Článek
Mnoho věcí se mění, někdy přijdou změny velice rychle, pak se dlouho hledají různá vysvětlení, a jindy zase trneme, kdy už zase přijdou. Co se ale nemění, je postupný, neustávající sled událostí, které pokračují dál a dál, a nezdá se, že by už chtěly skončit. A ty události, které pořád přicházejí, jsou vesměs útoky na demokracii.
Co se vlastně změnilo? A kdy se to měnilo?
Ty změny nepřišly jako blesk z čistého nebe. Dějí se z nějakého důvodu, a dějí se už hodně dlouho. A dějí se proto, že mnoho lidí není spokojeno. Demonstruje nám to Rusko, i když zrovna Rusko by z našeho pohledu spíš mělo zpytovat svědomí než trpět pocitem ukřivděnosti.
Co se stalo v posledních dekádách?
Přes nesporný nárůst životní úrovně téměř v každém koutu světa, a to i včetně zemí tzv. třetího světa se zvětšují i rozdíly mezi lidmi. Asie je na vzestupu, v mnoha asijských zemí roste průmysl, v Evropě a v USA byl zase průmysl utlumován, a naše práce, která nás tady živila a formovala, se přesunula na východ.
Změny, které se staly, jsou velké. Nejdůležitější: Čína vyrostla, Rusko se odkopalo, USA otočily.
Za vzestupem Číny stojí USA. Ale, ať je to Číně přáno, ta miliarda lidí si to tvrdě odpracovala. Díky západním technologiím, legálně získaným i zkopírovaným, a dřině vlastních lidí můžou dneska budovat hezčí společnost. Jestli jste měl někdo porovnat v 90. letech minulého století, nebo i v nultých letech tohoto a dnešní Čínu, těžko najít větší rozdíly. A poroste i Indie, Indonésie, Vietnam. A je správné, že jim roste životní úroveň.
Rusko se vydalo opačnou cestou. Komunistickou minulostí zničena a zdecimovaná společnost, která dovedla SSSR k rozkladu a bankrotu, si v 90. letech prošla obdobím bídy a chaosu. Nabídnutou ruku přijala, ale zneužila. Obchodní příležitost, kterou Rusku poskytují zejména množství fosilního paliva, využilo k budování Moskvy a Petrohradu a k pěstování kultu Velké Vlastenecké války. K nedostatku sebereflexe přiznat si vinu za přivedení SSSR k bankrotu a rozkladu společnosti přidali ještě pocit křivdy za ztrátu území, která SSSR anektoval a vlastně okupoval. A shodou okolností se spíše nedopatřením do čela Ruska dostal Vladimír Putin, který se rozhodl nesmířit se s rozpadem SSSR, a, pravděpodobně neuvědomujíce si svou neschopnost pochopit příčiny rozpadu SSSR a v neznalostí důsledků hospodářských problémů centrálně plánovanou a řízenou ekonomikou a vysokým vojenským rozpočtem, a rozhodl se navázat na „slávu“ SSSR a vydobýt si zpátky místo mezi velmocemi, o kterém je přesvědčen, že mu po právu patří. A to stejnými způsoby, jako kdysi SSSR. Včetně teroru na vlastním obyvatelstvu, perzekucích, i likvidací. A vybudoval silně militantní společnost, jenž je připravena snášet pro svojí Matičku Rus i ty největší oběti.
Ale největší překvapení přišlo z USA. A dost možná i nejnebezpečnější.
USA byly vždycky své, měly svoje období, svoje specifická období. Období Monroe, Wilsona, Roosevelta. Období silné expanze i izolacionismu. Ale za posledních 80 let, po druhé světové válce, jsme si jaksi zvykli, že jsou lídrem demokratického světa. I když vstoupily do několika konfliktů, vždy se zaštiťovaly ochranou demokracie. Ale to, co je dneska, je v naprostém protikladu, co jsme až doteď od USA čekali. Despotismus, neznalost, neprofesionalita, televizní šikana, útoky na oběť, kamarádské škádlení s agresorem, nespravedlnost, celní války, nekompetentnost, vyhrožování.
Trumpova Amerika je jiná. Je kořistnická, bezhodnotová, je zrádná. A ta proměna je tak velká, jako kdyby tam proběhla revoluce.
Taky vám zhořkla americká hudba? Nebo americké cinema? Já už nemám chuť ani na americké brambory.
Donald Trump touží po Nobelové ceně za mír. Tuto ambici nejenže vůbec neskrývá, dokonce jí ohlašuje vždy a všude, kde má příležitost. Ať už se jedná o kohokoliv, už samotný fakt, že takovou věc někdo všude zveřejňuje a opakuje, ať je to jakákoliv osoba, vypovídá o jistém deficitu v osobním intelektu.
A co my? Svět se rychle mění. „Velmoci“ se hlásí o své slovo, každá svým způsobem bezohledná vůči zbytku světa. Co my v tomto světě?
My nejsme sami. My jsme Evropa. Nás je 450 miliónů, a to není malé číslo. My máme potenciál, máme nejlepší lidský potenciál, a máme i technologický potenciál. Jenom jsme udělali 2 základní chyby, které ale je možné napravit. Ve své naivní víře, že svět už bude jenom přátelský, jsme se sami odzbrojili, a v naději, že budoucnost patří globálnímu obchodu, jsme postupně utlumovali náš průmysl a přesouvali výrobu do Asie.
