Článek
Možná vás překvapí, že na světě je zhruba 2-3 % lidí, kteří mají přes celé vizuální pole jakýsi filtr, který dělá celý obraz zrnitý, jako kdybyste se dívali na starý analogový televizor. Možná se to týká přímo vás a mysleli jste si, že to tak mají všichni. Nebo tak vidí někdo z vaší rodiny, kolegů nebo přátel. Schválně se zeptejte. Možná překvapíte i je.
Já třeba takto vidím celý život a jako malinká jsem si myslela, že mám dar vidět molekuly. Dědeček mi pak ale řekl, že takto vidí všichni, a tak jsem to nechala být. Pořádně na to nepřišla řeč, až jsem o mnoho let později začala vidět ještě určitý vír, díky kterému to vypadalo, jako bych proplouvala mraky nebo letěla lodí v nadsvětelné rychlosti. Řekla jsem to tehdy svému očnímu lékaři na preventivní prohlídce. Ten to zkoumal, velmi podrobně mě vyšetřil, ale nedokázal říct, proč se to děje. Pouze konstatoval, že nejspíš nejde o nic nebezpečného a s tímto jsme to uzavřeli.
Dnes už vím, že takovému víru se říká „nebeský vír“ (anglicky „sky vortex“) a je jedním z projevů tzv. syndromu vizuálního sněhu. Jde o neurologickou poruchu, která se projevuje právě zmíněným zrnitým viděním, zhoršením viděním v noci, citlivostí na světlo nebo třeba vidění drobných plujících skvrnek přes vizuální pole (tzv. floaters, což by se dalo přeložit jako „plavci“) a palinopsie (vidění stop původního obrazu poté, co přeneseme zrak jinam).
Zrnění je stálé, pohyblivé a přítomné i při zavření očí.
Vizuální sníh je přirovnáván k zrnění televize
Častými průvodními jevy syndromu vizuálního sněhu bývají ještě migrény (pro někoho bývají signálem, že se migréna zrovna blíží), tinnitus (pískání v uších) nebo deprese a úzkosti.
Do přehledu klasifikace nemocí se jako oficiální diagnóza dostal až vloni, přestože byl poprvé popsán už v roce 1944. Nejde však o poruchu na úrovni očí, ale na úrovni mozku. Bohužel prozatím není známá přesná příčina, ale jsou určité teorie, že za ním stojí přílišná aktivita v určitých částech mozku (konkrétně ve zrakové kůře mozku). Zatím neznáme ani účinnou léčbu, byť je dobrou zprávou, že tento syndrom člověka neohrožuje na životě, nezpůsobuje slepotu a ani není nakažlivý.
Existují teorie, že určitá léčiva od vizuálního sněhu ulevují, ovšem jiná jej u některých lidí zase zhoršují.
Stále probíhá řada klinických studií se zájmem objasnit jak příčinu, tak i léčbu tohoto podivuhodného onemocnění.
Pokud se o něm chcete dozvědět více, navštivte stránky Visual Snow Syndrom Initiative.
Zdroje:
