Článek
Obec Merboltice, ležící v údolí Merboltického potoka v Chráněné krajinné oblasti České středohoří, je známá svou osobitou architekturou i bohatou historií. Od roku 2005 je prohlášena vesnickou památkovou zónou a láká návštěvníky na unikátní soubor roubených domů i obnovenou středověkou zvonici. Vedle péče o památky však obec poutá pozornost ještě jedním specifikem – neobvyklým přístupem ke komunálním volbám.
Každý kandidát sám za sebe
Zatímco ve většině obcí a měst soupeří o přízeň voličů politické strany nebo volební sdružení nezávislých kandidátů, v Merbolticích platí zcela odlišná praxe. Kandidáti zde vstupují do volebního klání sami za sebe. Každý z nich představuje samostatnou volební stranu s jediným kandidátem.
Tento model proměňuje komunální volby v de facto přímou volbu jednotlivých osobností. Občané tak nedávají hlas celé kandidátní listině, ale rozhodují se přímo pro konkrétní sousedy, které chtějí vidět v sedmičlenném obecním zastupitelstvu. O zájem přitom není nouze – například ve volbách v roce 2018 se o sedm mandátů ucházelo hned 23 samostatně kandidujících obyvatel.
Tradice založená na dohodě i vysoká účast
Tento systém se v Merbolticích poprvé objevil již při komunálních volbách v roce 1994 a úspěšně pokračuje i v dalších volebních obdobích. Celý model funguje na nepsané gentlemanské dohodě mezi obyvateli.
Český volební přepočet hlasů totiž zvýhodňuje ucelené kandidátní listiny před jednotlivci. Pokud by někdo z místních sestavil vícečlenné sdružení nezávislých kandidátů, díky volebnímu algoritmu by samostatně kandidující sousedy výrazně přečísloval. Důvěra a zachování rovné soutěže pro všechny zúčastněné tak drží tuto tradici naživu už přes tři dekády.
Unikátní způsob volby lidi evidentně baví a motivuje. Volební účast v Merbolticích se dlouhodobě drží na velmi vysokých číslech – běžně přesahuje 70 %, což výrazně převyšuje celostátní průměr v komunálních volbách.
Život v údolí pod Strážným vrchem
Obec, která se osamostatnila v roce 1990, čítá necelé dvě stovky trvale hlášených obyvatel. Během chalupářské sezóny se však populace rozrůstá až na pět set lidí. Místní komunitní život i péče o krajinu tak stojí především na osobním nasazení a přímé domluvě – stejně jako volba těch, kteří obec spravují.
