Generace, která nepije, nebere drogy — a přesto trpí

V říjnu 2023 zveřejnil Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) výsledky pilotního celostátního monitoringu psychické pohody českých dospívajících. Z více než šesti tisíc žáků devátých tříd vykazovalo 40 % známky středně těžké až těžké deprese a 30 % příznaky úzkosti. Dívky byly postiženy dvakrát častěji než chlapci. Výsledky byly konzistentní napříč všemi čtrnácti kraji.

V srpnu 2024 zveřejnilo americké Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) data z průzkumu rizikového chování mládeže (YRBS 2023). Z více než dvaceti tisíc středoškoláků hlásilo 40 % přetrvávající pocity smutku nebo beznaděje — u dívek dokonce 53 %. Oproti roku 2021 jde o mírné zlepšení (z 42 % a 57 %), ale čísla zůstávají výrazně nad úrovní roku 2013, kdy smutek hlásilo 30 % studentů. Ve Velké Británii mezitím klinická diagnostická studie NHS zjistila, že podíl mladých ve věku 17–19 let s pravděpodobnou duševní poruchou vzrostl z 10 % v roce 2017 na 26 % v roce 2022, přičemž v roce 2023 mírně poklesl na 23 %.

Tato čísla zdánlivě potvrzují mediální příběh o „generaci sněhových vloček“ — mladých, kteří nevydrží žádný tlak. Jenže stejná generace je zároveň nejlépe se chovající v moderní historii. V USA neužilo v uplynulém měsíci marihuanu, alkohol ani nikotin devět z deseti osmáků podle průzkumu Monitoring the Future. Kriminalita mládeže dlouhodobě klesá. Dospívající odkládají sexuální debut, více používají bezpečnostní pásy a méně riskují.

Jak může generace, která prožívá údajně bezprecedentní krizi duševního zdraví, být současně generací, která nejméně pije, nejméně bere drogy a nejméně páchá násilí?

Odpověď je komplikovanější, než připouštějí obě strany sporu. Data ukazují, že krize je reálná — ale její rozsah je pravděpodobně nadhodnocen. Příčiny jsou mnohočetné a vzájemně se zesilující, od úbytku dětské hry přes rozpad společenských vazeb až po sociální sítě. A v České republice je situace obzvlášť naléhavá, protože se na celosvětový trend nabaluje chronický systémový kolaps dětské psychiatrické péče.

Než se pustíme do příčin, je nutné zodpovědět základní otázku: zhoršuje se duševní zdraví mladých skutečně, nebo jen víc mluvíme o pocitech?

Analýza Global Burden of Disease 2021 (publikovaná v Translational Psychiatry, 2025) odhaduje, že duševními poruchami trpí celosvětově 279 milionů mladých lidí ve věku 10–24 let. Standardizovaná prevalence vzrostla oproti roku 1990 o necelých 7 %. Klíčový je však zlom kolem roku 2019: zatímco průměrný roční nárůst činil v období 1990–2021 pouhých 0,15 % ročně, po roce 2019 se zrychlil na 4,74 % ročně. Dominují úzkostné poruchy (94 milionů případů), depresivní poruchy (57 milionů) a ADHD (41 milionů).

Ve Velké Británii poskytuje průzkum Mental Health of Children and Young People jedny z nejkvalitnějších dat na světě, protože používá klinické diagnostické rozhovory podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), nikoli pouhé sebehodnotící dotazníky. Pravděpodobná duševní porucha u dětí 8–16 let zde vzrostla z 12,5 % v roce 2017 na 20,3 % v roce 2023. U věkové skupiny 17–19 let z 10 % na 23 %, přičemž v roce 2022 hodnota dosáhla maxima 26 %.

Severské země představují zvláště zajímavý testovací případ. Přes všeobecnou zdravotní péči, nízkou nerovnost a vysoký životní standard vykazují Norsko a Švédsko jedny z největších nárůstů psychických problémů u mladých na světě. Analýza dat HBSC za roky 2002–2022 napříč pěti severskými zeměmi ukazuje podobné vzorce zhoršení ve všech, což naznačuje společné nadnárodní příčiny.