Bohužel, už není všechno tak jak bylo, některé věci se vyvinuly jinak.
Máme souseda, který je krvelačný, a tuto krvelačnost maskuje jako osvobozování ruskojazyčného obyvatelstva a ve jménu takovéhoto „osvobozování“ porušuje práva, láme dohody, podsouvá lži, provádí podvratné akce, anektuje cizí území, vraždí civilisty, a je ochoten zajít velmi daleko, až do zničení vlastní země a vyhrožuje i celé Evropě i světu. Rusko chce být globální velmocí, ale je jen globální hrozbou. Na globální velmoc nemá ani lidský, ani technologický potenciál. Zato má jaderné zbraně. Tento národ není veliký. Je sice početný, ale je to zbídačený a zdeformovaný národ s potěmkinovskými kulisami, trpí komplexem velikášství a komplexem méněcennosti zároveň. Není divu, že tak urputně bojuje o Ukrajinu. Bez Ukrajiny totiž nebude Rusko. Rusové jsou mužíci, ale je jich mnoho. SSSR bývala velmoc, ale až nepřiměřeně velká část průmyslu, a to i jaderného, pocházelo z Ukrajiny. Bez Ukrajiny by SSSR nebyl SSSR.
A máme spojence, který nás právě teď zrazuje. Jistě, USA mají i jiné zájmy, Tichomoří, Čína, Blízký východ, Írán.
Donald Trump hází 80 let spojenectví za hlavu. Těžko se věří tomu, že USA již nejsou ty USA, co byly. Přeci není možné, že ta profesionalita, preciznost, spolehlivost je nahrazena nekompetentností, chvástáním, okázalostí, nevědomostí.
Trump změnil hodně věcí. Zdálo se, že mění názory z hodiny na hodinu, že záleží na tom, s kým mluvil naposled. Ale tohle není zcela pravda. Z tohoto klamu pak pramení ty nespočty otoček, vysvětlování, urovnávání, žehlení, které EU byla nucena nedůstojně dělat ve snaze zachovat spojenectví s USA. Ve skutečnosti má vizi, a má kolem sebe i tým, který mu tuto vizi zhmotňuje. Nová strategie národní bezpečnosti USA je bohužel potvrzením toho, co se zdálo již delší dobu jako možné. Tato vize má mnohem blíže k Putinovi než k Evropě.
Co tedy my v tomto novém světě?
Udělali jsme několik chyb, ale naštěstí je ještě lze napravit. A naštěstí jsme ještě v situaci, kdy nám čas ještě přeje. Trump sice vnímá EU jako obtíž, ale nezpochybňuje NATO. Zatím. Můžeme dozbrojit a dohnat, co jsme podcenili. A štěstí máme i v tom, že jsme se ještě nevzdali i celého průmyslu a máme na co navazovat. Máme všechno, co potřebujeme, o suroviny se musíme poprat.
Rusové zvyšují na Ukrajině tempo, ale už jsou na konci s dechem. Putin bude bojovat až do konce, nemůže jinak. Ukrajinci dneska odvádějí tu špinavou a potřebnou práci, která nám dává čas. Potřebují pomoc, pomozme jim. Naše pomoc Ukrajině nás nakonec vyjde levněji, případná okupace, nebo třeba jenom ruský vliv na našem území. Co dělají Rusové ve své „říši“? Proč se pobaltské národy nechtějí vrátit k Rusku, proč se Ukrajina brání? My máme taky svoje zkušenosti s tímto národem.
Rusko evidentně má problémy, přesto válčí dál, a popři tom buduje další rezervní vojenské zálohy. Putin nepochopil příčiny pádu SSSR a rozhodl se jít stejnou cestou. Jestli půjde touto cestou až do konce, nemusel být pád SSSR posledním pádem říše.
USA se nyní obracejí ke své, západní polokouli. Tam dle všeho spatřují primárně svojí budoucí roli. Dle vyjádření Pete Hegsetha se USA již nebudou „rozptylovat budováním demokracie, intervencionismem, nedefinovanými válkami, změnou režimů, klimatickou změnou, woke moralizováním a neúčinným budováním národů“. Místo toho budou „na prvním místě praktické a konkrétní zájmy našeho národa“. OK, s tím se dá smířit.
A co dál? Dál naznačuje, že bude měnit i strategii odstrašování vůči Číně, že ta nadcházející bude mít měkčí přístup. „Prezident Trump a tato administrativa usilují o stabilní mír, spravedlivý obchod a uctivé vztahy s Čínou,“ řekl. USA budou respektovat „historické vojenské posilování, které Čína provádí“. Tohle zní líp než celní válka.
My máme nyní velkou šanci stát se Evropou. Mění se svět, změny musíme provést i my. I ty nejsilnější evropské státy jsou samostatně slabé vůči světu. Potřebujeme EU, ale potřebujeme EU silnou, schopnou postavit se dnešnímu světu. Evropa dostala ránu, ale vrací se. Evropa se vrací. Evropa se postaví, není jasné, zda to ustojí Rusko.
Zdroje článku:
