Článek
Do salonu chodím pravidelně, žádné experimenty, žádné radikální změny. Jen zastřihnout konečky a na chvíli vypnout. Tentokrát mi ale kadeřnice při foukání pramenů mezi prsty poznamenala, že moje vlasy jsou hodně vysušené a že by jim prospěla intenzivní regenerační kúra. Mluvila klidně, profesionálně, přesvědčivě. Najednou jsem měla pocit, že zanedbávám něco, co by mělo být samozřejmostí.
Přikývla jsem rychleji, než bych si chtěla přiznat. V hlavě mi proběhla krátká úvaha, jestli je tisíc korun za jednu péči hodně, nebo přiměřeně. Řekla jsem si, že si to zasloužím. Že je to investice. Že vlasy jsou vizitka. Tak jo, tak to zkusíme.
Samotná kúra byla příjemná. Teplo ručníku, jemná masáž hlavy, vůně přípravků, které slibovaly hloubkovou výživu. Vlasy po vysušení působily hebce, leskle, uhlazeně. Odcházela jsem s pocitem, že jsem pro sebe něco udělala. Dokonce jsem si cestou domů několikrát sáhla do vlasů, jen abych si ten pocit potvrdila.
První mytí doma už tak kouzelné nebylo. Říkala jsem si, že je to normální, že efekt trochu opadne. Druhé mytí přineslo lehké zklamání. A po týdnu jsem stála před zrcadlem a viděla stejné suché konečky, stejnou lehkou krepatost, stejný pocit, že se mi vlasy lámou víc, než bych chtěla. Efekt za tisíc korun se rozpustil rychleji než kondicionér ve sprše.
Nešlo jen o vlasy. Šlo o ten pocit, že jsem se nechala přesvědčit. Že jsem uvěřila slibu, aniž bych si dala čas si ho promyslet. Přitom nejsem člověk, který by bezhlavě utrácel. U jiných věcí zvažuju, porovnávám, čtu recenze. Tady jsem se nechala unést atmosférou salonu a jistotou někoho, kdo mluví sebevědomě.
Začala jsem přemýšlet, kolik podobných „doporučení“ vlastně přijímáme bez většího odporu. Když nám někdo v roli odborníka řekne, že něco potřebujeme, snadno tomu uvěříme. Autorita má zvláštní schopnost obejít naše pochybnosti. A přitom moje vlasy nebyly v havarijním stavu. Byly jen obyčejně suché, jako vlasy mnoha lidí, kteří si je barví nebo foukají.
Neříkám, že kúra byla vyloženě špatná. Možná by fungovala lépe s pravidelným opakováním, možná jsem měla změnit i domácí péči. Ale ta jednoduchá rovnice očekávání a reality se prostě nenaplnila. Čekala jsem viditelnou změnu. Dostala jsem krátkodobý efekt.
Když jsem o tom vyprávěla kamarádce, jen pokrčila rameny a řekla, že podobnou zkušenost už měla. Chvíli jsme se smály, jak snadno se necháme zlákat slovem „regenerace“ nebo „hloubková výživa“. Ve skutečnosti jsme ale spíš hledaly ujištění, že v tom nejsme samy.
Dnes, když jdu kolem salonu, necítím vztek. Spíš větší opatrnost. Vím, že až mi příště někdo nabídne další zázračnou kúru, nadechnu se a řeknu si, že si to promyslím. Možná to nepotřebuju. Možná stačí méně slibů a víc obyčejné péče doma.
A moje vlasy? Jsou pořád trochu suché. Jen já už na ně nekoukám jako na problém, který vyřeší jednorázová investice. Možná jsem si za ten tisíc korun nekoupila regeneraci vlasů, ale malou lekci o tom, jak snadno si necháme prodat naději.
