Když společnost oslepne: kybernetika demokratické stability

Záporná zpětná vazba (negative feedback) je jedním z nejfundamentálnějších konceptů kybernetiky a teorie systémů. Její princip je prostý: výstup systému je porovnáván s žádoucím stavem a odchylka vyvolá korekční akci, která systém vrací k rovnováze. Termostat, který vypíná topení při dosažení cílové teploty, je nejjednodušší ilustrací.

Tento princip však daleko přesahuje technické systémy. Záporná zpětná vazba je mechanismem, který udržuje stabilitu biologických organismů, ekosystémů, ekonomik — a rovněž demokratických společností. Novináři, odbory, občanské organizace, soudy a akademická obec fungují jako regulační smyčky, které korigují odchylky moci od žádoucího stavu.

Dokument zkoumá kybernetické základy záporné zpětné vazby a následně analyzuje, jak tento princip funguje (nebo selhává) ve společenských systémech. Klíčová teze: potlačení záporné zpětné vazby v komplexním systému — ať biologickém, technickém nebo společenském — nevyhnutelně vede k destabilizaci, oscilacím a potenciálnímu kolapsu.

Norbert Wiener (1894–1964), matematik z MIT, formuloval v roce 1948 v knize Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and the Machine základy nového interdisciplinárního oboru. Termín „kybernetika“ odvodil z řeckého slova kybernétés (kormidelník), čímž zachytil podstatu: řízení systému na základě zpětné vazby z prostředí.

Wienerova práce vycházela z válečného výzkumu protiletadlových systémů, kde bylo nutné predikovat trajektorii cíle a korigovat palbu na základě pozorované odchylky. Tento princip zobecnil na všechny systémy — biologické, mechanické i sociální. Společně s Arturo Rosenbluethem a Julianem Bigelowem formuloval Wiener již v roce 1943 klíčovou tezi: účelové chování (purpose-driven behavior) je definováno právě přítomností zpětnovazební smyčky, a toto platí stejně pro stroje jako pro živé organismy (Rosenblueth, Wiener & Bigelow, 1943: „Behavior, Purpose and Teleology“, Philosophy of Science, 10(1), 18–24).

Wiener rozlišil dva typy zpětné vazby:

Zdroj: Wiener, N. (1948). Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and the Machine. MIT Press.

Rozdíl mezi oběma typy zpětné vazby je pro pochopení stability systémů zcela zásadní:

Záporná zpětná vazba (stabilizační):

Kladná zpětná vazba (destabilizační/amplifikační):

Většina stabilních systémů obsahuje kombinaci obou typů, přičemž záporná zpětná vazba funguje jako „brzda“ na kladnou zpětnou vazbu. Pokud jsou záporné smyčky oslabeny nebo odstraněny, kladná zpětná vazba se stává dominantní a systém se destabilizuje.

Tento princip potvrzuje i biokybernetický výzkum: Goldstein a Kopin (2017) ukázali, že přechod od stabilizujících záporných zpětnovazebních smyček k destabilizujícím kladným smyčkám je kritickým momentem, který u biologických systémů vede k patologii a degeneraci (Goldstein, D.S. & Kopin, I.J., 2017: „Homeostatic Systems, Biocybernetics, and Autonomic Neuroscience“, Autonomic Neuroscience, 208, 15–28. PMC5819891).

Koncept homeostáze formuloval Walter B. Cannon (1932, The Wisdom of the Body) pro popis schopnosti živých organismů udržovat stabilní vnitřní prostředí navzdory měnícím se vnějším podmínkám. Wiener tento koncept zobecnil na všechny regulované systémy.

Homeostáze není statická rovnováha — je to dynamický proces, kde systém neustále osciluje kolem cílového stavu a záporná zpětná vazba tyto oscilace tlumí. Systém je „v rovnováze“ jen v tom smyslu, že odchylky jsou průběžně korigovány.

Příklady homeostáze:

W. Ross Ashby (1903–1972), britský psychiatr a kybernetik, formuloval v knize An Introduction to Cybernetics (1956) jeden z nejdůležitějších principů teorie řízení — zákon nutné variety (Law of Requisite Variety):

„Aby systém mohl být efektivně regulován, musí mít regulátor alespoň takovou varietu (počet možných stavů) jako systém, který reguluje.“

Ashby to vyjádřil stručně: „Only variety can destroy variety“ — pouze varieta může eliminovat varietu (Ashby, 1956, kap. 11/5). V popularizované podobě se tento princip často parafrázuje jako „pouze komplexita může absorbovat komplexitu“.

