Sňatek s nebezpečným mužem dvakrát jinak

Jak se říká, když dva dělají totéž, není to totéž. V nedávné době jsem četla dvě knihy, které zápletkou byly takřka totožné. Přesto se mi jedna líbila mnohem víc, a to i přes to že objektivně asi byla horší. Jak je to možné? A o jaké knihy se jedná?

První knihou je Sparrow, kniha L. J. Shen, americké spisovatelky, které i v Čechách vyšlo mnoho populárních knih. Příběh mladé dívky Sparrow,je o vynuceném sňatku s mafiánským bossem, kterého se bojí celé Chicago. Ona ho před tím viděla jen párkrát a před svatbou s ním sotva prohodila pár slov. Netuší, že Troy plní přání svého mrtvého otce nebo že ví, co se stalo její zmizelé matce.

Autorka L. J. Shen píše velmi čtivě, ale já se nemohla zbavit dojmu, že je to celé natahované a neznám žádné dospělé lidi, co by se bavili jen o sexu. Ano, nějaké špičkování, narážky, to je v tomto žánru běžné, ale tady to bylo pořád dokola a rozhovory byly pořád o tom samém a nikam děj neposouvaly. V první polovině knihy se vlastně dohromady nic nestalo a všechno už čtenář věděl z anotace, nebo se to dalo odhadnout, podle zajetého scénáře běžného s touto zápletkou.

Konec naštěstí autorka měla alespoň trochu promyšlený a ráda přiznávám, že jsem otáčela jednu stránku za druhou, abych se dozvěděla, jestli to skončí tak, jak bych si přála. Po dočtení jsem z knihy měla dobrý pocit, i přes to tam bylo velké ale, a to v podobě pro mě nefungující chemie mezi Sparrow a Troyem.

Druhá kniha je Jiskřivý idol od Katee Robert, rovněž americké spisovatelky, které u nás vychází série Neonoví bohové (Jiskřivý Idol je druhý díl). I tady dostáváme příběh jako přes kopírák už tolikrát známého scénáře. On je zabiják, ona nevinná dívka, kterou má zabít. Ale protože on se rozhodne, že jí zabít vlastně nechce, nenapadne je nic jiného, než se vzít, aby jí mohl chránit. Série Neonoví bohové je zajímavá tím, že se jedná o moderní převyprávění řeckých bájí. Tady konkrétně se ústředními postavami stávají Eros a Psyché.

Příběh byl předvídatelný, místy až pohádkově laděný a ničím nepřekvapil. Plynul spíše pomalu a konec byl velké zklamání. Ale jedno se knize Jiskřivý idol musí nechat. Ta chemie mezi nimi byl strhující a každý jejich rozhovor, třeba i sebebanálnější, byl zábavný. Hltala jsem stránku za stránkou a nepřemýšlela o tom, jaké to má chyby, až mi na konci přišlo líto, že už je po všem.

Ani jedna z knih nenabízí nic originálního. Zápletka je předvídatelná a nerealistická, mafiáni jsou vždycky vlastně o dost lepší, než se prezentují a ženy udělají skvělé rozhodnutí, když souhlasí se sňatkem s nebezpečným mužem. V knihách nechceme, aby to skončilo špatně a romantizujeme si drsné hochy. Ve skutečném životě bychom s nimi ale nechtěli nic mít.

Jestli vás stejně jako mě baví romány pro ženy se špetkou (dobře, možná s trochu víc) erotiky, doufám, že jsem vás nalákala a jednu (nebo obě?) knihy si přečtete. Smluvené manželství patří mezi moje oblíbené zápletky, takže já už se teď rozhlížím po další knize.