Nejsilnějším argumentem pro to, že jde o reálný problém, jsou dokonané sebevraždy — data, která nemohou být zkreslena snížením stigmatu ani změnou způsobu hlášení. V USA vzrostla sebevražednost ve věku 10–24 let mezi lety 2007 a 2018 o 57 %. V České republice počet sebevražd ve věkové skupině 15–29 let vzrostl ze 120 v roce 2020 na 135 v roce 2022, po předchozím poklesu ze 184 v roce 2013 (ČSÚ, souhrnná zpráva NÚDZ/MZ/ÚZIS). Policejní statistiky přitom vykazují vyšší čísla než ČSÚ — ročně o 250–300 případů celkově.

Nepoměrný nárůst problémů u dívek

Jedním z nejrobustnějších nálezů je nepoměrný nárůst problémů u dívek. V USA hlásilo přetrvávající smutek v roce 2011 celkem 36 % dívek; v roce 2021 to bylo 57 %. U chlapců nárůst z 21 % na 29 %. V Maďarsku vzrostly mnohočetné zdravotní stížnosti u dívek z 41 % v roce 2010 na 66 % v roce 2022 (Scientific Reports, 2026). Ve Velké Británii mají mladé ženy 17–19 let čtyřnásobně vyšší výskyt poruch příjmu potravy oproti mladým mužům (20,8 % oproti 5,1 % v roce 2023 podle NHS).

Paradox spočívá v tom, že chlapci naopak umírají sebevraždou třikrát až pětkrát častěji a dominují u poruch projevujících se navenek. Dívky trpí více poruchami zaměřenými dovnitř, chlapci umírají častěji. Tento vzorec se opakuje konzistentně napříč zeměmi.

Pandemie jako urychlovač

Souborná analýza Racine a kol. (JAMA Pediatrics, 2021; 29 studií, celkem 80 879 účastníků) zjistila, že během prvního roku pandemie dosáhla prevalence klinicky zvýšené deprese u dětí a dospívajících 25 % a úzkosti 21 % — zhruba dvojnásobek předpandemických odhadů. Ve Velké Británii se podíl dětí s pravděpodobnou duševní poruchou zvýšil skokem z 12,5 % na 17 % a nadále rostl na 20 % — bez návratu k předpandemickým hodnotám.

Podle výzkumu Agentury Evropské unie pro drogy (EUDA, 2024) se dobře cítí jen 46 % českých dospívajících ve věku 15–16 let, což je druhý nejnižší podíl v Evropě. Hůře na tom byla jen Ukrajina (43 %). Maďarsko (47 %) a Polsko (49 %) sdílejí s Českem spodní příčky. Shodný obraz potvrzují data HBSC (WHO, 2021/2022), kde čeští patnáctiletí dosáhli skóre duševní pohody 52 bodů oproti průměru 55,9.

K tomu přistupuje systémový kolaps péče. Od roku 2020 vzrostl počet dětí v psychiatrické péči o 70 %, jak uvádí ředitel NÚDZ Jiří Horáček. V roce 2023 se v ambulancích léčilo 60 000 mladých do 20 let, 2 600 jich bylo hospitalizováno. V ČR pracuje přibližně 200 dětských psychiatrů, z nichž 80–86 je starších 65 let. Průměrná čekací doba na dětského psychiatra je 4–6 měsíců; v některých regionech dětský psychiatr zcela chybí. I po pokusu o sebevraždu mohou děti čekat na ambulantní péči měsíce.

Na duševní zdraví směřuje přibližně 4,5 % zdravotnického rozpočtu, zatímco duševní poruchy tvoří 15 % celkové zátěže nemocí. Podle epidemiologické studie CZEMS (Formánek a kol., 2019, European Psychiatry) zůstává 83 % osob splňujících kritéria pro duševní poruchu neléčeno. Probíhající reforma psychiatrické péče zatím vytvořila pouze 3 centra duševního zdraví pro děti z plánovaných 100.