Praktický důsledek: pokud je prostředí, ve kterém systém operuje, velmi komplexní a proměnlivé, pak regulační mechanismus musí být odpovídajícím způsobem komplexní. Jednoduchý, rigidní regulátor nemůže řídit složitý systém — nedokáže reagovat na dostatečný počet stavů.

Ashby demonstroval tento princip na modelu „homeostatu“ — elektromechanickém zařízení, které se samo adaptovalo na změny prostředí přepínáním mezi konfiguracemi, dokud nenašlo stabilní stav.

Stafford Beer (1926–2002) aplikoval Ashbyho zákon na management organizací ve svém Viable System Model (VSM). Klíčový závěr: organizace (nebo stát) je životaschopná pouze tehdy, pokud její regulační mechanismy mají dostatečnou varietu odpovídající komplexitě prostředí.

Společenská implikace: Jednoduchý, centralizovaný systém řízení (totalitní režim, diktatura) nemá dostatečnou varietu pro regulaci komplexní společnosti. Ashbyho zákon předpovídá, že takový systém bude prostředím dominován a nakonec zkolabuje.

Zdroje:

Donella Meadows (1941–2001) rozvinula systémovou dynamiku (systems dynamics), založenou Jay Forresterem na MIT, do srozumitelného rámce pro analýzu komplexních systémů. Její kniha Thinking in Systems: A Primer (2008, posmrtně) a esej Leverage Points: Places to Intervene in a System (1999) jsou klíčovými texty pro pochopení role zpětné vazby.

Meadows definuje systém jako soubor vzájemně propojených prvků, organizovaných tak, aby dosáhly nějakého účelu. Zásoby (stocks), toky (flows) a zpětnovazební smyčky (feedback loops) jsou základními stavebními kameny.

Záporná zpětná vazba v Meadowsově pojetí je „cíl-hledající“ smyčka: systém sleduje odchylku skutečného stavu od cíle a aktivuje korekční tok. Čím silnější je zpětnovazební smyčka (rychlejší, přesnější, s větší korekční kapacitou), tím stabilnější je systém.

Meadows identifikovala 12 „pákových bodů“ (leverage points) — míst v systému, kde malá změna může vyvolat velké efekty. Jsou seřazeny od nejméně po nejvíce efektivní (číslo 12 = nejslabší páka, číslo 1 = nejsilnější):

# / Pákový bod / Efekt

12 / Konstanty, parametry, čísla / Nejnižší páka — většina politických debat se odehrává zde

11 / Velikost zásobníků (bufferů) / Stabilizační kapacita systému

10 / Struktura materiálních toků / Fyzická infrastruktura

9 / Délka zpoždění / Kritická pro stabilitu — příliš dlouhá zpoždění způsobují oscilace

8 / Síla záporných zpětnovazebních smyček / Schopnost systému korigovat se

7 / Síla kladných zpětnovazebních smyček / Hnací síly růstu a kolapsu

6 / Struktura informačních toků / Kdo má přístup k jakým informacím

5 / Pravidla systému / Zákony, pobídky, tresty

4 / Moc měnit strukturu systému / Samoorganizace, evoluce

3 / Cíle systému / Co systém optimalizuje

2/ Paradigma systému / Mentální model, na kterém systém stojí

1 / Schopnost transcendovat paradigmata / Nejvyšší páka

Bod č. 8 — síla záporných zpětnovazebních smyček — je přímo relevantní pro naše téma. Meadows explicitně upozorňuje, že oslabení záporné zpětné vazby relativně k dopadům, které má korigovat, je jedním z nejúčinnějších způsobů destabilizace systému.

Zdroj: Meadows, D. (1999). „Leverage Points: Places to Intervene in a System.“ The Sustainability Institute. Dostupné na donellameadows.org.

Peter Senge (The Fifth Discipline, 1990) a Donella Meadows identifikovali opakující se vzorce selhání systémů — systémové archetypy:

„Opravy, které selhávají“ (Fixes that Fail): Krátkodobé řešení problému oslabí zápornou zpětnou vazbu, která by problém řešila dlouhodobě. Příklad: potlačení investigativní žurnalistiky eliminuje krátkodobou „nepříjemnost“ korupčních odhalení, ale odstraní mechanismus, který korupci koriguje. Výsledek: korupce eskaluje.

