Článek
Jsem líná matka. Vždycky jsem byla líná a s příchodem potomka se to celkem logicky nezměnilo. A tak se není čemu divit, že místo toho, abych si kupovala chytrou literaturu nebo běhala po různých hodnotných kurzech, tak raději vyhledávám různé informace na sociálních sítích.
Někde jsem dokonce četla, že mladá generace (dnešní puberťáci) vyhledávají informace raději na Tik Toku než na Googlu. Nemyslím si, že je to správné, ale zároveň to nějaká moje část dovede pochopit, tedy alespoň u některých témat. Třeba u vaření.
A já takhle, tak trochu z lenosti, hledám informace o tom, jak být lepší matkou právě na Instagramu nebo Facebooku.
Jenže…
Občas to na mě má přesně opačný efekt, a naopak si říkám, jak jsem neschopná a jak ta nebo ona všechno zvládá lépe, má to v životě perfektně srovnané, dokonalé děti, domácnost a muže, co nosí domu miliony.
Nebo sleduju nějaké „odbornice“, co mi vysvětlují, že matka, co se rozčílí, tak selhala. Že na dítě se nikdy nezvyšuje hlas. Že s dítětem se musí jednat, jako by bylo dospělé, jinak si ho dostatečně nevážím. A to už upřímně jen zírám. Skutečně takhle někdo může vychovávat děti?
Já si to nedovedu představit a věřte mi, nedostatkem fantazie rozhodně netrpím.
Jenže nejhorší na tom všem je, že když jsem sama aktivní na sociálních sítích a prakticky denně sdílím, co děláme se synem, nevzbuzuju stejně negativní pocity u někoho jiného? I přes to, že já sama vím, že k perfektní matce mám hodně daleko? Ale co když prostě jen chci sdílet naše dny, protože když je člověk sám doma s dítětem, může se cítit osaměle, a právě sociální sítě tohle řeší?
Občas na to myslím a dám na sociální sítě i něco, co se mi nepovedlo. Abych ukázala tu realitu. Ale mám z toho pak lepší pocit? A co moji sledující? Ocení to, nebo ode mě už čekají něco jiného?
Já sama mám k sociálním sítím rozporuplný vztah, snažím se sledovat jen ty profily, které ve mně nevzbuzují depresivní pocity a necítím se díky nim méněcenná. Občas se mi to daří lépe občas hůře.
Ale vždycky mám na paměti, že je důležité si dělat věci po svém, řídit se selským rozumem a v ideálním světě se s nikým neporovnávat.