Linka bezpečí v roce 2023 zaznamenala téměř 98 000 kontaktů. Nejčastějším problémem byly sebevražedné myšlenky. Místopředseda Sekce dětské a dorostové psychiatrie doc. MUDr. Michal Goetz, Ph.D. uvádí, že 70 % hospitalizovaných dětských pacientů má sebevražedné myšlenky.

Česká republika má celkovou standardizovanou míru sebevražednosti 11,6 na 100 000 obyvatel — nad průměrem EU, který činí 10,2. U věkové skupiny 15–29 let je sebevražda příčinou každého čtvrtého úmrtí. NÚDZ upozorňuje, že oficiální statistiky pravděpodobně podhodnocují skutečný počet, protože řada úmrtí je klasifikována jako „události nezjištěného úmyslu“ — zejména v Olomouckém kraji, kde tato kategorie výrazně převyšuje celostátní průměr.

1. Sociální sítě: ústřední spor současnosti

Jonathan Haidt, sociální psycholog z New York University, v knize The Anxious Generation (2024) tvrdí, že kolem roku 2012 — kdy nasycení trhu chytrými telefony přesunulo sociální život dospívajících na Instagram a Snapchat — došlo k zásadní proměně dětství. Navrhuje čtyři mechanismy: sociální ochuzení, spánkový deficit, roztříštění pozornosti a návykovost platforem. Jean Twenge ze San Diego State University identifikovala na datech z průzkumu Monitoring the Future prudký pokles štěstí po roce 2011 korelující s rozšířením chytrých telefonů.

Proti stojí Candice Odgers z UC Irvine, která v recenzi v Nature (březen 2024) napsala, že stovky výzkumníků hledaly velké účinky naznačované Haidtem, ale nalezly směs žádných, malých a smíšených souvislostí. Klíčovým argumentem kritiků je obrácená příčinnost: nešťastní dospívající mohou vyhledávat sociální sítě jako strategii zvládání, nikoli naopak.

Zásadní jsou práce Andrewa Przybylského z Oxford Internet Institute. Orben a Przybylski (2019, Nature Human Behaviour) aplikovali analýzu specifikačních křivek na tři velké datové soubory (celkem 355 358 respondentů) a zjistili, že digitální technologie vysvětlují maximálně 0,4 % proměnlivosti v pohodě dospívajících. Twenge a kolegové však přeanalyzovali stejná data s upravenými analytickými volbami — oddělení sociálních sítí od televize, analýza zvlášť podle pohlaví — a našli podstatně silnější souvislosti, zejména pro dívky. Tatáž data analyzovaná různými, ale obhajitelnými postupy vedou k dramaticky odlišným závěrům.

Nejsilnějším důkazem příčinného vztahu je kvaziexperiment Braghieriho, Levyho a Makarina (American Economic Review, 2022), který využil postupné zavádění Facebooku na amerických univerzitách a zjistil 9 % nárůst deprese a 12 % nárůst úzkosti. Na druhou stranu Vuorre a Przybylski (2023) analyzovali přijetí Facebooku v 72 zemích a nenašli žádnou negativní souvislost s pohodou.

Souhrnné analýzy konzistentně nacházejí malé, ale statisticky významné korelace: r = 0,12 pro depresi, r = 0,10 pro úzkost, r = 0,15 pro osamělost. Pro problematické užívání sociálních sítí jsou korelace vyšší (r = 0,27–0,35).

Závěr: Sociální sítě mají pravděpodobně malé až střední negativní účinky na některé dospívající — zejména dívky, zejména již zranitelné jedince, zejména při pasivním nebo nutkavém užívání. Přisuzování celé krize primárně sociálním sítím ale překračuje současnou důkazní základnu.

2. Úbytek volné hry

Peter Gray z Boston College dokumentuje, že pokles duševního zdraví dětí koreluje s nepřetržitým úbytkem nestrukturované volné hry probíhajícím již od 50. let 20. století — tedy dlouho před érou chytrých telefonů. Průměrný mladý člověk v roce 2002 skóroval na Rotterově škále místa řízení „externěji“ než 80 % mladých v 60. letech, což naznačuje dramatický posun směrem k pocitu bezmoci.

