Článek
Člověk dokáže létat. Pro mnoho lidí stále nepochopitelný jev, jak to letadlo vlastně letí. Lidé mají fóbie z letu, fascinovaně hltají dokumenty o leteckých katastrofách, a ještě měsíce mluví o tom, když se stane zázrak a pilot i přes nějaký defekt zvládne s letadlem bezpečně přistát. Třeba na řece Hudson. Nebo když letadlu vypadnou za letu dveře.
Není proto divu, že se jedná o vděčné téma nejen pro filmaře, ale i pro autory knih.
T. J. Newman se rozhodla jako bývalá letuška vytěžit své zkušenosti a napsat knihu Ultimátum o únosu letadla. Co udělá pilot letadla se 144 lidmi na palubě, když zjistí, že někdo unesl jeho ženu a děti? Pošle letadlo k zemi, aby tím zachránil ty, které miluje, nebo hrozby teroristy nevyslyší?
Námět a ani zpracování nebyly nijak zvlášť originální. Od příběhu dostanete přesně to, co očekáváte. Spousty akce, zásah na poslední chvíli a dramatické události, u kterých knihu nebudete chtít dát z ruky. Čtenář sice tuší, jak to dopadne, ale jistotu nebude mít, dokud nedočte poslední řádky. Kniha je to čtivá, má tam pár zajímavých momentů a rychle ubíhá, i díky vyprávění z více úhlů pohledu.
Obálka knihy Ultimátum
Knize Ultimátum bych vytkla hlavně ploché postavy, které si mě nedokázaly získat a bylo mi vlastně jedno, jak to s nimi nakonec dopadne. Chyběl mi tam větší životní příběh nebo někdo, koho bych si skutečně oblíbila.
Hodně mi to tím připomínalo filmové zpracování, což ale může být bráno jako výhoda. Někdy si člověk potřebuje odpočinout a nesledovat komplikované postavy a jejich ještě složitější jednání.
Rovněž bych vyškrtla scénu nad stadionem, která na mě působila hodně nerealisticky a příběhu nijak nepomohla, spíš naopak.
I přes výhrady si myslím, že kniha čtenáře, co mají rádi tento žánr, nezklame. Je to čtivé, rychlé, pořád se tam něco děje a námět je zpracován zajímavě. Není to kniha, o které budete nadšeně mluvit ještě za pár měsíců, ale na odreagování je skvělá.
