Článek
Každé dítě je jiné, a proto nemám žádné zaručené rady, jak letecký výlet s malým dítětem přežít.
Zatím jsme se synem letěli dvakrát, vždy na stejné místo v Itálii, jednou loni a podruhé letos. Let z Prahy do Bari trvá necelé dvě hodiny a loni to bylo za trest. Synovi v té době bylo rok a půl a v podstatě víc jak půlku letu prořval.
Před naším prvním letem jsme samozřejmě byli lehce ve stresu, jak to proběhne. Já jsem hledala snad každou radu na internetu. Měla jsem různé svačinky, ale i nové a staré hračky. Nálepky, knížky, sladkosti, oblíbené svačinky. Nic nezabralo. Všechno odmítal a křičel, zmítal se. Na pár vteřin ho zabavilo lízátko, které ale v té době ještě neuměl pořádně lízat, spíš ho kousal, takže zábava a ticho bylo opravdu maximálně na pár minut. A pak vše začalo znovu.
A záchrana? Tablet s pohádkami! Chvilku to vypadalo, že ani to nezabere, ale nakonec ho vzal na milost. Cestou zpět jsme už na tablet s pohádkami spoléhali více a bylo to ve větším klidu, i když bych neřekla, že jsme si to bůhvíjak užili. Jen nekřičel tolik a já děkovala prozřetelnosti, že jsme si vybrali opravdu krátký let.
O rok později, s dvou a půl letým synem, jsme nastoupili na stejnou cestu. S mužem jsme už dopředu byli ve stresu, jak to dopadne. Sedli jsme si na svá místa (syn už měl svou vlastní sedačku), připoutali se, junior si opět vyžádal lízátko a jakmile jsme se odlepili od země, junior usnul.
A spal celou dobu letu.
Neuvěřitelný a naprosto dokonalý.
A víte co? Cestou zpět sice neusnul, ale zase koukal celou dobu na pohádky na tabletu. Nevláčela jsem tentokrát žádné knížky, samolepky ani jiné hračky. Syn si vzal jen svého medvídka, kterého si připoutal vedle sebe. Snědl pár lízátek a všichni jsme byli spokojení.
Nemám žádnou univerzální radu, jak zabavit dítě v letadle. Syn je hodně zvyklý se mnou cestovat po Praze různými dopravními prostředky, a vydrží se dívat na pohádky už i delší časové úseky. Proto si myslím, že nám to takto dobře zafungovalo. Jestli ale máte dítě, co ho hodiny baví něco lepit nebo si číst knížky, určitě bych se nebála na takovou zábavu vsadit. Zároveň si nemyslím, že je něco špatného na tom, dát v takto specifické situaci právě sladkosti nebo něco, s čím se dítě každý den nepotkává.
Taky si osobně myslím, že s dvou a půl letým dítětem se dá ve spoustě věcech už domluvit. Se synem jsme hodně mluvili o tom, že poletíme letadlem k moři, ale že musí být hodný a nebrečet. Kolikrát to třeba i sám zopakoval a připadalo mi, že to na nějaké úrovni chápe.
Samozřejmě to všechno mohla být jen náhoda a pokud příští rok poletíme znovu, může to celé být zase úplně jinak. Znáte děti. Nic se nedá dopředu odhadnout.
Pokud ještě letíte na dovolenou s dětmi, přeji šťastný let a hlavně pevné nervy!
