Článek
Ač se to může zdát na první pohled absurdní, je to tak. Totálně zkorumpované a nedemokratické putinovské Rusko zabředlo v několika zmražených konfliktech (Abcházie, Osetie, Podněstří) a v jednom horkém (Ukrajina). Navíc je blokované všemožnými sankcemi, prchají z něj vysoce kvalifikovaní lidé po statisících, a je tak katastrofou pro své sousedy, svět, ale také samo pro sebe. Pokud chce Rusko a Rusové hrát v tomto století nějakou roli – což je jistě tužba všech rusofilů – a možná chce-li vůbec přežít, tak to takhle asi nepůjde.
BESIEGED FORTRESS, COUNTERINTELLIGENCE STATE A SILOVIKI
Válka na Ukrajině je totiž především produktem a skoro až logickým vyústěním Putinova režimu.
Ten nejlépe vystihují ony tři termíny z nadpisu. Rusko je prostě obležená pevnost, kde za každým rohem číhají západní špioni. Proto potřebuje obrovskou armádu a hlavně systém nejrůznějších tajných služeb prorůstajících celou společnost do takové míry, že se o Rusku hovoří jako o Counterintelligence state (volně přeloženo: Stát tajných služeb). Takovýto typ státu logicky řídí tzv. silovici - představitelé silových struktur (armáda, GRU, FSB a další). Ne náhodou právě tito lidé, a nejspíše pouze oni, rozhodli spolu s Putinem (původní profesí agent KGB) o invazi na Ukrajinu. Toto uspořádání je navíc podepřeno legitimizačním metapříběhem o tom, že je Rusko výjimečné, bytostně jiné a především silné. Válka je pro takto postavený stát a režim nesmírně výhodná. Zvyšuje totiž moc silových struktur a umožňuje odvrátit pozornost obyvatelstva od skutečných problémů (mizerná životní úroveň, korupce…). Eventuální vítězství navíc jen dál posílí silovou strukturu, dodá aureolu vítězů jejím představitelům a posiluje onen metapříběh o výjimečnosti a síle.
HLAVNĚ NE ZAMRZLÝ KONFLIKT
Pokud Ukrajina ve válce nezíská zpět celé své území včetně Krymu, bude to naprostá katastrofa pro Ukrajinu, svět, ale i Rusko. Putinův režim bude vydávat zisk jakéhokoli kusu Ukrajiny za své velké vítězství a využije ho k upevnění moci a potlačení posledních zbytků opozice. Ukrajině eventuální „nekontrola“ části území spolehlivě zablokuje cestu do NATO a pořádně zkomplikuje vstup do EU, byť ten by měl být možný (Kypr je dobrý precedent). Každopádně konec konfliktu na Ukrajině s provizorní hranicí na nějaké linii zastavení palby, jako je mezi Koreami či Indií a Pákistánem v Kašmíru, vyvolá nutnost rozsáhlého zbrojení na všech stranách a vytvoří atmosféru nedůvěry a dost možná povede k další válce. Rusko by v takovém případě nejspíše setrvalo minimálně pod nějakými ekonomickými sankcemi a zůstalo na úplném okraji mezinárodního společenství. Ostatní zamrzlé konflikty s ruskou účastí se za takové konstelace také nevyřeší a dost možná se naopak stanou ohniskem nějakého budoucího střetu Rusko versus Západ.
PORÁŽKA JAKO PŘÍLEŽITOST K RESTARTU
Zamrzlý konflikt tedy trvalý mír nepřinese, zato prohra by mohla. Pokud Rusko drtivě a potupně prohraje, armáda a silový aparát úplně ztratí tvář a metapříběh o silném a nějak bytostně jiném a lepším Rusku se zcela rozplyne. Ukrajinská vlajka vlající nad Sevastopolem či troskami Krymského mostu by mohla být pro Rusy šokem, který by otřásl celou společností a vyvolal touhu po změně. Právě tento okamžik je příležitostí pro restart Ruska. Mělo by dojít k odstranění silových struktur od moci, nástupu civilních vládců, a především generační výměně vládnoucích elit. Noví vládci budou muset uzavřít mír s Ukrajinou, zaplatit ji reparace a omluvit se za válečné hrůzy. Následně vyřešit za mezinárodního zprostředkování ony zmražené konflikty a vrátit se zpět do světových politických a hospodářských struktur. Situaci budou muset samozřejmě vysvětlit i domácímu publiku. Zde půjde jednoduše vše hodit na Putina a siloviki, které odhalení pravdy o válce na Ukrajině ještě více dehonestuje. Velká část Rusů – a to zejména těch proputinovských – navíc čerpá informace pouze ze státní televize, a to naprosto nekriticky, což bude jistě výhodou.
Má-li Rusko být platnou součástí světového společenství, musí se od základů změnit a porážka ve válce s Ukrajinou se zdá jako ideální impuls. V případě, že v Rusku zůstane u moci garnitura nekompetentních gerontokratů z řad siloviků, nepomůže mu, ani pokud by urvalo půlku Ukrajiny. Takto řízená země se stane maximálně vazalským státem a zdrojem surovin Číny, může upadnout do vnitřních bojů či se pustit do dalšího konfliktu se Západem. Možné jsou všechny zmiňované eventuality v libovolném pořadí. A takový vývoj by si žádný zastánce míru a obdivovatel Ruska nepřál.
