Článek
Bydlím v řadovém domku na kraji města, pozemek jsem zdědil po rodičích. Nikdy jsem moc nepřemýšlel nad tím, kde přesně končí „moje“ a začíná „cizí“, prostě tam stál starý drátěný plot, trochu křivý, ale všem to roky stačilo. Se starými sousedy jsme to nikdy neřešili, brali jsme to jako daný stav. Jedno jaro se ale vedle nastěhoval nový soused. Už první léto mi přes plot mezi řečí oznámil, že si nechá udělat „pořádný plot, ať je v tom konečně pořádek“. Nezabýval jsem se tím, dokud jsem si jednoho dne nevšiml, že dělníci zarývají nové sloupky nějak blízko u mého záhonu.
Když metr navíc spustí lavinu
Nejdřív jsem si říkal, že to špatně odhaduju, ale pořád jsem o tom pochyboval. Vzal jsem metr, prošel celou hranici od ulice dozadu a zjistil, že nově připravovaný plot jde zhruba o metr dál na moji stranu oproti tomu původnímu. Nebylo to pár centimetrů, ale už docela kus. Šel jsem za sousedem v klidu, ukázal mu staré kolíky v zemi, které tam zůstaly ještě z doby, kdy naši pozemek kupovali, a vytáhl i náčrt z kupní smlouvy. On jen mávl rukou, že „ten starý plot byl stejně blbě“ a že má svého geodeta, který mu prý všechno vyměřil správně. Říkal jsem, že se mi to nezdá, ale dělníci mezitím dál betonovali sloupky, měli od něj jasné zadání a na naše dohady nijak nereagovali.
Když byl plot hotový a já stál na zahradě a viděl, o jaký pás jsem přišel, působilo to na mě ještě víc. Nešlo ani tak o konkrétní metr nebo dva, ale o ten pocit, že někdo přijde a jednoduše se posune blíž. Řekl jsem si, že než se pustíme do dalších hádek, ověřím si to nestranně. Objednal jsem si vlastního geodeta, vysvětlil mu situaci a nechal si přesně vytýčit hranice. Po měření mi bez váhání řekl, že nově postavený plot jednoznačně stojí na části mého pozemku. Sepsal protokol, zakreslil to do situace a všechno mi předal. S tímhle jsem znovu zašel za sousedem, myslel jsem, že když to uvidí černé na bílém od nestranného odborníka, zarazí ho to. On jen prohlásil, že „tohle určitě není poslední slovo“ a že si to nechá přeměřit.
Od klidné domluvy k právníkům a úřadům
V tu chvíli mi došlo, že po dobrém to asi nepůjde. Napadlo mě, co by se stalo, kdybych to nechal být a jednou se rozhodl dům prodat. Mít část vlastního pozemku oficiálně zastavěnou cizím plotem rozhodně není věc, kterou by katastr nebo banka přešla bez povšimnutí. Zašel jsem proto za právníkem. Vysvětlil jsem mu situaci, ukázal mu protokol od geodeta i kopii kupní smlouvy. On mi popsal, jaký je standardní postup, a pomohl mi sepsat předžalobní výzvu k odstranění části plotu a k vyklizení mého pozemku. Výzvu jsme poslali sousedovi doporučeně. Žádná reakce nepřišla, jen pár nepříjemných poznámek přes plot o tom, jak jsem „prudič“ a že z toho dělám zbytečný problém. Po další poradě s právníkem jsem podal žalobu k soudu a zároveň podnět na stavební úřad kvůli tomu, že plot stojí na mém pozemku bez mého souhlasu.
Stavební úřad si vyžádal geodetické podklady a svolal místní šetření. Znovu se měřilo, znovu se chodilo po hranici a v podstatě zopakovali závěr, na který už přišel můj geodet – plot je na cizím pozemku a není k tomu žádná dohoda mezi vlastníky. Soused se při tom tvářil, že jde jen o formalitu, a hned se odvolal. Tím se všechno protáhlo o další měsíce. Mezitím se mu problém projevil i jinde – řešil u banky uvolnění další části hypotéky na úpravy domu a oni po něm chtěli doložit, že má v pořádku hranice pozemku i stavby a že spory se sousedy jsou vyřešené. Dokud neměl rozhodnutí ze stavebního úřadu, peníze mu neuvolnili. Začal si tedy najímat vlastního právníka, dalšího geodeta a celé se mu to začalo prodražovat.
Rozsudek, nový plot a tiché sousedství
Po odvolání stavební úřad původní rozhodnutí potvrdil. Trvalo to víc než rok od chvíle, kdy dělníci zabetonovali první sloupek, ale soud v mém sporu nakonec rozhodl v můj prospěch. Ve výroku stálo, že soused musí odstranit část plotu, která zasahuje na můj pozemek, a nový plot postavit podle vytyčené hranice. Zároveň mu soud uložil uhradit náklady řízení a moje výdaje na geodeta a právníka. Když pak najímal znovu zedníky, nechal si dělat nový projekt a boural prakticky nový plot, bylo zvláštní to sledovat. Sám přiznal, že ho to celé vyšlo na víc než ta první stavba. Ve mně to vyvolávalo směs zadostiučinění a určité hořkosti, ale měl jsem hlavně klid v tom, že jsem se bránil oficiální cestou a nepouštěl se do osobních hádek nebo naschválů.
Od té doby naše sousedské vztahy moc neexistují. Komunikace se smrskla na neutrální „dobrý den“ přes správně umístěný plot a občasné prohození vět o praktických věcech, když je to nutné. Zahradu mám ale zpátky v původním rozsahu a vím, že kdybych to tehdy přecházel jen ze strachu ze sousedských sporů, jednou bych na to doplatil já. Když se podívám na rovnou řadu sloupků, vždycky si na tu situaci vzpomenu. Pro mě nakonec nebylo podstatné, jestli šlo o metr pozemku, ale to, že mám hranici pozemku jasně vymezenou a vyplatilo se ji bránit.
