Článek
Krátce po vítězství ANO ve sněmovních volbách v roce 2025 jsem si na chviličku připustil možnost, že by Andrej Babiš snad přeci jenom mohl sestavit vládu, která by byla alespoň trochu normální a zodpovědná, a snad poučen z předchozích nezdarů by mohl být premiérem, byť ne zcela respektovaným, tak alespoň rozumným a odpovědným.
Dokonce i přes jeho teatrální unikátní „vyřešení“ střetu zájmů jsem pořád tomu chtěl věřit. Ostatně, co jiného mi zbývalo.
Zbytečně.
Andrej Babiš dobře věděl, kdo je Tomio Okamura. Dobře věděl, kdo je Jindřich Rajchl. Možná že nevěděl, kdo je to Petr Macinka, nebo Filip Turek. Ale teď už je to jedno. Teď už to ví, a je to celkem tak úplně jedno.
Jedno ví Andrej Babiš naprosto jistě: Business je business.
Věděl to celý život, a taky tomu celý život věnoval. Business tvrdý, business bezskrupulózní. Jakýkoliv další přívlastek lze klidně spojit i s Andrejem Babišem. To je to kouzlo, kterým uhranul i tak zásadové pravičáky, jako jsou Motoristé Sobě, ale i celou SPD se všemi přílepkami, které tam jsou.
A tak se stalo, že Andrej Babiš maká, a daří se mu. U kormidla je už přes půl roku, a preference mu nijak neklesají.
Andrej Babiš dělá přesně to, co jsi vysnil. Z businessu se posunul na vyšší level, k moci. A dělá přesně to, co dělal pořád: řídí.
Babiš nekomunikuje, jenom oznamuje. Poukazuje, označuje a útočí. Vytýčí si cíl a razí si k němu cestu. Na směru, jakým se vydá, nezáleží, to se prostě cestou ukáže, co mu k cíli pomůže. Nachází nepřítele, a spustí útok. Masivní, permanentní útok. Bez jakýchkoliv skrupulí.
Ta jeho lidová slovesnost mu vůbec nepřekáží, naopak, to je jeden z důvodu jeho stávajících preferencí.
Tato vláda se mi začala zajídat už hned po Novém roce. A dnes se mi už zvedá žaludek.
Andreji Babišovi je jedno, co se děje, důležitý je jenom cíl. Oni jenom plní program, který dali voličům, a mají samé úspěchy. My tomu akorát nerozumíme.
Ale tady velký pozor, pokud bude mít ve všem co dělá samé úspěchy, budeme tady mít demokracii, jakou jsme nikdy nechtěli.
On chce jinou demokracii. On chce svojí demokracii, velmi podobnou té Orbánové. To je jeho cíl.
Babišovi chybí páteř, což mu díky jeho pohyblivosti a rychlosti umožňuje být všude a ovládnout celý prostor. Nenechává žádný prostor nikomu jinému. Když někoho nechá jednat, tak jenom v jeho zájmu. To je případ Klempíře, Macinky, Nachera. To jsou mouřeníny, kteří dnes odvádějí jeho práci. A navíc, on může máchat rukama a říkat, že o tom nic neví. Ale je to jenom on, kdo jim určuje cíl a kdo dělá jim kompletní muniční servis.
On je strůjcem virtuální reality, kterou nám tady denně předkládá. On tvoří ten svět, který nám tady každým dnem hořkne.
Jeho současné metody představují totální útok na protivníka, a používá k tomu i svou „lidovou“ mluvu. Tím si získává velmi početné a mimořádně pevné stoupence. Použije úplně všechno, kromě takových věcí, jako je třeba slušnost, ohleduplnost.
Babiš nespí, Babiš pracuje, a to i když sní.
Nepotřebuje si nakrást, on si přizpůsobuje zákony.
Dnes už nepotřebuje peníze, chce moc. Jenom moc.
Tady není žádný prostor pro nějakou spolupráci, nebo nějakou dělbu pravomocí. Babiš je šéf. Nikdo jiný jím nebude.
Je zdrcující, že na této cestě má tak silnou podporu mezi voliči.
A nikdo mu nestojí v cestě. Opozice nefunguje.
Až tady dospěla naše společnost. Můžeme se nad tím podivovat, můžeme si z něj dělat legrácky, nebo můžeme opovrhovat, pořád bude mít silnou podporu. Stačí si vzpomenout na Velký vlastenecký výlet, některé lidi nepřesvědčí ani jejich vlastní oči.
Možná, až se jednou přestaneme k jeho voličům chovat jako k dezolátům, současné preference mu klesnou. Vždyť oni jsou naši spoluobčané.
