Článek
V neděli 11. prosince 1949 bylo v kostele v Číhošti plně obsazeno. Třetí neděle adventní, venku zima, uvnitř vůně svíček. Farář Josef Toufar stál na kazatelnici a mluvil k lidem. Zády k oltáři. Právě proto neviděl to, co viděli oni.
Kovový kříž na hlavním oltáři, zhruba půl metru vysoký, se několikrát naklonil ze strany na stranu. Pak zase znehybněl.
Tenhle okamžik stojí na začátku příběhu, který skončil smrtí nevinného člověka. A dodnes v něm zůstává jedna otázka bez odpovědi.
Farář, který nic neviděl
Josef Toufar přišel do Číhoště, malé vesnice u Ledče nad Sázavou, teprve v roce 1948. Lidé si ho rychle oblíbili. O tom, že se v jeho kostele něco stalo, se dozvěděl až od farníků. Byl opatrný. Nic neprohlašoval za zázrak, jen si pečlivě zapsal výpovědi devatenácti svědků.
Zpráva se ale roznesla rychle. Do Číhoště začali jezdit lidé z okolí. A to byl pro režim, který právě chystal tvrdý útok na církev, problém. Komunisté se rozhodli, že ze „zázraku“ udělají podvod. A z faráře podvodníka.
Zatčení
První pokus o zatčení nevyšel. Farníci svého kněze hlídali. Teprve 28. ledna 1950 si pro něj přijeli muži z pražské Státní bezpečnosti a odvezli ho do věznice ve Valdicích.
Tam ho vyslýchal referent Ladislav Mácha. Chtěl jediné… aby Toufar přiznal, že křížem hýbal sám pomocí nějakého zařízení. Toufar odmítal. Bití se opakovalo den za dnem. Koncem února byl kněz tak zbitý, že skoro nemohl sedět, chodit ani mluvit.
Natáčení v noci
V noci z 23. na 24. února 1950 ho StB odvezla zpět do Číhoště. Měl tam před kamerou zahrát, jak „zázrak“ zinscenoval. V kostele bylo asi dvacet příslušníků StB. Jeden z nich později vypověděl, že farář nebyl schopen sám vylézt na kazatelnici.
Záběry, které se dochovaly, trvají necelé dvě minuty. Víc Toufarův stav nedovolil. Lékaři, kteří je po letech prohlédli, mluví o umírajícím člověku. Psycholožka Lucie Bankovská Motlová řekla, že jeho pohyby jí připomínají loutku.
Cestou zpátky do Valdic Toufar v autě zkolaboval. Zemřel 25. února 1950 v pražské nemocnici. Pod falešným jménem J. Zouhar. Pitevní zprávu někdo upravil, aby v ní nebyla zranění od bití. Tělo skončilo v hromadném hrobě u hřbitova v Ďáblicích. Rodina se o jeho smrti dozvěděla až po čtyřech letech.
Zázrak, který se nepodařilo zopakovat
Režim pak spustil propagandu naplno. Vznikl film s výmluvným názvem Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení a promítal se v kinech po celé republice. Fotograf Josef Peške, který kříž fotografoval, dostal za „šíření zázraku“ třináct let vězení.
Jenže jedna věc neseděla. Technici StB se pokoušeli sestrojit zařízení, které by křížem hýbalo tak, jak to popisovali svědci. Nepodařilo se jim to. Na tiskové konferenci v březnu 1950 proto ukázali jen model. Podle verze StB měly být dráty ukryté za kyticí květin na oltáři. V adventu ale květiny na oltář nepatří.
Co se v Číhošti 11. prosince 1949 doopravdy stalo, nikdo nevysvětlil dodnes.
Cesta domů
Na Josefa Toufara se nezapomnělo. Josef Škvorecký o příběhu napsal román Mirákl. V roce 1998 byl farář plně rehabilitován. Vyšetřovatel Mácha dostal za jeho smrt dva roky a odpykal si polovinu.
Záběry z nočního natáčení ležely v archivu přes pět desítek let, než je objevil publicista Miloš Doležal. A v roce 2015, šedesát pět let po smrti, se podařilo Toufarovy ostatky najít v ďáblickém hrobě. Potvrdily to stopy po operaci, kterou kdysi prodělal, i shoda DNA s příbuznými.
V neděli 12. července 2015 se Josef Toufar vrátil do Číhoště. Po mši před kostelem, na které kázal kardinál Dominik Duka, uložili jeho ostatky do kostela, kde kdysi sloužil. Církev mezitím zahájila proces jeho blahořečení.
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%ADho%C5%A1%C5%A5_miracle
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1704300-toufar-na-zaberech-stb-pred-66-lety-se-cihostsky-zazrak-opakoval-v-rezii-policie
https://english.radio.cz/node/8256017
https://www.cirkev.cz/public/media/cp_news_archive/022583.pdf
