Článek
Večer jsem si domů přinesla balíček z výdejního místa. V krabici měla být skleněná karafa na víkendové setkání, takže jsem se do toho pustila hned, ať mám klid. Položila jsem krabici na kuchyňský stůl a opatrně rozřízla pásku. Na sklo jsem opatrná, vždycky se bojím, že někde bude vlasová prasklina. Karafa byla v pořádku, vzala jsem ji do ruky, zkontrolovala okraj i víčko a postavila ji na linku. V krabici zbyla jen výplň, tak jsem začala sbírat papír, ať to hned vyhodím a nemám po bytě nepořádek.
Záblesk kovu a rychlé kroky k bezpečí
Když jsem zvedla poslední zmuchlaný kus papíru, na dně se něco zalesklo. Zarazila jsem se a došlo mi, že je to úzký kousek kovu. Byl to odlomený segment z odlamovacího nože. Zůstala jsem stát a napadlo mě, že mám doma kočku, která by do krabic vlezla ještě dřív než já. Nechtěla jsem na to sáhnout holou rukou. Papír jsem opatrně přitlačila zpátky, aby ten kousek zůstal na místě, a šla jsem pro lepicí pásku a kus kartonu. Než jsem odešla, zavřela jsem kočku do ložnice, protože ji znám. Tohle by byla přesně její zábava.
Vzala jsem papírovou utěrku, přeložila ji, čepel jsem přes ni zvedla a hned ji přilepila na připravený karton. Aby se to nikomu nezapíchlo do prstu. Na chvilku jsem se zastavila a přemýšlela, jestli to jen vyhodit, nebo někomu napsat. Zavolala jsem do obýváku na partnera: „Hele, našla jsem v krabici kus čepele, co s tím?“ Přišel se podívat a řekl: „Napiš jim to a přilož fotky, ať to ve skladu vědí. Je to docela nebezpečný.“ Měla jsem podobný pocit. Nešlo mi o nějaké vyřizování, spíš aby si toho všimli.
Jak jsem to nahlásila a co přišlo dál
Vyfotila jsem dno krabice i ten karton s přilepenou čepelí. Do kontaktního formuláře e‑shopu jsem napsala krátký popis, kdy balík dorazil, co bylo uvnitř a co jsem našla. Připojila jsem, že jsem se nezranila a že jsem čepel zajistila. Nepsala jsem si o kompenzaci, chtěla jsem, aby se to řešilo kvůli bezpečnosti. Druhý den dopoledne přišla odpověď s omluvou a dotazem, jestli jsem v pořádku. Vysvětlili, že se při balení někdy ulomí segment z nože a spadne do krabice, když si toho člověk hned nevšimne. Požádali mě, abych to bezpečně zlikvidovala, a poděkovali, že jsem je upozornila.
Jako omluvu přidali kód na dopravu zdarma při příští objednávce. Poděkovala jsem a napsala, že mohou fotky klidně použít na školení ve skladu. Krabici jsem dala mimo dosah kočky a ten kovový kousek ještě jednou zabalila do dalšího kartonu, přelepila páskou a vyhodila do směsného odpadu. Pocit napětí ze mě pomalu opadl. Zároveň mi došlo, jak snadno bych se mohla říznout, kdybych ten papír jen shrnula rukou nebo kdyby do toho sáhla kočka. Prostě jedna vteřina nepozornosti.
Karafu jsem umyla a postavila na linku. Pořád jsem ji chtěla mít na víkend připravenou. Řekla jsem si, že příště budu balíky otevírat na prázdné ploše a výplň nevysypávat po zemi. U skleněných věcí si to raději zkontroluju dvakrát. Večer jsem to napsala kamarádce, jen tak mimochodem. Odepsala, že se jí jednou v balíku objevil špendlík zapíchnutý ve výplni, takže si na to od té doby taky dává pozor. Vzala jsem to jako malé poučení a zároveň mě potěšilo, že podpora reagovala rychle a lidsky. Stačilo napsat, poslat fotky a celé to proběhlo bez zbytečných komplikací.
