Článek
Ve třiceti plus jsem poprvé řešila, že půjdu do posilovny. Ne proto, že bych nechtěla cvičit. Ale proto, že vůbec nevím, jak začít.
Největší problém? Vybrat si trenéra, když o tom člověk neví vůbec nic.
Doteď jsem byla zvyklá na skupinové lekce. Člověk prostě přijde, někdo mu ukazuje, co má dělat, a tak nějak to přežije. Ví, kdy tam má být, kolik to stojí a co si vzít s sebou.
Posilovna je v mých očích úplně jiná disciplína.
Přijďte kdykoliv. Dělejte, co chcete. Dodržujte pravidla, která všichni znají – jen vy ne. A když budete mít kliku, nikdo si vás nenatočí na sociální sítě, jak nějaký stroj používáte blbě. (Ano, mám z toho lehkou fóbii, děkuji pěkně.)
Možná vám někdo pomůže. A možná tam budete stát jako kůl v plotě a skončíte na běžeckém pásu. Protože to by člověk snad mohl zvládnout, ne. Minimálně chůzi.
Dobře. Po několika dnech (dobře, spíš týdnech) se rozhodnu, že to zkusím.
Vyberu si posilovnu – hlavně podle vzdálenosti od domova – a jdu hledat informace.
A tady to začne.
Vstup zdarma. Nebo jednorázový vstup. Nebo členství. Jiná cena s trenérem a bez něj. Různé kombinace, různé podmínky… a pocit, že jsem právě otevřela smlouvu na hypotéku.
A trenéři.
Jak si mám vybrat trenéra, když o tom nic nevím? Jak poznám z pár řádků a seznamu kurzů, že je pro mě vhodný? A proč nikde není jasně napsané, kolik vlastně stojí?
Postupně mi dochází, že se často platí vstup do posilovny a k tomu ještě zvlášť trenér. Kolik? To se dozvíte, až se zeptáte.
Bezva.
Zkusím zavolat na recepci. Třeba existuje někdo, kdo se věnuje úplným začátečníkům a pomůže mi se zorientovat.
Neexistuje.
Recepční je milá, ale její rada „prostě si někoho vyberte“ mi nepomáhá vůbec. Spíš naopak.
S každým dalším krokem, který si musím sama dohledat a rozhodnout, moje motivace klesá.
Nejtěžší na tom všem totiž není začít cvičit.
Nejtěžší je zorientovat se.
Fitness centra často počítají s tím, že člověk už ví, co dělá. Jaký typ tréninku chce, kolik za něj chce dát a podle čeho si vybrat trenéra.
Jenže pokud jste úplný začátečník, nevíte nic z toho.
A místo jednoduchého „přijď a začni“ stojíte před sérií rozhodnutí, na která nemáte dost informací.
Nakonec sedím u počítače a píšu e-mail náhodně vybrané trenérce.
Šance, že se do posilovny opravdu dostanu a budu vědět, co tam dělat, je tak padesát na padesát.
A to jsem si myslela, že to nejtěžší už mám za sebou.