V průzkumu Clementsové uvedlo 82 % matek bezpečnostní obavy jako důvod omezení venkovní hry — přestože míra kriminality je zhruba poloviční oproti roku 1991. Gray rovněž upozorňuje, že míra emočních krizí a sebevražd u dětí školního věku klesá během prázdnin a stoupá s otevřením škol.

Haidt a Lukianoff v knize The Coddling of the American Mind (2018) identifikují tři „velké nepravdy“ kultury přehnané bezpečnosti: že nás nepříjemnosti nutně poškozují, že máme vždy věřit svým pocitům a že svět je bitva dobrých proti zlým. Empirická studie z roku 2022 (786 účastníků) potvrdila, že poznávací zkreslení pozitivně předpovídají souhlas s těmito přesvědčeními.

Závěr: Dobře podpořená hypotéza se silným evolučním i vývojově-psychologickým základem. Hra je základní potřebou savců a její ochuzení u zvířat prokazatelně zvyšuje úzkost. Příčinné důkazy u lidí jsou dosud převážně korelační, ale sbíhavé.

3. Ekonomická nejistota

Nedostupnost bydlení, studentské dluhy a nejistá pracovní místa představují dlouhodobé stresory. Nizozemská dlouhodobá studie nalezla jasnou vazbu mezi nedostupným bydlením a horšími ukazateli duševního zdraví. Průzkum RSA ve Velké Británii ukázal, že 47 % mladých ve věku 16–24 let si nemůže měsíčně pokrýt náklady.

Peter Gray však oprávněně namítá, že míry úzkosti a deprese u dětí byly daleko nižší během Velké hospodářské krize, druhé světové války i studené války.

Závěr: Přispívající faktor, zejména po roce 2008, ale nemůže být primární příčinou dlouhodobého trendu.

4. Vzdělávací systém

Studie Národního úřadu pro ekonomický výzkum (NBER) zjistila, že studenti mají v týdnech standardizovaného testování v průměru o 15 % vyšší hladinu kortizolu. V českém kontextu PISA 2022 ukazuje nadprůměrnou šikanu — 25–26 % žáků hlásí šikanu alespoň několikrát měsíčně oproti průměru OECD 20–21 %. Česká republika patří mezi země s největším nárůstem hlášené školní osamělosti.

Závěr: Součást širší soustavy omezené samostatnosti dětí, ale sám o sobě nedokáže vysvětlit krizi přesahující studentské populace.

5. Klimatická úzkost

Studie Hickman a kol. (Lancet Planetary Health, 2021; 10 000 mladých z 10 zemí) zjistila, že 59 % je velmi či extrémně znepokojeno změnou klimatu, 75 % vnímá budoucnost jako „děsivou“ a 45 % hlásí, že obavy negativně ovlivňují jejich každodenní fungování.

Závěr: Reálná a rozšířená, ale jako primární příčina slabě podpořená — časová osa nesedí s trendem začínajícím v 50. letech.

6. Rozpad sociálních vazeb

Komise WHO pro sociální soudržnost (2025) odhaduje, že osamělost postihuje každého šestého člověka celosvětově. Harvardský výzkum zjistil, že 61 % mladých dospělých prožívá vážnou osamělost. Americký hlavní chirurg Murthy (2023) přirovnal zdravotní rizika osamělosti k vykouření 15 cigaret denně. Počet Američanů bez blízkého důvěrníka se od roku 1990 do roku 2010 ztrojnásobil.

V České republice je situace specifická: jen 6 % Čechů řeší psychické starosti s odborníky. Rodiče své děti místo za odborníkem posílají za kamarády a do přírody. Pouze 20 % českých mladých se v případě problémů obrací na profesionály.

Závěr: Dobře podpořená hypotéza. Sbíhavost dat o osamělosti, úpadku sociálního kapitálu a ztrátě společenských rámců dávajících smysl je přesvědčivá.

7. Sémantický posun pojmů (concept creep)

Nick Haslam z University of Melbourne dokumentoval, jak se klíčové psychologické pojmy — zneužívání, šikana, trauma, duševní porucha, závislost, předsudek — rozšířily jak vodorovně (na kvalitativně nové jevy), tak svisle (na méně závažné případy). Počet diagnóz v americkém Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM) narostl ze 47 v roce 1943 na přes 300 v roce 2000.