„Přesouvání břemene“ (Shifting the Burden): Systém se stane závislým na symptomatickém řešení místo adresování příčiny. Záporná zpětná vazba od příčiny je oslabena, protože symptomy jsou maskovány. Příklad: cenzura médií maskuje společenské problémy, které se hromadí bez korekce.

„Eroze cílů“ (Eroding Goals): Když je záporná zpětná vazba příliš slabá na dosažení cíle, systém místo posílení zpětné vazby sníží cíl. Příklad: pokud protikorupční orgán nedokáže stíhat korupci, místo posílení orgánu společnost „přijme“ vyšší úroveň korupce jako normu.

Zpoždění (delays) v zpětnovazebních smyčkách jsou kritickým faktorem stability. Meadows upozorňuje na tři scénáře:Záporná zpětná vazba v komplexních systémech a její význam pro společnost

Příklad z ekologie: Lov ryb s dlouhým reprodukčním cyklem. Zpětná vazba (pokles úlovků) přichází s velkým zpožděním. Když se projeví, populace je již pod hranicí reprodukční schopnosti → kolaps.

Příklad ze společnosti: Potlačení opozice v autoritářském režimu. Zpětná vazba (nespokojenost obyvatelstva) je blokována cenzurou a represí. Když se nakonec projeví (revoluce), je často pozdě na postupnou korekci → násilný převrat.

Demokratická společnost je komplexní systém, jehož stabilita závisí na fungování mnoha paralelních zpětnovazebních smyček. Každá z nich slouží jako regulátor specifického aspektu společenského fungování.

Funkce v systému: Informační zpětná vazba. Novináři monitorují jednání mocenských institucí a informují veřejnost o odchylkách od žádoucího stavu (korupce, zneužití moci, neplnění závazků). Tím aktivují další zpětnovazební smyčky — veřejné mínění, volby, soudní řízení.

Kybernetická analogie: Senzor v regulační smyčce. Bez senzoru systém neví, v jakém stavu se nachází, a nemůže aktivovat korekci.

Investigativní žurnalistika funguje jako zesílení signálu — detekuje slabé signály (skryté maladaptace systému) a zesiluje je na úroveň, kde mohou aktivovat korekční mechanismy.

Data: Podle Reporters Without Borders (RSF, World Press Freedom Index 2024) existuje silná korelace mezi svobodou tisku a kvalitou správy státu. Země s nejvyšší svobodou tisku (Norsko, Dánsko, Švédsko) systematicky dosahují nejlepších výsledků v indexech protikorupce a kvality demokracie.

Funkce v systému: Regulátor vztahu kapitál–práce. Odbory monitorují pracovní podmínky, mzdy a zacházení se zaměstnanci. Stávka je krajní korekční mechanismus — aktivuje se, když běžné kanály zpětné vazby (vyjednávání) selhávají.

Kybernetická analogie: Termostat s alarmem. Běžný provoz = vyjednávání (jemná korekce). Překročení kritického prahu = stávka (nouzová korekce).

Historický kontext: Vznik odborového hnutí v 19. století byl přímou reakcí na absenci zpětné vazby v průmyslových systémech — pracovníci neměli žádný mechanismus, jak korigovat zhoršující se podmínky. Výsledkem byly neregulované oscilace (cyklické krize, sociální nepokoje, revoluce).

Právo na stávku je tradičně odvozováno z Úmluvy Mezinárodní organizace práce (ILO) č. 87 o svobodě sdružování (1948). Supervisory orgány ILO interpretují právo na stávku jako neodmyslitelnou součást svobody sdružování chráněné touto úmluvou, ačkoliv text samotné úmluvy právo na stávku explicitně nezmiňuje — tato interpretace je právně sporná a od roku 2023 je předmětem poradního posudku Mezinárodního soudního dvora. Bez ohledu na tento právní spor je stávka z kybernetické perspektivy institucionalizací záporné zpětné vazby — legitimní mechanismus korekce, který předchází destruktivnějším alternativám.

