Článek
Jana Čepičková z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy publikovala spolu s Jiřím Kvačkem (Národní muzeum) článek popisující některé nálezy fosilních rostlin z období svrchní křídy (stupeň cenoman). Díky jejich intenzivní práci tak mohla být zpřesněna taxonomie těchto fosilií, a navíc byli výzkumníci schopni popsat zcela nový rod a druh zkamenělé rostliny.
Kutikulární analýza je specifický metodický přístup pro zkoumání buněčné struktury pokožky listů. Kutikula je voskovitá ochranná vrstvička, vylučována pokožkou listu, do které se její buňky „obtisknou“. Úspěšně je tato analýza použitelná také u fosilních listů rostlin, zejména dřevin. V dnešním světle vědy tvoří tato metoda jeden ze základních kamenů paleobotanického výzkumu fosilních listů a je neocenitelnou pomůcku při zjišťování taxonomických vztahů v rámci systému rostlin.
Při výzkumu popisovaném ve vědeckém časopisu byly použity vzorky z konce 19. století uložené ve sbírkách Národního muzea v Horních Počernicích. Ty sesbíral v Lidicích u Slaného a na jiných středočeských lokalitách, popsal a opublikoval český botanik a paleobotanik světového významu Josef Velenovský. Mimo revizi těchto historických vzorků byly popsány také nové nálezy z lomu Pecínov u Nového Strašecí. Všechen materiál pochází z perucko-korycanského souvrství středního cenomanu.
Mapa České republiky s polohou lomu Pecínov v rámci křídových sedimentů u nás (šedivě)
Nejzajímavější částí práce Jany Čepičkové a Jiřího Kvačka je s jistotou definice a popis nového rodu a druhu olistění Ascarinophyllum pecinovense, pojmenovaného právě podle lomu Pecínov, který poskytuje jen díky ochotě majitele úžasné nálezy nejen fosilní flory. Typová sbírka tohoto rodu a druhu je taktéž uložena v depozitářích Národního muzea v Horních Počernicích. Vzorek je dobře zachovaný, a tak k jeho prozkoumání mohlo být použito kutikulární analýzy. Díky ní byly detailně rozpoznané struktury povrchu listu, jako jsou průduchy a žilnatina.
Mimo popis nového rodu, respektive druhu, se vědci v práci zabývali také možnou změnou pozice druhu Banksites saportanusv rámci systému rostlin. Právě k tomuto přesunu jim značnou měrou dopomohl vývoj vědeckého poznání od časů Rakouska-Uherska. Josef Velenovský, ač všemi múzami políbený vědec, v dobách svého výzkumu nemohl otisky listů správněji zařadit. Teprve po dalších nálezech a výzkumech v následujících desetiletích byli nyní vědci schopni fosilii správněji zařadit do systému rostlin. Vznikla tak nová kombinace taxonu, Todziaphyllum saportanum(Velen.) Čepičková et J.Kvaček, comb. nov. Závorka značí v nomenklatuře rostlin autora původní platné definice taxonu, takzvaného basionymu. Za závorkou následují jména odborníků, kteří rostlinný zbytek nově a správněji přeřadili do jiného rodu. Comb. nov. na konci názvu taxonu je pak zkratkou latinských slov combinatio nova, které značí samotné přeřazení originálního taxonu již v minulosti opublikovaného.
Abaxiální kutikula (kutikula spodní strany listu), vnitřní povrch, takzvaný holoparacytní průduch
Vědecké poznání prochází neustálým vývojem, a i díky práci výzkumných pionýrů se může neustále posouvat kupředu. Dnešní doba, s moderními metodickými přístupy, takový vývoj umožňuje. A proto bude i v budoucnosti nejspíše stále možné posouvat hranice lidského vědění. To umožní lidem, tvorům zvídavým, použít nabyté znalosti k dokonalejšímu chápání fungování světa jako takového.
Děkuji autorům článku za konstruktivní zpětnou vazbu k první verzi textu!
Jana Čepičková, and Jiří Kvaček. „Fossil leaves of Cenomanian basal angiosperms from the Peruc-Korycany Formation, Czechia, central Europe“ Review of Palaeobotany and Palynology, Volume 309, (2023), 104802. doi: 10.1016/j.revpalbo.2022.104802.
Autor textu: Jan Geist