Haslam sám uznává dvojznačnost — rozšíření pojmů může oprávněně zachytit dříve přehlížené utrpení. Přímý důkaz, že sémantický posun příčinně zvyšuje psychické problémy na populační úrovni, však chybí.

Závěr: Zesilující faktor působící spolu s jinými příčinami, nikoli samostatná příčina.

8. Přeměna běžných emocí na diagnózy

Allen Frances, předseda pracovní skupiny DSM-IV, ve své knize Saving Normal (2013) dokumentuje, jak DSM-5 proměňuje normální smutek na velkou depresivní poruchu a dětské záchvaty vzteku na „narušující poruchu regulace nálady“. V ČR vzrostla spotřeba antidepresiv od roku 2000 šestinásobně.

Závěr: Středně podpořená jako vysvětlení nárůstu diagnostikovaných poruch, méně jako vysvětlení nárůstu skutečného utrpení.

Problém sebehodnocení

Největší část dat pochází ze sebehodnotících dotazníků. Pokud snížení stigmatu zmírnilo tlak na společensky žádoucí odpovědi, pak historické míry duševních potíží mohly být podhodnoceny a část zdánlivého nárůstu může odrážet upřímnější odpovídání.

Currie a Corredor-Waldron: nejtvrdší protiargument

Studie Janet Currie a Corredor-Waldrona (Journal of Human Resources, 2024) analyzovala všechny nemocniční návštěvy v New Jersey v letech 2008–2019. Zjistila, že prudký nárůst kódovaných sebevražedných myšlenek po roce 2016 odpovídal změnám v kódovacích pokynech Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), nikoli změnám v podkladovém chování. Míry sebepoškozování, pokusů o sebevraždu a dokonaných sebevražd byly v tomto období v podstatě ploché.

Paradox osvěty

Oxfordská psycholožka Lucy Foulkes navrhla hypotézu „nafouknuté prevalence”: kampaně zvyšující povědomí o duševním zdraví paradoxně přispívají k růstu hlášených problémů. Povědomí pomáhá lidem přesně rozpoznat skutečné příznaky, ale zároveň vede některé jedince k interpretaci běžného nepohodlí jako duševního problému. Souhrnná analýza i randomizovaný kontrolovaný pokus zjistily, že učení dospívajících principům kognitivně-behaviorální terapie ve školách vedlo k nárůstu vnitřních příznaků oproti kontrolním skupinám.

Foulkes sama zdůrazňuje: nic z toho neznamená, že duševní problémy nejsou reálné.

Co tyto námitky nevysvětlí

Dokonané sebevraždy. Nárůst psychiatrických hospitalizací. Data z pohotovostních oddělení. Tyto ukazatele nejsou závislé na sebehodnocení ani na snížení stigmatu. A konzistentně ukazují nahoru.

Školní programy sociálně-emočního učení mají nejsilnější důkazní oporu. Souhrnná analýza Cipriano a kol. (2023; 424 studií, 575 361 studentů) zjistila zlepšení v dovednostech, postojích i chování. Protišikanovací programy snižují šikanu o 19–20 % a oběti šikany o 15–16 %.

Zákonné zákazy sociálních sítí pro nezletilé jsou politicky lákavé, ale důkazně nepodložené a prakticky nevymahatelné. Austrálie v listopadu 2024 přijala zákon zakazující sociální sítě pro děti do 16 let. Dospívající omezení obcházejí prostřednictvím VPN — na Floridě po přijetí podobného zákona vzrostla poptávka po VPN o 1 150 %. V Norsku, které má věkový limit 13 let, používá sociální sítě 53 % devítiletých a 72 % jedenáctiletých.

Co překvapivě nefunguje: meditace všímavosti ve školách má pro emoční problémy malé a často neprůkazné účinky; u zranitelných dospívajících může paradoxně vést ke zvýšení depresivních příznaků. Jednoduché omezení času u obrazovky nemá jasné důkazy, že samo o sobě zlepšuje duševní zdraví. Rodinné zásahy u deprese u malých dětí mají účinek blízký nule.

