazén v soukromí. Porovnání obou výsledků ale ukazuje, že pro soukromí na této zahradě rozhoduje hlavně pohled shora.

Pokud vám pohled z oken nevadí, máte hotovo. Pokud ano, nabízejí se dvě cesty. První je posouvat místo pro bazén po zahradě a hledat takové, které se z výšky okna nevybarví. Druhou je počítat se zakrytím shora už od začátku a zahrnout ho do projektu i rozpočtu, místo abyste ho řešili až po první sezóně.

Stejný postup se hodí pro terasu, venkovní sprchu, místo na opalování nebo okno ložnice. Pravidlo zůstává stejné. Pozorovatel stojí tam, odkud se někdo dívá, a vy sledujete, jestli se vaše místo vybarví.

Ještě větší smysl má taková kontrola před koupí pozemku. Před podpisem smlouvy zjistíte, jak moc bude zahrada vidět od okolních domů, a podle toho můžete plánovat umístění domu i zahrady.

Výsledek je orientační. Záleží na tom, kam přesně pozorovatele umístíte a jakou výšku zvolíte. Proto zkuste víc bodů a víc výšek, například jednotlivá okna sousedního domu.

Mapu doplňte prohlídkou na místě. Zjistěte, kde skutečně jsou okna sousedů, v jaké výšce a kam míří. Nejjednodušší kontrolou je obrácený pohled. Postavte se na místo budoucího bazénu a podívejte se, která okna vidíte vy.

Když se mapa i prohlídka shodují, máte pro rozhodnutí o umístění bazénu pevnější podklad než pouhý odhad od oka. A případné zakrytí můžete naplánovat dřív, než za něj zaplatíte jako za dodatečnou opravu.