Článek
Jeho snaha je opravdu enormní, a v některých konfliktech má i úspěchy, které snad nikdo nečekal. Některé jeho úspěchy jsou zřetelné, například s eliminací Iránského jaderného programu je výsledek patrně pozitivní, v pásmu Gazy si ještě na finální výsledek musíme počkat. Konflikt Ázerbájdžánu a Arménie snad opravdu ukončený je, Indie a Pákistán se se zatím jako sousedé v míru nejeví. Kolik konfliktů ukončil? Bylo jich šest, sedm, nebo osm? Trump si pořád připisuje, a taky přivlastňuje další. A možná budou i další. Bylo by moc fajn, kdyby se na tuto jeho aktivitu mohlo spolehnout, při takovém tempu by do konce jeho mandátu mohly být ukončeny snad všechny konflikty ve světě. Co víc si přát?
V Evropě se pořád válčí. Není jednoduché ukončit tuto válku, a nelze Donaldu Trumpovi vyčítat, že se mu jí dosud zastavit nepodařilo. I když si věřil, že to dokáže.
Trump si věřil, že to dokáže díky jeho vztahu s Vladimírem Putinem. Věřil, že si s Putinem zatelefonuje, budou mít dobrý rozhovor, a že se s Putinem dohodne. Putin mu to ale nijak neulehčoval, naděje střídalo jedno zklamání za druhým. Ale Trump se nevzdával, znova to zkoušel, těch dobrých rozhovorů rozhodně nebylo málo. A nepomáhaly ani hrozby sankcemi.
Celá Evropa s úžasem s i trnutím sledovala více a více rozhozenou sinusoidu pobídek a výhrůžek, pořád bez úspěchu. Vladimír Putin si pořád stojí na svém trvá na svých podmínkách, a všichni kolem něj taky, beze změny jedné jediné z nich.
Nejde s ním nijak hnout, nejde se nijak dohodnout. Nic nedokázal, zatím.
Ale k velké hanbě nás všech, nás všech Evropanů, ani my jsme s tím nedokázali nic udělat. A ani jsme to moc nezkoušeli. Jednoduše jsme se svěřili do rukou Američanů, a jednoduše, bohužel dnes víme, že hloupě, jsme se na ně spoléhali.
Fakt je, že jsme toho ani moc udělat nemohli, jelikož všechny páky na putinovské Rusko jsme sami zahodili. Co na tom, že to bylo v dobré víře, že nyní již válka nebude, Rusko je přítel, a my se můžeme na naše bezpečí spolehnout? Táto chyba nás dnes nutí dívat se na to, co Donald Trump předvádí.
Mohlo by se zdát, že si neví rady, nedaří se mu a dochází mu trpělivost. Zkouší to telefonátem, pak dohodou, a znovu telefonátem, pak schůzkou, dalším telefonátem, pak hrozbou, a pak sankcemi. A znovu mírovou dohodou.
Změny v jeho jednání jsou nevyzpytatelné, ale pravidelné. Chce ukončit válku, ale místo toho, aby tlačil na agresora, tlačí na oběť. A my, Evropané, jsme nuceni se mu lísat, pochlebovat, hladit jeho ego, jen abychom odvrátili jednu katastrofu za druhou, pak se chvíli utěšovali, že tentokrát už Trump konečně pochopil situaci, a nakonec zase jenom konstatujeme novou katastrofu.
My nemůžeme nic udělat, jenom signalizovat, zachraňovat, žehlit. A Ukrajinci mezitím bojují, inovují, vyrábějí, brání, ustupují, umírají.
Pořád si myslíme, že Donald Trump jedná nekonzistentně, nebo že mu snad někdo, možná Steve Witkoff, podsouvá nějaké ruské narativy?
Možná že Donald Trump je ale konsistenčnější ve svém jednání, než si myslíme. Donald Trump má za sebou svoji historii. Jeho kontakty se sověty v 80tých letech nejsou fabulací. Jeho zklamání z Putinova jednání je skutečné, jeho útoky na Volodymyra Zelenského jsou reálné.
Donald Trump nikdy neřekl, že chce konflikt ukončit spravedlivě. Nikdy neřekl, že agresor je Putin a ruská armáda a že napadená Ukrajina je oběť. Bylo to naopak, podle něho je Zelenskyj ten, kdo si zahrává s třetí světovou válkou, a s Putinem má skvělý vztah.
To, že Donaldu Trumpovi nejde o obranu Ukrajiny, to je nám jasné. Je nám jasné i to, že stojí o pozornost Vladimíra Putina a o znovu včlenění Ruska do světového obchodu. Ukrajina mu slouží pouze jako případný zdroj zisků po jeho dohodě s Putinem.
Jeho jednání je konzistentní od samého začátku. Stojí o pozornost Putina je ochoten mu zametat cestu, a klidně zamete i s Ukrajinou.
Takhle mírotvorce nevypadá.
Donald Trump se sám instaloval do role mírotvorce. A sám se instaloval i do role vůdce Spojených států. Donald Trump není mírotvorce, Donald Trump je diktátor.
Není to Steve Witkoff, kdo mu našeptává, je to Donald Trump, kdo ho využívá. Trump si sám vede svoji agendu, a lidi, kterými se obklopil, mu to umožňují.
Donald Trump podává Vladimíru Putinovi ruku, a Volodymyrovi Zelenskému vnucuje „mírovou dohodu“. Jestli to dělá kvůli Číně, nebo kvůli Putinovi, nebo kvůli sobě, je nyní vedlejší. Nekomunikuje s partnery, nekomunikuje s dotčenými stranami, diktuje.
Americká administrativa pod vedením Donalda Trumpa trpí silnou nevědomostí a sám Donald Trump překypuje svým egem. Někdo říká, že Trump, na rozdíl od Bidenovy administrativy, reálně vojensky Ukrajině pomohl více, a že tentokrát sankce, které na Rusko uvalil, budou skutečně Rusko bolet. Nicméně, tímto novým mírovým návrhem, téměř doslova opsaným od Rusů, tuto skutečnost mění. Možná že je k vzteku, že se vůbec o tento mír snaží.
Donald Trump jednoduše šlape Ukrajině na krk. Mírotvorce se takto nechová. Takto žádný mír nepřinese. Takhle pouze zadělává na větší konflikt.
