Fešák s rukama od krve. Mafiánský boss Joe Adonis byl proslulý svou marnivostí

Jenže stejně vášnivě, jako dokázal porušovat zákon, pečoval Adonis i o svůj vzhled. Nosil pečlivě napomádované vlasy a miloval dokonale střižená saka s širokými klopami, která podtrhovala jeho postavu. Nakonec skončil vyhoštěný v nuzném příbytku nedaleko italské Ancony, kde při policejním výslechu dostal infarkt.

Joe Adonis se narodil 22. listopadu 1902 v Montemaranu u Avellina, malém městečku jižně od Neapole, jako Giuseppe Antonio Doto. Měl ještě další tři bratry. V roce 1909 se celá rodina přestěhovala do New Yorku a usadila se v Brooklynu.

Dětství strávil na ulici – kapesní krádeže a drobné podvody mu vydělávaly na živobytí lépe než cokoli jiného. Tam, mezi brooklynskými gangy, se seznámil s vrstevníkem, který se do dějin mafie zapsal jako Lucky Luciano.

Na začátku dvacátých let si Doto začal říkat Joe Adonis – podle řeckého boha krásy. Byl totiž marnivý až hanba. Trávil hodiny před zrcadlem, obleky mu šili nejlepší krejčí a na vzhledu si zakládal víc než lecjaký hollywoodský herec.

Traduje se historka, že se ho Lucky Luciano jednou zeptal, jestli si snad myslí, že je druhý Rudolph Valentino, slavný americký herec italského původu a první velký mužský sexsymbol éry němého filmu.

Adonis prý Lucianovi sebevědomě odpověděl, že oproti němu je Valentino ošklivý chlápek. Ať je na historce pravdy cokoli, marnivost Adonisovi zůstala do konce života.

S nástupem prohibice v lednu 1920 rozjeli Lucky Luciano, Joe Adonis a jejich kumpán Meyer Lansky pašerácký byznys v Brooklynu. Zásobovali alkoholem broadwayskou divadelní smetánku a Adonis si zvykl na roli gentlemanského pašeráka, který se stýká s herci stejně samozřejmě jako s gangstery.

Během deseti let vydělali obrovské jmění, ale také se museli podřídit tehdejšímu velkému mafiánskému bossovi Joeovi Masseriovi, kterému platili povinné desátky. A to se Lucianovi a hezounovi Adonisovi přestalo líbit.

Jejich čas přišel, když v ulicích New Yorku propukla krvavá Castellammarská válka (1930 - 1931), ve které se střetly dvě nejmocnější zločinecké organizace. Na straně jedné byl Masseriův gang, na straně druhé Salvatore Maranzano a jeho lidé.

Do dějin newyorské mafie se tak natrvalo zapsalo datum 15. dubna 1931. Lucky Luciano vylákal svého šéfa Joea Masseriu na oběd do restaurace Nuova Villa Tammaro na Coney Islandu. V polovině jídla odešel na toaletu – a do jídelny vtrhla čtveřice gangsterů z jeho okruhu, mezi nimi Adonis, a Masseriu zastřelila. Nikdo nikdy nebyl z útoku obžalován.

Po Masseriově smrti a následné likvidaci jeho úhlavního rivala Maranzana převzal vedení newyorských italských gangů Luciano a přeskupil je do nového syndikátu. Adonis za odměnu dostal funkci, která mu vynesla podíl na hazardu, vydírání a pašování cigaret po celém New Yorku a New Jersey.

Ve čtyřicátých letech přesunul Adonis těžiště hazardního byznysu do New Jersey, kam se přestěhoval i s rodinou, a provozoval nelegální kasino na Floridě.

Na výplatní listině měl podle všeho i politiky a vysoké policejní důstojníky – kryli mu záda a chránili ho před vyšetřováním. Anonymita, na které jeho byznys desítky let stál, se ale chýlila ke konci.

Dvanáctého prosince 1950 usedl Adonis před senátní vyšetřovací výbor, který mapoval organizovaný zločin v Americe. Na každou otázku odpovídal odkazem na pátý dodatek a odmítal vypovídat. Stíhání za pohrdání soudem unikl, ale jeho jméno se poprvé objevilo na titulních stránkách novin jako jméno mafiánského bosse.

O půl roku později ho spolu s několika společníky odsoudili za provozování ilegálních hazardních místností v New Jersey. A v roce 1953 přišlo něco ještě horšího. Americké ministerstvo spravedlnosti u soudu tvrdilo, že se Adonis ve skutečnosti narodil v Itálii, nikdy nezískal občanství a má být vyhoštěn. Adonis se bránil, že je rodilý Newyorčan. Prohrál.

Americké úřady jeho deportaci potvrdily, a 3. ledna 1956 Adonis dobrovolně nastoupil na loď do Neapole, aby se vyhnul dlouholetému vězení v Americe. Manželka a děti zůstaly v New Jersey.

V Itálii se usadil v luxusním bytě v centru Milána. Když v lednu 1962 zemřel v Neapoli Lucky Luciano, Adonis přijel na pohřeb a přinesl obrovský věnec s rozlučkovým věnováním – gesto věrnosti muži, který mu kdysi otevřel cestu na vrchol.

V červnu 1971 italské úřady Adonise donutily opustit milánský byt. Koncem listopadu si pro něj italská policie přijela znovu – tentokrát do skromného doupěte na kopci nedaleko Ancony, aby ho vyslechla.

Během dlouhého vyšetřování dostal Adonis infarkt. Do nemocnice v Anconě ho odvezli živého, ale o několik dní později, 26. listopadu 1971, tam zemřel.

Americké úřady povolily, aby tělo přivezli zpátky do USA. Pohřební mše se konala v Cliffside Parku v New Jersey jen v kruhu nejbližší rodiny – bývalí spolubojovníci z mafie na rozdíl od Lucianova pohřbu nedorazili.

Adonis, který si desítky let budoval jméno po vzoru řeckého boha, skončil pohřbený pod svým skutečným jménem: Joseph Antonio Doto. Nakonec tak zůstal cizincem v obou zemích, které kdy mohl nazývat domovem.