Článek
Ve středu dopoledne jsem vešla do malé gynekologické ordinace poprvé po víc než roce. Objednala jsem se kvůli mírnému špinění po intenzivnějším cvičení, které mě vystrašilo. Po rozchodu a stěhování jsem prevenci odkládala. Říkala jsem si, že když s nikým nespím, tak to nehoří. Měla jsem pocit, že je to jedna z věcí, ke kterým se vrátím, až bude víc času a klidu. Teď mě dohnal strach a já chtěla vědět, co se děje, a mít klid aspoň v tomhle. Před recepcí jsem se krátce nadechla a zazvonila.
Čekárna, výmluvy a věta, která mě zastavila
V čekárně jsem seděla s mobilem v ruce a vymýšlela omluvy. Proč jsem nepřišla dřív, co všechno se dělo, jak jsem to měla složité. V hlavě jsem si skládala věty, které by zněly rozumně. Styděla jsem se, že jsem to nechala zajít tak daleko a zároveň jsem se přistihla, jak zvažuju, že se omluvím a odejdu. „Přeobjednat to?“ problesklo mi. Nechtělo se mi ale vracet domů se stejným nepříjemným pocitem. Zůstala jsem, protože mě unavovalo pořád se bát. Když na mě zavolali, vstala jsem, strčila telefon do kapsy a nadechla se tak, abych se aspoň na chvíli uklidnila.
Sestra mě vzala do ordinace a začala se ptát na obvyklé věci: kdy jsem byla naposledy, kdy byla poslední menstruace, jestli beru nějaké léky. Vyhrkla jsem, že jsem byla naposledy loni na jaře, pak rozchod, stěhování, práce navíc, a že teď nikoho nemám, tak jsem to nehnala. Slyšela jsem se, jak se omlouvám, jako by se tím dalo něco spravit. Bylo mi trapně, protože to bylo zbytečné vysvětlování. Podívala se na mě a klidně řekla: „Na gyndu se nechodí kvůli chlapovi, ale kvůli sobě.“ Nic víc, žádný podtón, jen fakt. Přikývla jsem a poprvé za ten den se mi ulevilo. Tu větu jsem si zapamatovala.
Vyšetření bez strašení a plán, který uklidňuje
Po té větě jsem přestala koktat a rovnou odpovídala na otázky. Vyšetření proběhlo rychle. Stěr na cytologii, transvaginální ultrazvuk, běžné komentáře typu „všechno vypadá v normě“. Na obrazovku jsem se dívala jen zběžně, stačilo mi slyšet, že je to v pořádku. Sestra u křesla se mnou mluvila laskavě, ptala se na cvičení a na cyklus, aby odvedla moji pozornost. Nevyptávala se na věci, které se mě netýkaly, nic nehodnotila, jen dělala svou práci a respektovala mě. To ticho mezi námi bylo snesitelné. Když mi brali stěr, nadechla jsem se a myslela na to, jak jsem tohle zbytečně odkládala.
Po vyšetření mi lékař řekl, že výsledky cytologie budou za pár týdnů. Ozvou se jen v případě, že by bylo něco v nepořádku. Jinak mám přijít na preventivní prohlídku za rok, a kdyby se špinění opakovalo, mám dát vědět dřív. Přikývla jsem a říkala si, že tohle je přesně ten typ informací, které jsem potřebovala slyšet bez strašení. Sestra pak navrhla: „Dejte si hned připomínku do telefonu, ať to zase neodložíte.“ Vytáhla jsem mobil, otevřela kalendář a napsala „objednat kontrolu za rok“. Do poznámky jsem si připsala, že při opakovaném špinění mám hned zavolat. Bylo to jednoduché gesto, ale měla jsem pocit, že to zvládám.
Když je péče o sebe kvůli mně
Cestou domů v tramvaji jsem si tu větu opakovala. Na gyndu se nechodí kvůli chlapovi, ale kvůli sobě. Došlo mi, jak moc jsem péči o sebe spojovala s tím, jestli zrovna někoho mám. Jako by měla péče o tělo větší prioritu, když jsem s někým. Přitom v tom těle žiju pořád já. Napsala jsem kamarádce, že se objednám i k zubaři na preventivku. Poslala mi palec nahoru a „konečně“. Usmála jsem se sama pro sebe, ne proto, že bych byla najednou dokonalá, ale protože jsem udělala malý krok pro sebe.
Doma jsem si sedla ke stolu a prošla si poznámky v kalendáři, co všechno jsem odsunula. Ne proto, abych se zahanbila, spíš abych to zase zařadila do života. Neplánuju velké změny, jen nechci čekat, až se mi zase všechno změní. Nemám jistotu, že cytologie dopadne skvěle, ale místo domýšlení vím, kdy se ozvou a co mám dělat, kdyby se něco opakovalo. Připomínka v telefonu je obyčejná věc, ale pomáhá mi. A ta sestřina věta ve mně zůstává jako jednoduché pravidlo. Starat se o sebe kvůli sobě, a ne až kvůli někomu. Myslím, že si ji budu pamatovat.
