Článek
Po vyšetření u lékaře jsem sjela s kočárkem do metra. Pes na krátkém vodítku, dvě nákupní tašky na madlech. Sedla jsem si ke dveřím a jela jen jednu stanici, protože na naší výchozí stanici výtah není a nejbližší je až o kus dál. Košík pro psa jsem měla v tašce. Souprava přijela hned a na plném nástupišti jsem s kočárkem nechtěla u hrany nástupiště nasazovat košík. Říkala jsem si, že ho nasadím hned po výstupu a nikomu tím nebudu překážet. Po kontrole u doktora jsem byla trochu unavená, chtěla jsem to jen rychle zvládnout a doma si dát kafe.
Revizor křičí, dveře blokuje a dítě pláče
Za chvíli se u mě zastavil revizor, procházel vagónem a kontroloval doklady. Podala jsem mu Lítačku s časovým kuponem, jenže se zarazil u psa bez košíku. Sáhla jsem do tašky, vytáhla košík a řekla, že ho teď hned nasadím. On ale zvýšil hlas, že porušuji přepravní řád, a že to takhle nepůjde. Překvapilo mě, jak rázně mluvil, když viděl, že košík mám a chci ho nasadit. Snažila jsem se mluvit klidně a říct, že jedu jen jednu stanici a že to hned napravím.
Když se otevřely dveře, chtěla jsem vystoupit na nástupiště, abych psa v klidu zajistila a nikomu nepřekážela. Revizor si stoupl do dveří tak, že jsem se s kočárkem nevešla, a řekl, ať zůstanu, dokud to nevyřešíme. V tu chvíli se malý probudil, začal plakat a pes znervózněl. Poprosila jsem ho, aby mě kvůli bezpečnosti aspoň pustil ven, s tím, že košík hned nasadím a předložím, co bude chtít. Myslela jsem jen na to, abych se od dveří dostala pryč a měla prostor na kočárek i psa.
Pomoc cestujících, košík nasazen, přirážka padá
Ozvala se paní vedle, že mě má nechat vystoupit, a pán u dveří je přidržel. Revizor ustoupil o krok kvůli lidem, kteří potřebovali ven. Využila jsem toho a s kočárkem jsem opatrně vyjela na nástupiště, zabrzdila kočárek, odložila tašky a hned psovi nasadila košík. V tom shonu mi jedna taška spadla na zem a z ní se rozsypaly drobnosti. Revizor na mě zvýšil hlas, že utíkám, a dožadoval se dokladů. Řekla jsem mu, že neutíkám, jen nechci blokovat dveře a ohrožovat dítě.
Na nástupišti jsem mu klidně podala občanku a ukázala psa s nasazeným košíkem. Přesto začal vypisovat přirážku za jízdu se psem bez košíku. Vysvětlovala jsem, že jsem košík měla a snažila se ho hned nasadit, jen jsem to chtěla mít rychle za sebou, protože malý pořád brečel. Zaplatila jsem na místě kartou a vzala si potvrzení. Zároveň jsem si do telefonu opsala číslo jeho služebního průkazu, abych měla všechno pro případ, že bych se k tomu později vracela.
Když odešel, paní z vagónu mi podala tu spadlou tašku a řekla, že jeho chování bylo nepřiměřené. Poděkovala jsem jí a posbírala věci. Uklidnila jsem se a došlo mi, že si to nemám nechat líbit. U výtahu jsem se nadechla, utišila malého a zkontrolovala, jestli mám potvrzení a zapsané údaje. Rozhodla jsem se poslat stížnost hned, jak dorazím domů. Cítila jsem únavu, ale i malé zadostiučinění, že jsem se ozvala a nenechala se zastrašit.
