V září u moře a děti u babičky. Je to tak správně ?

„Vy jedete k moři? A děti necháváte doma?“ Tuhle otázku jsme letos slyšeli hned několikrát. A pokaždé jsme se nad ní na chvíli zarazili. Ne proto, že bychom nevěděli, proč jsme se tak rozhodli, ale člověk občas začne přemýšlet, jestli náhodou nedělá něco, co se od rodičů tak úplně neočekává. Rodiče přece jezdí na dovolenou s dětmi, ideálně v červenci nebo srpnu, kdy mají prázdniny. My jsme to letos udělali trochu jinak. Děti jsme nechali u babičky a sami jsme vyrazili na pár dní k moři. A upřímně? Bylo to skvělé.

Z mimosezónních měsíců máme jednoznačně raději září. Květen a červen mají svoje kouzlo, ale pokud jedeme k moři především kvůli moři, září nám dává větší smysl. V květnu člověk nikdy úplně neví, do čeho jde. Slunce už může pěkně hřát, ale moře bývá ještě studené. Červen už je příjemnější, ale pořád může přijít počasí, které nám připomene, že léto ještě úplně nezačalo.

Září je podle nás jiná liga. Léto už má za sebou několik měsíců, moře je krásně vyhřáté a přes den bývá stále příjemně teplo, jen už většinou bez největších letních veder. Večer se příjemně ochladí a člověk má pocit, že si konečně může trochu oddechnout. Turistická sezóna ještě zdaleka nekončí, ale její největší nápor je pryč. A právě kombinace teplého moře, letního počasí a menšího počtu lidí nám vyhovuje nejvíc.

Kdo někdy cestoval k moři v červenci nebo srpnu, dobře ví, jaký rozdíl může září znamenat. V hlavní sezóně jsou lidé všude – na letišti, na dálnici, na pláži, v restauracích i u bazénu. V září se atmosféra mění. Nemusíme vstávat za svítání, abychom si zabrali místo na pláži, v restauraci se dá většinou sednout bez dlouhého čekání a ani výlet neznamená automaticky několik hodin strávených v koloně.

Dalším důvodem jsou samozřejmě ceny. Pokud člověk není odkázaný na školní prázdniny, může být září výrazně příjemnější pro peněženku. Za stejné peníze se někdy dá pořídit lepší ubytování, delší pobyt nebo prostě jen zůstane něco v rodinném rozpočtu na další výlety. Pro nás je to ideální kompromis – stále letní počasí, teplé moře, méně turistů a často i nižší ceny.

Baví nás také to, že v září ještě není po sezóně. Restaurace, kavárny, obchody i turistické atrakce stále fungují a člověk nemá pocit, že přijel do letoviska, kde už všichni pomalu uklízejí slunečníky. Pořád je živo a máme kam večer zajít na večeři, zmrzlinu nebo skleničku něčeho dobrého.

A pak je tu samozřejmě moře. Po celém létě je krásně vyhřáté a koupání v něm je přesně takové, jaké si od dovolené u moře představujeme. Žádné rychlé namočení nohou a následný úprk zpátky na pláž. V září se dá ve vodě opravdu dlouho plavat a jen tak si užívat. Právě teplé moře je jeden z hlavních důvodů, proč máme září raději než květen nebo začátek června.

Možná ale nejde ani tak o moře. Možná jde hlavně o to, že jsme tam byli sami. Bez dětí. A přiznáme se, že se nám to po nějaké době opravdu zalíbilo. Neznamená to samozřejmě, že bychom svoje děti nemilovali nebo že bychom s nimi na dovolenou jezdit nechtěli. Jen jsme si tentokrát chtěli dopřát trochu jiný druh odpočinku.

Najednou jsme spolu mohli mluvit bez přerušování, dát si v klidu večeři, ráno vstát, kdy jsme chtěli, a jen tak se procházet. Nemuseli jsme řešit, jestli už je někdo hladový, unavený nebo znuděný. Mohli jsme se zastavit na kávu a nikam nespěchat. Po nějaké době jsme si uvědomili, jak moc nám podobný čas ve dvou chyběl.

S narozením dětí se náš život samozřejmě změnil, ale pořád jsme také partneři. A partnerský vztah potřebuje čas. Není nic špatného na tom, když si rodiče občas dopřejí pár dní, kdy nejsou pouze rodiči, ale zase chvíli jen sami sebou.

Naše dovolená bez dětí rozhodně neznamená, že nám děti překážejí nebo že se jich potřebujeme zbavit. Rodinné dovolené máme rádi a společné zážitky jsou pro nás důležité. Dětská radost z moře, stavění hradů z písku, výlety, zmrzliny a všechny ty malé každodenní momenty jsou přesně tím, co si člověk později pamatuje.

Jenže rodinná dovolená je jiná než dovolená ve dvou. Je krásná, ale také náročnější. Člověk pořád přemýšlí, co budou děti potřebovat, kdy budou jíst, jestli nejsou moc dlouho na slunci nebo co budou dělat, když začne pršet. Když jedeme sami, na několik dní všechny tyhle starosti zmizí. Nejde o útěk od dětí, ale o odpočinek od každodenního rodičovského kolotoče.

A velkou zásluhu na tom má samozřejmě babička. Děti u ní nejsou proto, že bychom se jich chtěli zbavit, ale protože mají s babičkou hezký vztah, je jim s ní dobře a my víme, že je o ně postaráno. Ona si užije vnoučata, děti si užijí babičku a my si můžeme na pár dní odpočinout. Ne každá rodina má takovou možnost, a proto jsme rádi, že ji máme.

Je to tak správně? Upřímně – nevíme. A možná ani neexistuje jedna správná odpověď. Pro někoho je naprosto přirozené vyrazit jednou za čas na dovolenou bez dětí, jiný rodič by si ji nedokázal užít ani jeden den. Někdo nemá hlídání, někdo ho nechce využívat a někdo chce všechny dovolené prožívat společně s dětmi. Všechno je v pořádku.

My jsme si letos vybrali variantu, která nám dávala smysl. Vyrazili jsme k moři v září, kdy už nejsou pláže přeplněné, ceny bývají příjemnější, počasí je stále letní, moře krásně teplé a přitom je všechno stále otevřené. A hlavně jsme si těch pár dní užili jen ve dvou.

Spali jsme, plavali, jedli, chodili na procházky a povídali si. Nemuseli jsme nic plánovat ani stíhat. Mohli jsme prostě jen být. Nebyla to dovolená od našich dětí. Byla to dovolená od každodenního rodičovského kolotoče. A v tom vidíme docela zásadní rozdíl.

Aby to nakonec nevypadalo, že jsme rodiče, kteří celý rok čekají, až se dětí zbaví a utečou k moři, musíme dodat ještě jednu důležitou věc. S dětmi jsme samozřejmě byli u moře také. O prázdninách jsme si užili společnou rodinnou dovolenou, koupání, výlety, zmrzliny, písek úplně všude a všechny radosti i starosti, které k tomu patří.

Takže ano, s dětmi k moři rozhodně patříme. Jen si zároveň myslíme, že občas k moři patříme i sami dva. A právě září je podle nás na takovou dovolenou úplně ideální.