Článek
Pro sousedy v Jablonci nad Nisou byl Josef Hlavatý šikovný mladík, který pořád něco kutil. Stavěl modely aut, sestrojil si vlastní motorku a ve volných chvílích létal. Pro Státní bezpečnost byl politicky nespolehlivý člověk, kterému se nemělo nic splnit. Když mu v roce 1988 definitivně zavřeli cestu k vysněné práci, rozhodl se, že z republiky odletí, a to doslova, na stroji, který tajně postavil s vlastním tátou.
Kluk, který chtěl kreslit náklaďáky
Narodil se 6. dubna 1964 jako jedináček v dělnické rodině. Dědovi komunisté po roce 1948 sebrali živnost a doma se poslouchal Hlas Ameriky. Josef nevstoupil do Pionýra ani do Svazarmu. Na automechanika se kvůli špatné známce z ruštiny učit nesměl, a tak se nejdřív vyučil klempířem. Později se dostal do jabloneckého Liazu, kde pracoval i jeho otec, řidič náklaďáku.
Snil o tom, že bude navrhovat auta. Ve volném čase stavěl modely a nakreslil novou, modernější kabinu pro již zmíněný Liaz. Podnik od něj modely koupil, ale tím to skončilo. Kvůli americké vlajce na nádrži podomácku vyrobeného choppera mu dokonce hrozilo stíhání za propagaci kapitalismu. Před trestem ho tehdy zachránil jen strýc s dobrými známostmi.
„Pilotem nebudeš nikdy“
V lisovně, kde po vojně pracoval, ho navrhli za kandidáta strany. Souhlasil, po dvou letech ale kandidaturu vrátil a od té chvíle se mu potíže lepily na paty. Na jaře 1988 dal výpověď, protože ho čekalo místo pilota zemědělských letadel v jednom JZD. Nastoupit už nestihl. Vedení družstva oznámilo, že piloti musí být ve straně, a StB měla jeho jméno zapsané mezi nespolehlivými. Lidé, kteří o tom rozhodovali, mu na rovinu vzkázali, že pilotem nebude nikdy.
Hlavatý měl v té době manželku, tříletého syna Davida a ročního chlapce. Vyhlídky, že by se doma kdy vymanil z podezření, byly mizivé. S otcem se proto pustili do stavby, o které nesměl vědět nikdo cizí.
Rok v otcově dílně
Motorové rogalo stavěli zhruba rok, potají v otcově dílně. Kostru tvořily trubky, které se daly rozložit a vozit na střeše auta. Motor nebyl nijak výkonný, stroj zvládl asi padesát kilometrů v hodině, ale na přelet přes hranici to stačilo. Rakousko bylo vzdušnou čarou jen pár kilometrů daleko. Zkušební lety v roce 1987 nikoho nepřekvapily, protože Josef létal i legálně a jedno rogalo navíc mezi ostatními nikomu nevadilo.
Plán počítal s tím, že se rodina rozdělí. Manželka odjela 4. července 1988 s mladším synem na zájezd do Jugoslávie. V nestřeženou chvíli vylezla s pasem a dítětem v náručí oknem čekárny na klinice a stopem se dostala do Bělehradu. Josef s rodiči a malým Davidem mezitím předstírali dovolenou na jihu Slovenska. Utábořili se u opuštěného jezera a trubky rogala schovali v lese.
Tři noci čekání na bezvětří
Tři dny foukal tak silný vítr, že se nedalo vzlétnout. Teprve třetí noc kolem půl třetí ráno vítr utichl. Na pusté silnici mezi Malackami a Břeclaví, jen pár kilometrů od hranice, smontovali rogalo za čtvrt hodiny. Josef k sobě připoutal tříletého Davida, otec roztočil vrtuli a stroj se zvedl do tmy. Letěl nízko, jen pár metrů nad korunami stromů, aby ho nezachytil radar.
Pak si všiml, že ranní záře mu svítí z pravé strany, a ne zezadu, jak měla. Vzduch ho odnášel podél hranice zpátky do Československa. Z šera se vynořila strážní věž a na ochozu dva vojáci. Rozsvítil se reflektor, zavyla siréna a z kasáren vybíhali další muži. Josef strhl rogalo doleva mezi stromy. Nikdo nevystřelil. Malému synovi prý řekl, ať se drží, že letí za maminkou.
Reklama na marlborky
Asi po čtvrt hodině uviděl pod sebou řadu světel. Nejdřív se lekl, že je to hraniční přechod. Pak rozeznal nádraží, vesnici, billboardy s reklamou na cigarety Marlboro a černobílé rakouské cedule. Přes hustou ranní mlhu a dráty elektrického vedení dolétl až k poli, kde po zhruba čtyřiceti minutách od startu přistál. Sotva Davida odpoutal, chlapec se utekl schovat do křoví. Nad polem se objevila československá helikoptéra, chvíli visela ve vzduchu, ale do Rakouska se neodvážila. Otec se synem pak dojeli stopem na nejbližší policejní stanici.
Rogalo zůstalo ležet na poli a později skončilo v rakouském muzeu. Manželka s mladším synem dorazila za Josefem asi o dva měsíce později. Doma se úřady pokoušely obvinit jeho matku z rozkrádání socialistického majetku, protože jí syn zavolal z telefonní budky ve Welsu do práce v Liazu. Než stihly případ dotáhnout, přišla revoluce. Rodiče mezitím v létě 1989 utekli přes Maďarsko s pomocí převaděčů.
Josef Hlavatý v Rakousku pracoval jako automechanik a svářeč, později v továrně na karoserie lokomotiv. V roce 1997 rodina získala rakouské občanství a koupila malý dům v Česku nedaleko hranic. Manželství se později rozpadlo, Josef se do toho domu nastěhoval natrvalo a za prací dodnes každý den dojíždí přes hranici, nad kterou kdysi za úsvitu přeletěl.
Zdroje
https://www.pametnaroda.cz/cs/hlavaty-josef-1964
https://www.pametnaroda.cz/cs/hlavaty-josef-20170311-0
https://www.memoryofnations.eu/en/hlavaty-josef-1964
https://www.startitup.sk/vzal-rogalo-a-s-malym-synom-preleteli-ponad-zeleznu-oponu-ludia-si-dnes-slobodu-vobec-nevazia/
http://magazin.aktualne.cz/otec-si-privazal-syna-na-zada-a-na-rogale-utekli-z-cssr/r~8973e4cafb2511e5be7c0025900fea04/
https://www.novinky.cz/clanek/historie-jak-se-utikalo-z-ceskoslovenska-na-traktoru-balonem-i-unesenym-letadlem-40291350
https://www.denik.cz/cesko/post-bellum-zelezna-opona-2020/






