Článek
Jsem čtenářka nenáročných žánrů. Mám ráda fikci, čtu hodně romány pro ženy, ale i fantasy, scifi nebo detektivky. A podle mého názoru, v každé dobré knize je i povedená vztahová linka. Bohužel, ne vždy se podaří spojit více žánrů dohromady a buď je skvělá romantická linka a pokulhává zápletka, nebo naopak zápletka je dechberoucí, ale vztahy jsou tam natlačené na sílu, jen aby se neřeklo.
V knize Uteč, dokud můžeš, se ale spojení detektivní zápletky a romantiky podařilo na výbornou.
obálka knihy
Příběh je o Laurel, agentce FBI, která se vrací do rodného města, aby mohla vyřešit případ se sériovým vrahem. Hlavním podezřelým je její samotářský strýc, ona je ale přesvědčená o jeho nevinně. Dokáže případ objasnit i přes nástrahy, které jí čekají?
Laurel přijíždí do rodného města, kde se hned setkává se sexy rengerem, který je dvakrát tak velký jako ona sama. Je samotář a nikoho k sobě nepotřebuje, nebo si to alespoň myslí, dokud nepotká Laurel. Je to klasický bručoun se srdcem na dlani.
Já jsem byla nadšená. Autorce se povedlo skvěle vybalancovat spojení dvou žánrů. Detektivní zápletka mi připadala chytrá a vraha jsem neodhalila, zároveň romantická linka nebyla natlačená na sílu a skvěle si jejich vztah připravila na další díly.
Do toho se autorce podařilo vykreslit skvěle atmosféru zasněžených hor a dokázala napsat rozdílné postavy, které ve mně vyvolávaly nějaké emoce. Příběh měl perfektní tempo a nebyl zbytečně nechutný, i když vražd tam bylo požehnaně.
Proč takových detektivek spojených s romantikou není víc? Proč všechny detektivky musí mít depresivní hlavní hrdiny, co mají všichni temnou minulost? Já říkám: Více detektivek, jako je Uteč, dokud můžeš!
