Článek
Když šéf zavolá těsně před dovolenou
Seděl jsem v kuchyni, právě jsem balil poslední trička na vytouženou dovolenou, když mi zazvonil mobil. Z displeje na mě svítilo jméno mého šéfa. Zvedl jsem to, i když jsem tušil, že to nebude nic příjemného. „Ahoj, potřebuju tě zítra v práci. Musíme odložit tvoji dovolenou, nestíháme,“ vychrlil na mě bez pozdravu. Zalil mě vztek, ale snažil jsem se být profesionální.
Musel jsem rychle rozhodnout, jestli ustoupím
Chvilku jsem mlčel a rozhlížel se kolem, zatímco jsem v hlavě počítal, kolik mě už ta dovolená stála času i peněz. „To si snad děláte legraci, šéfe, mám už všechno zařízené,“ ozval jsem se nakonec. On jen odsekl: „Já vím, ale je to potřeba. Však ti to nějak vynahradíme.“ V té chvíli jsem měl jasno: stáhnu se zpátky a promyslím další krok. Odmítat na místě bych si netroufl.
Pravidla jsou na mojí straně
Okamžitě jsem sedl k počítači a začal hledat přesné informace. Bylo mi jasné, že zaměstnavatel může dovolenou zrušit jen z vážných provozních důvodů – a i tak mi musí nahradit veškeré náklady spojené se zrušením. Věděl jsem, že mám rezervované ubytování, letenky i půjčené auto. Kdybych jeho požadavek přijal bez odporu, přišel bych o peníze a zbytečně by mi propadla celá částka.
Zavolal jsem do práce a tvrdě jednal
Druhý den jsem šéfovi volal zpátky. „Podívejte, rozumím tomu, ale budu požadovat, abyste mi všechno uhradil. Mám účtenky, smlouvy, a dovolím si připomenout, že zákoník práce je na mojí straně,“ vypálil jsem s nečekanou jistotou v hlase. Chvilku bylo ticho. Pak se opatrně zeptal: „A kolik by to vlastně bylo?“ Odpověděl jsem bez váhání: „Celkově to přesahuje čtyřicet tisíc.“
Šéf couvl a začala nová jednání
Slyšel jsem, jak šéf polkl. Evidentně to nečekal. Začal přemýšlet nahlas, že tolik nečekal a jestli bych přece jen nemohl nějak couvnout, když už je firma pod tlakem. Jenže já už měl jasno. Léta jsem pracoval bez vděku a tohle byla poslední kapka. „Stojím si za svým, šéfe. Nechci žádnou škodu a zákon je jasný.“ Ujistil mě, že se poradí s právním oddělením a ozve se.
Spočítal jsem každou korunu do účtenky
Mezitím jsem si skutečně našel všechny faktury – od letenek až po zaplacený kufr do letadla. Zavolal jsem na hotel, zda je možné něco změnit, ale nešlo z toho vybruslit. Všechno bylo nevratné a ztratil bych desítky tisíc. Místo smutku jsem cítil zvláštní zadostiučinění: jestli budu muset dovolenou opravdu zrušit, aspoň na mě zůstanou jen minimální ztráty.
V kanceláři to vřelo, ale já měl výhodu
Když jsme s šéfem seděli tváří v tvář, atmosféra by se dala krájet. Navrhl, že by mi třeba dal pár dní volna navíc, ale o penězích už moc slyšet nechtěl. Udělal jsem to jediné možné: vytáhl jsem zákoník práce vytištěný z internetu a nalistoval mu příslušný paragraf. „Stojí to tu černé na bílém. Pokud zrušíte mojí dovolenou, všechno mi uhradíte.“ Něco zabručel a zavolal účetní.
Nakonec mě překvapil férový závěr
Za týden mi přišel email s uznáním všech nároků. Náklady mi bez řečí vyplatili a já dostal termín dovolené v jiném období podle dohody. Upřímně? Ulevilo se mi, že jsem neustoupil, a vůbec poprvé jsem měl pocit, že mě šéf začal brát vážně. Sice mi moje dovolená utekla, ale doma jsem se konečně cítil jako vítěz.
Autor příběh redakčně zpracoval a anonymizoval. Jména, věk a detaily byly změněny. Smysl a jádro sdělení zůstaly zachovány.
