Pražský komorní balet po půl století končí

Pražský komorní balet založil v roce 1975 choreograf Pavel Šmok. Za půl století se stal jednou z nejznámějších tanečních značek u nás. Jeho tanečníci získávali prestižní Ceny Thálie, soubor vystupoval v zahraničí a vozil kvalitní představení i do menších měst, kde jinak balet neuvidíte.

„Jsme srovnatelní s baletními soubory velkých divadel, ale dostáváme zlomek jejich podpory,“ říká ředitelka souboru Ladislava Dunovská Jandová. Veřejné financování pokrývá jen čtvrtinu celkového rozpočtu, zbytek si soubor musí zajistit sám.

Přitom soubor v posledních letech slavil jeden úspěch za druhým. Inscenace Petra Zusky Kytice byla oceněna jako nejlepší představení roku 2019, La Strada choreografa Jiřího Bubeníčka sklidila bouřlivé ovace. Tanečníci jako Dominik Vodička získávali Ceny Thálie. Uměleckým patronem je dokonce světoznámý choreograf Jiří Kylián.

Jenže ani to nestačilo. Letos dostal Pražský komorní balet od Ministerstva kultury nejnižší podporu za posledních několik let.

Výsledek? Od června přijde o práci dvacítka profesionálů – tanečníci, choreografové, technici. Zruší se desítky představení, které měly bavit diváky po celé republice. Regionální publikum teď přijde o jednu z mála příležitostí vidět kvalitní současný tanec.

„Po pečlivém zvážení jsme byli nuceni činnost pozastavit. Věříme ale, že najdeme řešení a vrátíme se,“ dodává ředitelka.

Soubor se nevzdává. Spustil petici Jsme pro zachování Pražského komorního baletu, kterou můžou zájemci podepsat v Divadle na Vinohradech, v Městské knihovně v Praze nebo v Domě tanečního umění v Braníku. Možná pomůže, možná ne. Jisté je jedno – bez změny v přístupu k financování kultury se podobné příběhy budou opakovat.

Pražský komorní balet tak končí stejně, jako začínal – s velkými ambicemi, ale malým rozpočtem. Jen tentokrát se ukázalo, že to nestačí.