Článek
Ve čtvrtek 26. ledna 1978 v osm hodin ráno vydala meteorologická služba v Ann Arboru zvláštní upozornění. Jeho titulek zněl jako z katastrofického filmu: „Na Michigan dorazila velká bouře.“ Meteorologové v té chvíli přesně věděli, s čím mají co do činění. Nad oblastí Velkých jezer se během noci spojily dvě tlakové níže a vytvořily monstrum, jaké tamní pamětníci nezažili. Barometry klesly na hodnoty, které se běžně měří jen v hurikánech. V Clevelandu ukázal tlakoměr před svítáním 957,7 hektopascalu, nejméně v celé historii měření v Ohiu, v Detroitu 960, v Columbusu 963,8, což byl absolutní rekord v historii města.
V michiganském Mount Clemens naměřili 956 hektopascalů, třetí nejnižší hodnotu mimotropické bouře na pevnině USA, a v kanadské Sarnii dokonce 955,5. Takový tlak je srovnatelný s okem hurikánu třetí kategorie. Meteorologové mluví o takzvané bombogenezi: tlak ve středu níže klesl o více než 24 hektopascalů za 24 hodin. Během jediné noci se z obyčejné zimní noci stal stroj na výrobu vichřice.
Večer předtím přitom nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží katastrofa. V Ohiu bylo 25. ledna večer kolem pěti stupňů nad nulou a pršelo. Krátce po půlnoci ale přišel prudký zlom. Teplota se propadla, v Ohiu místy o zhruba sedmnáct stupňů Celsia během dvou hodin, v Akronu o dvanáct stupňů během jediné hodiny. Déšť a mlhu vystřídal sníh hnaný větrem a nad krajinou se rozpoutalo peklo. Na jezeře Erie zaznamenala nákladní loď na přepravu rudy trvalý vítr o rychlosti 138 kilometrů v hodině a nárazy až 179 kilometrů v hodině. Cleveland hlásil nárazy přes 130 kilometrů v hodině. Pocitová teplota klesla až na minus 51 stupňů Celsia. Sněhu sice v Ohiu nenapadlo extrémně mnoho, většinou mezi 13 a 38 centimetry, ale vítr ho hnal krajinou a stavěl z něj závěje vysoké až kolem sedmi a půl metru. Lidé se ráno probouzeli do světa, ve kterém zmizely silnice, auta i přízemí domů.
Bílá past na silnicích
Nejtragičtější byla bouře pro ty, kdo ji zastihli na cestě. Jen v Ohiu zemřelo 51 lidí a téměř polovina z nich zahynula ve svých uvízlých autech. Na silnicích státu se ocitlo uvězněno kolem šesti tisíc řidičů. Hrozilo jim umrznutí, ale i otrava výfukovými plyny, když nechávali běžet motor, aby se zahřáli, a sníh mezitím ucpal výfuk. Ohijská dálnice Ohio Turnpike se 26. ledna poprvé ve své historii úplně zavřela.
Do akce se zapojilo přes pět tisíc příslušníků Národní gardy. Pětačtyřicet vrtulníků gardy podniklo během bouře a po ní na 2 700 letů a zachránilo kolem deseti tisíc lidí. Na několik dní zůstalo bez proudu 175 tisíc domácností a v obchodech začaly docházet potraviny. Normální provoz se v Ohiu obnovil až po pěti dnech a škody, odhadnuté na 73 milionů dolarů, udělaly z vánice tehdy nejdražší bouři v historii státu.
Podobné scény se odehrávaly i v sousedních státech. V Michiganu zůstalo na silnicích opuštěno kolem sto tisíc aut a zemřelo zhruba dvacet lidí. Ve sněhu uvízli i sami meteorologové: zaměstnanci meteorologické služby, kteří se nedostali domů, sloužili dvojité směny až do pátku i déle. V Indianě klesla pocitová teplota na minus čtyřicet až minus čtyřicet šest stupňů, vítr navál závěje vysoké tři až šest metrů, zavřelo se letiště v Indianapolisu a ve sněhu uvízl i vlak Amtraku. Ohijská státní univerzita a univerzita Notre Dame poprvé ve své historii přerušily výuku kvůli počasí, Purdueova univerzita, kde napadlo 64 centimetrů, teprve potřetí.
Některé školy v Indianě zůstaly zavřené až tři týdny a proslulý středoškolský basketbalový turnaj, v Indianě skoro národní událost, se musel o sedmnáct dní odložit. V michiganském Muskegonu napadlo během bouře 76 centimetrů sněhu a v severní části státu New York, kde se k bouři přidal sníh z Velkých jezer, napadlo během ledna na některých místech přes čtyři a půl metru sněhu. Bouře se nezastavila ani na hranici.
V kanadském Ontariu foukal vítr rychlostí až 128 kilometrů v hodině, Toronto překonalo svůj dosavadní tlakový rekord a studenti jedné z místních vysokých škol museli ve škole zůstat přes noc. Celkově si lednová vánice vyžádala podle různých zdrojů sedmdesát až devadesát životů, kromě Ohia a Michiganu také v Indianě a Kentucky.
O devět dní později
Středozápad se teprve vyhrabával ze sněhu, když přišla další rána. Jen o devět dní později, v neděli 5. února, se u pobřeží Nové Anglie začala formovat další bouře. Meteorologové ji tentokrát předpověděli s předstihem: výstrahu před zimní bouří vydali už v neděli ráno, třicet hodin před příchodem sněhu. Jenže v roce 1978 neexistovaly mobilní telefony ani aplikace s radarem v reálném čase. Lidé se o počasí dozvídali z rozhlasu, televize a novin a museli se rozhodnout, komu uvěří.
