Článek
Máme za sebou hlavní vlnu adventního veselí – v sobotu utichly i poslední tóny v oblíbené Vánoční uličce v Křížové ulici. Letošní ročník, který opět pořádala děčínská radnice, byl naprosto výjimečný a přilákal rekordní počet návštěvníků. Je to fascinující kontrast k tomu, jak toto období trávili lidé po celá staletí před námi.
Naši předkové, a to zdaleka nejen u nás na Děčínsku, žili v mnohem těsnějším sepětí s přírodou a jejími cykly. S úderem čtvrté hodiny odpolední se jejich svět přirozeně zklidnil. Zatímco my jsme si vytvořili „věčný den“ pomocí agresivního bílého světla a LED diod, oni ztlumili hlas i aktivitu. Jejich prostor se smrskl na záři krbu nebo svit jedné jediné svíce. Tato střídmost nebyla nedostatkem, ale geniálním nástrojem pro regeneraci.
Dnes žijeme v paradoxu elektrického slunce. Stačí se podívat na známý, neuvěřitelně osvětlený dům v sousedním Benešově nad Ploučnicí, který je doslova obsypán zářícími ozdobami. Je to velkolepá podívaná, ale zároveň symbol naší touhy přebít tmu za každou cenu. Přestože venku nenapadl sníh a v tichu lesa spíše blátivou cestou hledáme onen historický klid, naše těla stále fungují podle prastarého biologického kódu. Ten nám velí: „Zpomal, šetři energii.“
Ticho, které můžete slyšet. Nekonečné cesty v lesích u Maxiček, kde blátivá cesta a přirozené šero nabízejí onen vzácný „biologický luxus“
Pokud i vy cítíte, že potřebujete na chvíli zmizet z dosahu všech těch blikajících řetězů a neustálých anket o nejkrásnější stromeček, máme tu u nás na Děčínsku neuvěřitelný poklad. Jsou jím lesy na Maxičkách. Díky jejich rozlehlosti, která sahá až k německým hranicím, můžete na neznačených lesních cestách strávit celý den a nepotkat ani nohu. Právě tam, v tichu, které nenarušuje žádný světelný smog, lze najít onen „biologický luxus“ opravdového klidu.
Návrat ke kořenům. Jediný plamínek svíce v tichu domova, který dokáže prozářit vnitřní klid mnohem silněji než nejmodernější LED technologie.
Právě teď, když utichá shon na trzích, je ten ideální čas si uvědomit, že jedna svíčka zapálená v klidu domova má často větší sílu než sebedelší vánoční řetěz. Skutečná vnitřní pohoda totiž nezačíná rozsvícením dalších světel, ale momentem, kdy se odvážíme zpomalit. Historický advent byl vlastně povinný digitální a sociální detox, prostor pro ticho, které je nezbytné k tomu, abychom si mohli naplno užít radost.
Zkusme se tím inspirovat v posledních dnech roku. Ne proto, abychom se vraceli do jeskyní, ale abychom si vážili tmy jako daru. Pravý klid totiž není absence zvuku, ale stav, kdy se náš vnitřní rytmus potká s tím venkovním.
Na závěr mě napadá jedna otázka pro nás všechny. Umíte si představit, že by právě teď, uprostřed zimy, vypadl proud a vy byste měli strávit celý večer doma v úplné tmě a tichu, maximálně za svitu oné jedné svíčky? Jak byste se cítili v takovém okamžiku, kdy by zbyl jen váš dech a tlukot srdce?
