Článek
Každý den nastupuji do trolejbusu, dívám se kolem sebe – a zrovna sedím u okna. Ale skoro nevidím ven. Sklo je téměř zcela zakryto reklamou nebo fólií, světlo prochází s obtížemi, výhled není. Necítím, že jsem v prostoru, který bych si platil, když platím jízdné. Spíš jako v krabici, kde reklama rozhoduje, kolik světla bude dovnitř pouštěna.
Není to o estetice, není to o tom, že by někdo byl přecitlivělý. Už i neuroložka manželce potvrdila, že i lidé bez diagnózy epilepsie, ale s vyšší citlivostí na světelné změny nebo vizuální podněty, mohou mít při takové jízdě slabost, nevolnost, bolest hlavy. Pak se komfort mění v nepohodu.
Co je ještě horší: pokud sedíte vedle okna, které bylo výrazně polepené, nemáte téměř šanci se orientovat – nerozpoznáte zastávku, nemáte pocit propojení s okolím. Senioři, lidé se zhoršeným zrakem, lidé kteří netuší trasu – pro ně je to zvlášť těžké. Okna neslouží jen k výhledu, ale i k orientaci a psychologickému ujištění: „vím, kde jsem, kam jedu, co se děje kolem“.
Pohled cestujícího z okna trolejbusu ve Zlíně
Příklady a hlasy odjinud: už se mluví
V Česku to není novinka. Ve Zlíně a Otrokovicích už lidé začali žádat změnu (viz Zlíňané se přou o reklamu na MHD — zakrytá okna vadí). V Pardubicích někteří cestující říkají, že okna polepená reklamou zhoršují komfort – a generální ředitel Dopravního podniku Pardubice přiznává, že reklamy na oknech mohou snižovat pohodlí. V Jihlavě zase lidé tvrdí, že když nevidí ven, dělá se jim špatně – zejména při jízdě, kdy se vůz pohybuje, zastavuje, řidič přidává, brzdí.
V Praze se už také řeší vizuální smog a reklama – chystají se nové Standardy kvality PID, které by měly jasně definovat, co je přijatelné (například co se týče polepů, velikosti reklam, průhlednosti). Také v Mostě se začalo odstraňovat velkoplošné reklamy z vozů MHD jako součást boje proti vizuálnímu smogu.
Proč to není jednoduché – ale proč je změna možná
Je jasné, že dopravní podniky reklamou získávají příjmy, které ulehčují rozpočtu. Říkají: bez reklamy by ceny jízdného musely být vyšší, služby horší. A částečně mají pravdu — reklama je zdroj financování.
Ale problém nastává, když reklama dosahuje rozsahu, kdy ubírá komfort více, než přináší užitek – když okna, která by měla být světlá a průhledná, jsou téměř neprůhledná. Nejde o to reklamu zrušit, ale o to najít rozumnou rovnováhu: reklamní plochy ne tam, kde poškozují výhled, světlo a orientaci.
Lze přeci regulovat regulovat, jak velká část okna může být polepena, jaký podíl světla musí projít, stanovit limity.
Je inspirativní, že Praha chystá právě takové standardy, a že i v jiných městech lidé začínají rozumět tomu, že vizuální smog nejsou jen billboardy – je to i to, co zažijeme sedě u okna autobusu (zdroj).
Reklamou polepený trolejbus MHD v Otrokovicích
Co by mohlo být lepší
Myslím si, že pokud platím za jízdu MHD, mám právo na to, aby cesta byla bezpečná i komfortní – výhled, světlo, orientace nejsou luxus. Reklama je v pořádku, pokud není na úkor těchto základů.
Nechci, aby dopravní podnik přišel o finance – ale jde o citlivost: reklamy jsou i uvnitř vozu, bannery, obrazovky, letáky jsou přijatelné. Ale zalepení skel, která jsou téměř neprůhledná, není jen estetický nešvar, ale někdy zdravotní riziko a vždy bariera komfortu.
Anketa
Cestování veřejnou dopravou by nemělo být jen o přesunu z bodu A do B. Mělo by být i o pocitu, že mezi domovem a prací mám prostor, světlo a výhled – že nejsem jen zavřený ve výtahu, v reklamním pouzdře. Jaké jsou vaše zkušenosti? Co si o reklamách na sklech myslíte? Má smysl žádat změnu – a věříte, že k ní může dojít?