A meteorologům moc nevěřili. Předchozí měsíc přinesl několik nepřesných předpovědí a nedělní ranní televize v Bostonu podle Farmářského almanachu hovořila spíš o dešti nebo pár centimetrech sněhu. V pondělí ráno, 6. února, tak většina lidí normálně odjela do práce a do škol. Sníh navíc začal padat o něco později, než předpověď čekala, což skeptiky utvrdilo v tom, že zase o nic nejde.
Pak to přišlo, a to s plnou silou. Sníh padal třiatřicet hodin téměř bez přestávky, chvílemi rychlostí až osm až deset centimetrů za hodinu. V Bostonu napadlo 69 centimetrů za 32 hodin a 40 minut, v Providence na Rhode Islandu 70, v obou městech šlo o rekord. Bouře zasáhla i jižněji položená města: v Atlantic City napadlo přes 50 centimetrů, ve Filadelfii 41. V New Yorku se zavřely školy, což se stávalo jen výjimečně, a basketbalisté New York Knicks museli poprvé v historii klubu odložit zápas.
Na některých místech Rhode Islandu a Massachusetts padlo přes metr sněhu a závěje dosahovaly výšky kolem osmi metrů. Nejhorší situace nastala na bostonském dálničním okruhu Route 128. Na úseku dlouhém zhruba třináct kilometrů tu uvízlo kolem tří tisíc aut a pět set kamionů. Mnozí řidiči je nakonec opustili a pěšky v bouři hledali úkryt. Čtrnáct lidí, kteří zůstali ve svých vozech na dálnicích I-95 a Route 128, se otrávilo oxidem uhelnatým.
Moře v ulicích
Na pobřeží přinesla bouře ještě jednu zkázu. Silný vítr hnal moře na pevninu a příliv byl o více než metr vyšší než obvykle. Na něj se valily vlny vysoké až kolem 3,5 metru, a to během čtyř po sobě jdoucích přílivů, tedy celých šestatřicet hodin. Pobřežní městečka jako Scituate, Hull nebo Revere se proměnila v trosky. V Nové Anglii bylo zničeno kolem dvou tisíc domů a dalších zhruba deset tisíc poškozeno.
Z pobřeží bylo nakonec evakuováno kolem deseti tisíc lidí. V Revere se mořská voda smísila se sněhem a zaplavila celé ulice, takže lidé hledali útočiště třeba v tělocvičně místní střední školy. Moře vzalo s sebou i slavnou rybářskou boudu Motif No. 1 v Rockportu, jeden z nejmalovanějších motivů v Americe, kterou místní později postavili znovu.
Jedenáct tisíc šest set šedesát šest lidí zůstalo uvězněno v bostonské hale Boston Garden, kde se právě hrál tradiční univerzitní hokejový turnaj Beanpot. Fanoušci, hráči i personál tu strávili až tři dny.
Tisíce dalších našly útočiště, kde se dalo. V kostele svatého Bartoloměje v Needhamu přespávaly dva tisíce lidí, v multikině v Dedhamu tři stovky uvízlých řidičů. V přímořském Hullu vařily dvě místní ženy v šestatřicetihodinových směnách jídlo pro čtrnáct set lidí. Pošta poprvé od hurikánu z roku 1938 nedokázala doručovat dopisy.
Týden bez aut
Bostonské ulice se proměnily v podivný svět, kde lidé chodili prostředkem silnic, jezdili na lyžích a na sněžných skútrech. Na pomoc přijeli vojáci z Fort Bragg a Fort Devens, armáda nasadila 27 letů těžkých transportních letadel C-130 a C-141. Na dálnici I-95 pomáhali s evakuací dobrovolníci na skútrech a běžkách. Hlavní silnice se podařilo zprůjezdnit až po šesti dnech. Když zákaz skončil a lidé se vraceli do práce, jezdilo bostonskou hromadnou dopravou o polovinu víc cestujících než obvykle.
Ne všechny příběhy ale skončily dobře. Desetiletý Peter Gosselin z městečka Uxbridge zmizel ve sněhu nedaleko svého domova a našli ho až po třech týdnech. V přímořském Scituate zahynula při záchranné akci pětiletá holčička. Únorová vánice si celkem vyžádala kolem sta mrtvých, z toho podle meteorologické služby 73 v Massachusetts a 26 na Rhode Islandu, a 4 500 zraněných. Škody dosáhly 520 milionů dolarů v tehdejších cenách, tedy v přepočtu přes dvě a půl miliardy dnešních dolarů.
Pro pamětníky v Ohiu, Michiganu i Nové Anglii zůstává rok 1978 měřítkem, se kterým srovnávají každou další zimu. Pro meteorology pak lednová vánice zůstává laťkou, ke které se poměřuje každá další bouře. Podle sněhového indexu NOAA ji zatím žádná nepřekonala.
Zdroje:
https://www.weather.gov/dtx/blizzard1978
https://www.weather.gov/iln/19780126_cvg
https://www.weather.gov/cle/event_78blizzard
https://www.weather.gov/aly/majorwinterstorms
https://www.weather.gov/media/box/science/Blizzard_of_1978.pdf
https://newenglandhistoricalsociety.com/15-facts-1978-blizzard/
https://www.farmersalmanac.com/35-years-later-the-blizzard-of-78
https://www.news5cleveland.com/news/local-news/cleveland-metro/looking-back-at-the-1978-blizzard-that-pummeled-northeast-ohio-leaving-51-people-dead
https://www.boston.com/news/history/2018/01/29/photos-blizzard-1978/
https://en.wikipedia.org/wiki/Great_Blizzard_of_1978
