Článek
Čím jsem starší, tím asi víc očekávám, že lidé budou dělat svou práci dobře. Zvlášť pokud si vyberou, že budou pracovat s lidmi. Podle mě to není zas tak převratný požadavek chtít, aby, když přijdu do obchodu, kde se prodává, řekněme trochu luxusnější zboží, se mi prodavačka věnovala. Pozdravila, usmála se a ideálně mi pomohla vybrat to, pro co jsem přišla (nebo i pro něco navíc).
Bohužel není výjimkou, že člověk přijde do prodejny, prodavačka ani nezvedne oči od telefonu a když se jako zákaznice dožaduji nějaké informace, mám pocit, že jsem hodně na obtíž, nebo mi případně řekne, abych si něco našla sama. To už ale rovnou můžu nakupovat po internetu, kde se alespoň snaží výběr zákazníkům nějak ulehčit.
Opakovaně se mi stává, že v jedné pobočce stejné firmy si koupím hromadu věcí, v druhé mám pocit, že už tam v životě nevkročím. A člověk ještě ledacos zkousne, pokud není s dítětem. Možná zažije trochu frustrace, zanadává si, ale když má čas nebo dostatečné odhodlání, nakonec si koupí, pro co přišel.
S dětmi to ale takhle nefunguje. A nákup bot, to je kapitola sama o sobě.
Nevím, jak to mají ostatní matky, ale pro mě znamená nákup bot pro syna (3 roky) neskutečný stres už dopředu. Vždycky jsem celá opocená, dítě běhá mezi regály, vříská, že si nic nového zkoušet nebude, prohýbá se do luku, aby mi znemožnil jakékoli pokusy o to na něj dostat botu třeba i násilím. O nějakém měření nohy nemůže být ani řeč. Boty, které nakonec pořídíme, jsou stejně spíš odhadnuté než vyzkoušené a největší korunu tomu vždycky dá doma, kdy hrdě tatínkovi ukazuje, jak si dneska koupil nové boty a za žádnou cenu mu už na nohu neobujeme ty původní.
Po několika spíš nezdárných pokusech jsme si našli v Praze pobočku, kde to bylo snesitelné. Prodavačky by tam měly být placené zlatem, protože se vždycky usmály, hned z kraje jsme se domluvily, co bych asi chtěla a hned mi přinesly více krabic nebo i nabídly alternativy v akci. To, že syn pobíhá a nechce si nic zkoušet, braly s ledovým klidem, dokonce i s úsměvem, kolikrát mi i řekly, že nemusím boty zpátky uklízet, že si to pak vrátí samy. Akce to byla i tak šílená, ale měla jsem dobrý pocit, že to bylo efektivní a neměla jsem nejmenší problém zaplatit třeba i dražší kousek, protože jsem věděla, že zas budu mít chvilku klid. A hlavně už nemusím nikam jinam.
Bohužel, tato konkrétní pobočka byla zrušena a my museli vyrazit do jiné. A tam to bylo přesně naopak. Prodavačky si nás nevšímaly, když jsem jednu požádala o pomoc, tak raději odběhla k prázdné kase a už se nevrátila. I tak jsem učinila druhý pokus s jinou prodejkyní, protože syna jsem namotivovala, že se dnes jdou kupovat boty, ale ani ta nám nepomohla. Jen nás poslala k druhému regálu. Když jsem tam bezradně chodila několik minut a obě prodavačky se vesele bavily, aniž by mi nabídly pomoc, měla jsem na krajíčku. Prodejna byla úplně prázdná a já měla dojem, že mě ještě odsuzují, že nechám syna pobíhat mezi regály.
S dítětem jsem frustrovaně odešla a u toho si neodpustila poznámku v prázdném obchodě, že si tedy ty boty koupíme jinde, když tady o nás nestojí. Prodavačka se na mě podívala překvapeně, jako bych se tam teď objevila, a hájila se slovy: „Ale já přeci nevím, co se Vám líbí!“ Možná kdyby dělala svou práci dobře a něco mi nabídla, k něčemu bychom se dobraly. Navíc jsem hned při příchodu ukázala asi na dva páry bot, které splňovaly moji představu, takže upřímně netuším, co víc jsem pro to měla udělat.
Chápu, že práce prodavačky není možná vysněná pozice, ale pokud se nechám zaměstnat v prodejně, kde se vyskytují děti, bylo by skvělé, kdyby tomu odpovídal i jejich přístup a trocha pochopení. Člověk nemá hodiny na to, aby si vybíral boty, kde kolikrát ani nemají správnou velikost. Navíc dítě vydrží být snesitelně hodné jen pár minut a pokud do té doby nemáme v ruce žádné boty ke zkoušení, šance na úspěch se rapidně snižuje.
I když se to stalo už před pár dny, pocit frustrace zůstává. A to jen kvůli neschopným prodavačkám. Už teď jsem otrávená, že to budeme muset absolvovat znovu a jen se modlím, abych příště narazila na nějaké šikovné prodavačky, které chápou, že nákup bot s dítětem opravdu není za odměnu a potřebujeme každou dostupnou pomoc, kterou nám mohou nabídnout.