Pro Českou republiku se nejúčinnější cestou jeví zrychlení budování komunitních center duševního zdraví pro děti, zavedení ověřených školních programů, rozvoj psychiatrie na dálku k překlenutí regionálních nerovností a zapojení vyškolených nepsychiatrických pracovníků.

Krize duševního zdraví mladých je reálná, ale její rozsah je pravděpodobně nadhodnocen sebehodnotícími měřeními, snižováním stigmatu a rozšiřováním diagnostických pojmů. Příčiny jsou mnohočetné a vzájemně se zesilující: dlouhodobý úbytek volné hry a samostatnosti dětí probíhající od 50. let, rozpad společenských vazeb a nárůst osamělosti od 60.–70. let, a příchod sociálních sítí od roku 2012 jako urychlovač, nikoli primární příčina. Ekonomická nejistota, vzdělávací tlak, klimatická úzkost a rozšiřování pojmů fungují jako zesilující faktory.

V České republice se na celosvětový trend nabaluje specifický problém: 200 dětských psychiatrů, z nichž téměř polovina dosáhne důchodového věku v příštích letech. Čekací doby měřené v měsících. Reforma psychiatrické péče, která za dvanáct let vytvořila 3 centra z plánovaných 100.

Prvních šest tisíc českých deváťáků, kteří v roce 2023 vyplnili dotazníky NÚDZ, přineslo nepohodlné sdělení: že v zemi, která se pyšní jedním z nejnižších podílů nezaměstnanosti v EU, roste generace, jejíž největší hrozbou není ekonomika — ale to, co se děje v jejích hlavách. A systém, který by měl pomoci, je na pokraji kolapsu dřív než oni.

Datová uzávěrka: únor 2026. Tento článek byl připraven s pomocí AI. Data a zdroje byly ověřeny k datu zpracování. Před použitím pro rozhodování doporučujeme nezávislé ověření klíčových zjištění.

Klíčové zdroje

Global Burden of Disease 2021 — Translational Psychiatry, 2025 (Nature)

CDC Youth Risk Behavior Survey 2023 — MMWR, CDC (publikováno srpen 2024)

NHS Mental Health of Children and Young People — NHS England, 2017–2023

NÚDZ Národní monitoring duševního zdraví dětí — NÚDZ, 2023

EUDA průzkum duševní pohody evropské mládeže — 2024

HBSC 2021/2022 — WHO Europe

Orben a Przybylski (2019) — Nature Human Behaviour, doi:10.1038/s41562-018-0506-1

Braghieri, Levy a Makarin (2022) — American Economic Review, doi:10.1257/aer.20211218

Racine a kol. (2021) — JAMA Pediatrics, souhrnná analýza dopadu covidu-19

Currie a Corredor-Waldron (2024) — Journal of Human Resources

Haslam (2016) — Psychological Inquiry, sémantický posun pojmů (concept creep)

Hickman a kol. (2021) — Lancet Planetary Health, klimatická úzkost

CZEMS — Formánek a kol., 2019, European Psychiatry

ČSÚ — Sebevraždy v ČR, czso.cz; Souhrnná zpráva NÚDZ/MZ ČR/ÚZIS

Transparentnost tvorby:

Koncepce, struktura a redakční linie článku jsou dílem autora, který vypracoval obsahovou skicu, stanovil klíčové teze a řídil celý proces tvorby. Generativní AI (Claude, Anthropic) byla využita jako technický nástroj pro rešerši, ověřování faktů a rozepsání autorovy předlohy.

Autor výstupy průběžně redigoval, ověřil klíčová zjištění a schválil finální znění. Žádná část textu nebyla publikována bez lidské kontroly. Všechny faktické údaje byly ověřeny proti veřejně dostupným zdrojům uvedeným v textu.

Postup je v souladu s požadavky Čl. 50 Nařízení EU 2024/1689 (AI Act) na transparentnost AI-generovaného obsahu. #poweredByAI