Funkce v systému: Distribuovaná regulace. Zatímco novináři jsou „senzory“ a odbory „regulátory“ v pracovní sféře, občanská společnost poskytuje rozmanitou sadu regulátorů pokrývajících různé aspekty společenského fungování: lidská práva, životní prostředí, zdravotnictví, vzdělávání, práva menšin, transparentnost.

Kybernetická analogie: V Ashbyho terminologii občanská společnost zvyšuje varietu regulátoru. Čím je společnost komplexnější, tím více specializovaných zpětnovazebních smyček potřebuje. Jediný centrální regulátor (stát) nemá dostatečnou varietu — potřebuje komplementární distribuované regulátory.

Organizace Freedom House systematicky dokumentuje, že omezování občanského prostoru (shrinking civic space) koreluje se zhoršením kvality demokracie, zvýšením korupce a poklesem lidského rozvoje.

Podle CIVICUS Monitor (2025): občanské svobody jsou pod vážným útokem ve 122 ze 198 zemí. Pouze 7 % světové populace žije v zemích s otevřeným občanským prostorem. 15 zemí bylo v posledním roce degradováno, pouze 3 upgradovány. V Evropě byly v roce 2025 downgradeovány Francie, Německo a Itálie (z „narrowed“ na „obstructed”) a Srbsko s Gruzií (z „obstructed“ na „repressed”).

Zdroj: CIVICUS Monitor, People Power Under Attack 2025. monitor.civicus.org

Funkce v systému: Formalizovaná záporná zpětná vazba s vynucovací mocí. Soudy korigují odchylky od právního řádu — jak u jednotlivců, tak u institucí včetně státu samotného.

Kybernetická analogie: Regulátor s definovaným prahem aktivace (zákon) a korekční akcí (rozsudek, sankce). Nezávislost soudnictví je ekvivalentem integrity regulátoru — pokud je regulátor podřízen regulované soustavě (politické moci), přestává plnit korekční funkci.

Ústavní soudy fungují jako metaregulátory — korigují nejen jednání jednotlivců a institucí, ale i samotná pravidla systému (zákony), pokud se odchylují od ústavních principů.

Funkce v systému: Epistemická zpětná vazba. Vědecká komunita koriguje falešné přesvědčení, pseudovědu a dezinformace prostřednictvím peer review, replikace studií a veřejné debaty. Akademická svoboda zajišťuje, že tato zpětná vazba není filtrována politickými nebo komerčními zájmy.

Kybernetická analogie: Kalibrační mechanismus senzorů. Pokud jsou senzory (informační zdroje) systematicky zkreslené, celý regulační systém selhává, protože koriguje na základě chybných dat.

Funkce v systému: Nouzová zpětná vazba. Whistlebloweři se aktivují, když všechny ostatní zpětnovazební smyčky selhaly — interní kontroly, management, regulátoři, média. Jsou ekvivalentem nouzového ventilu v tlakovém systému.

Kybernetická analogie: Algedonický signál v Beerově Viable System Model — binární „bolest/potěšení“ signál, který obchází běžné komunikační kanály a signalizuje přímo nejvyšší úrovni systému, že něco je zásadně v nepořádku.

Právní ochrana whistleblowerů (směrnice EU 2019/1937) je institucionalizací tohoto nouzového zpětnovazebního kanálu.

Sovětský svaz (1917–1991): Systematické potlačení prakticky všech zpětnovazebních smyček — cenzura médií, likvidace nezávislých odborů, zákaz občanských organizací, podřízení soudnictví stranickému aparátu, ideologizace vědy (lysenkismus). V Ashbyho terminologii: regulátor (strana) neměl dostatečnou varietu pro řízení obrovské, rozmanité společnosti. Výsledek: 74 let hromadění nekorigovaných chyb, technologické zaostávání a nakonec kolaps.

Lysenkismus je obzvláště ilustrativní: potlačení vědecké zpětné vazby (genetiky) ve prospěch ideologicky konformní pseudovědy vedlo k reálným katastrofám v zemědělství a k desetiletím vědeckého zaostávání.

Nacistické Německo (1933–1945): Gleichschaltung — systematická eliminace všech nezávislých institucí (odborů, novin, politických stran, soudů, univerzit). Systém bez záporné zpětné vazby: nikdo nemohl korigovat strategické chyby (válka na dvou frontách, holocaust jako odčerpání zdrojů). Pozitivní zpětnovazební smyčky (radikalizace, teritoriální expanze) běžely bez brzdy až ke kolapsu.

Čínský Velký skok vpřed (1958–1962): Lokální úředníci systematicky hlásili falešné výnosy obilí (potlačení informační zpětné vazby směrem nahoru). Centrální vláda rozhodovala na základě chybných dat. Výsledek: odhadem 15–55 milionů mrtvých hladomorem — jeden z nejhorších důsledků potlačení zpětné vazby v lidské historii (odhady se liší; Dikötter, 2010, uvádí přibližně 45 milionů).

Data CIVICUS Monitor (2025, People Power Under Attack) dokumentují globální trend omezování zpětnovazebních mechanismů:

Typické taktiky potlačení zpětné vazby:

Z kybernetické perspektivy lze potlačení zpětné vazby analyzovat jako postupný proces:

Fáze 1 — Oslabení senzorů: Omezení svobody tisku, cenzura, kontrola médií. Systém ztrácí schopnost detekovat vlastní odchylky. Analogie: slepý termostat.

Fáze 2 — Blokování korekčních kanálů: Omezení protestů, likvidace odborů, podřízení soudnictví. Systém detekuje odchylku, ale nemůže ji korigovat. Analogie: termostat, který vidí teplotu, ale nemůže ovládat topení.

Fáze 3 — Dominance kladné zpětné vazby: Bez záporných korekčních smyček dominují kladné: koncentrace moci posiluje schopnost potlačovat odpor, což dále koncentruje moc. Korupce generuje zdroje pro další korupci. Radikalizace posiluje radikalizaci.

Fáze 4 — Hromadění nekorigovaných chyb: Systém optimalizuje na základě chybných dat (potlačená informační zpětná vazba) a chybné cíle nejsou korigovány. Odchylka od reality narůstá.

Fáze 5 — Překročení prahu a kolaps: Nahromaděné odchylky překročí kapacitu systému pro absorpci. Kolaps může být náhlý (revoluce, válka) nebo pozvolný (ekonomická stagnace, brain drain, demografický pokles).

Ashbyho zákon v akci: Totalitní režim se snaží řídit komplexní společnost s nedostatečnou varietou (jediná strana, jediná ideologie, jediný informační kanál). Zákon nutné variety předpovídá, že prostředí (společnost) bude dominovat a nakonec „zničí“ příliš jednoduchý regulátor.

Kybernetika poskytuje rigorózní rámec pro pochopení, proč jsou mechanismy záporné zpětné vazby — novináři, odbory, NGOs, nezávislé soudy, akademická svoboda, whistlebloweři — nezbytné pro stabilitu demokratické společnosti:

Varovné signály z kybernetické perspektivy:

Z kybernetiky vyplývají principy pro design odolných společenských systémů:

Limity tohoto přístupu: Kybernetická analogie má své meze. Společenské systémy jsou adaptivní a jejich aktéři jednají strategicky — na rozdíl od termostatů mají vlády, korporace i občané vlastní cíle a mohou zpětnovazební mechanismy vědomě manipulovat. Rovněž existuje napětí mezi robustností zpětné vazby (silná kontrola) a efektivitou rozhodování (příliš mnoho regulátorů může systém paralyzovat). Efektivní design proto vyžaduje vyvážení obou tlaků.

Dokument je analytickým výstupem; nereprezentuje pozice žádné organizace. Všechna faktická tvrzení jsou doprovázena uvedením zdrojů. Kde nebylo možné ověřit primární zdroj, je to uvedeno.

Metodická poznámka

Koncepce, struktura a redakční linie článku jsou dílem autora, který vypracoval obsahovou skicu, stanovil klíčové teze a řídil celý proces tvorby. Generativní AI (Claude, Anthropic) byla využita jako technický nástroj pro rešerši, ověřování faktů a rozepsání autorovy předlohy.

Autor výstupy průběžně redigoval, ověřil klíčová zjištění a schválil finální znění. Žádná část textu nebyla publikována bez lidské kontroly. Všechny faktické údaje byly ověřeny proti veřejně dostupným zdrojům uvedeným v textu.

Postup je v souladu s požadavky Čl. 50 Nařízení EU 2024/1689 (AI Act) na transparentnost AI-generovaného obsahu. #poweredByAI