Článek
Donald Trump nyní předvádí to, co je skutečně cílem jeho politiky. Po zvolení prezidentem USA si vytvořil svoji vlastní administrativu, osobuje si Spojené státy a prakticky přebírá veškerou moc v USA do svých rukou, spoléhá se výhradně na své příznivce, trestá a umlčuje svoje odpůrce. Nastavuje svoje podmínky, které vnucuje světu a buduje americký svět, bez ohledu na jakýkoliv právní řád a spojenecké závazky pomalu přestávají být pro něj relevantní.
To, o co se zatím neúspěšně snažil Putin v Evropě, teď elegantnějším způsobem a ve větším měřítku praktikuje Trump ve světě. Trumpovo MAGA přerůstá samotné USA a snaží se o změnu ve světě, která se bude týkat i nás.
Změna, o kterou se Trump snaží, přesahuje Putinovu snahu o dobytí Ukrajiny a podrobení si Evropy. USA se vzdává monopolu na světovou velmoc, boří stávající mezinárodní řád, a vědomý si své technologické nadvlády a rychle rostoucí Číny otevřeně kalkulují s rozdělením světa do několika „vlivových“ sfér.
Trumpovy snahy o rychlé ukončení ruské války na Ukrajině, snaha o rehabilitaci Putina svědčí o tom, že do nového velmocenského řádu zahrnoval vedle USA a Číny také Rusko. Tomuto novému rozdělení světa by vyhovovalo ukončení ozbrojených konfliktů ve světě, aby se nové velmoci mohly věnovat svým zájmům a vzájemným obchodům.
V tomto nově rozděleném světě nefiguruje Evropa, není tam pro ni místo. Místo Evropy tam jsou jednotlivé Evropské státy, které spolupracují buďto s USA, nebo s Ruskem, anebo s Čínou. A jelikož my jsme spadali kdysi do sovětského východního bloku, je nám souzeno Rusko.
Takto vidí svět Donald Trump, a takový svět by se líbil i Vladimíru Putinovi, a takovému světu se klidně přizpůsobí Si Ťin-pching.
Ale svět se velmi rychle mění. USA již dnes nelze považovat za spojence, tato doba již minula. Lze i pochybovat o samotné demokracii v USA. Zvolení Donalda Trumpa prezidentem není jenom pouhé převzetí úřadu, další vývoj ukáže, zdali se v USA nejedná o nějakou formu revoluce.
Rusko s jeho ekonomickou neschopností a technologickou zaostalostí se v podstatě dnes jeví jenom jako zásobárna surovin s krutým režimem zahrnující i perzekucí vlastních občanů.
Čína je daleko, nebude v blízké budoucnosti hrát roli velmoci na našem území.
Žádná z těchto variant není lákavá, všechny jsou rizikové.
Rusko se, bohužel nebo bohudík, odepsalo samo. Putin si na Ukrajině kousnul do tvrdého chleba a nemá na to ho ukousnout. Dokonce, za to, co předvedl, se jednou budou Rusové stydět. Uzavřený ve své bublině a zásoben bludnými informacemi od svých důstojníků pořád věří ve vítězství, pořád posílá další muže do útoků. Na vítězství ve válce už nemá kapacity, ekonomika je zcela vyčerpaná, a po válce nejpravděpodobněji budou následovat reparace. Ukrajinci, přestože Trump by dal přednost Putinovi, a Evropa se jen těžko dokáže domluvit na formě pomoci, přece jenom díky půjčce EU dokážou pokračovat v obraně dál. Až to skončí, Rusko čeká neblahá budoucnost, a rozpad Ruska se jeví jako možná budoucí skutečnost. Rusko velmocí nebude.
USA o spojence v Evropě v podobě NATO pravděpodobně stát nebudou. Nyní pro ně bude důležitější získat Grónsko, a Trump bude ochoten jít i do konfliktu. S kým ten konflikt bude, zatím nevíme. Jestli jenom s Dánskem, nebo s NATO, nebo s částí Evropy, to ještě opravdu nevíme. Ale Trumpova vize NATO potřebovat nebude, zvláště když Rusko přestane být velmocí. On bude muset jenom pohlídat, aby nedošlo k použití jaderných zbraní.
Každopádně, USA již nebude spojenec Evropy. Bezohledné jednání Donalda Trumpa nebude končit pokusem o anexi Grónska.
A jaké bude místo Evropy v tomto světě?
To z velké části záleží i na nás. Teď velmi záleží na tom, kterým směrem se dáme.
Přes opakované ujišťování Andreje Babiše o našem neoddiskutovatelném členství v EU a NATO se hromadí různé projevy ministrů a členů vládní koalice, které nepotvrzují takovou pozici vlády. A premiér Andrej Babiš je nekomentuje, nedementuje. Pouze je nechává být, jako pouhé názory Tomia Okamury jako předsedy SPD, nebo jako pouhý názor Radima Fialy, Jindřicha Rajchla.
Andrej Babiš se zaměřil na budování Česka jako nejlepšího místa na světě. Což by bylo fajn, kdyby se svět neměnil. Nebo kdybychom žili ve vakuu. Ale Trump předhazuje další a další výzvy, a Rusové pořád ještě útočí. Ještě pořád vedou válku a Ukrajině a pořád posílají další pěchotu. A útočí již i na Evropu, dezinformacemi, sabotážemi, provokacemi. Ukrajina bude potřebovat jasnou, i naši podporu, a Trumpově hrozbě se jednou budeme muset taky jednou postavit.
Potřebujeme vůdce, který nás tímto obdobím provede.
Místo toho tady máme zmateného Tomia Okamuru, kterému Ukrajina leží v žaludku a který skrze státní televizi promlouvá „vlastně“ jenom ke svým voličům, kde dehonestuje celou Ukrajinu, a preventivně i kapituluje před Putinem.
Sice, jak tvrdí Andrej Babiš, Uršula Okamuru nezná, tak ho nebude řešit, ale řeší to usměvavý ministr zahraničních věcí Petr Macinka, který jako odborník na zahraniční agendu převzal na poslední chvíli ministerstvo zahraničních věcí ČR po jiném odborníkovi na zahraničí Filipu Turkovi jako znamení dobré vůle pro pana prezidenta.
Nebo tady máme Radima Fialu, neohroženou stálici SPD, který klidně řekne, že není jasné, že útok ve Vrběticích byl spáchán ruskými agenty GRU, přestože policie ČR to má za prokázané.
Anebo tady máme Jindřicha Rajchla, právníka s omezenými obzory, který dokonale ovládá několik paragrafů českého právního řádu, a bude tvrdit, že: „Mělo být vedeno řízení proti osobě na útěku a tu osobu by musela mit obhájce. A šla by k soudu. Nebyl dodržen zákon. Kdyby byl dodržen, dnes by vůbec nebyla diskuze,“. Uniká mu snad realita?
A co na to další členové koalice? Jak to vypadá, všichni by použili jiná slova, ale…. Alena Schillerová, Patrik Nacher, Radek Vondráček, vláda teprve začala vládnout, a už musí relativizovat slova svých kolegů.
Tomio Okamura by si měl uvědomit, že Volodymyr Zelenskyj už není komediant a nemá nějakou chuntu. Je to prezident Ukrajiny, státu, který za svou samostatnost a svobodu velmi tvrdě bojuje, a že Zelenskyj je prezident, který nikam neutekl před nebezpečím, odvedl velký kus velmi dobré práce, a pořád za ním stojí velká část národa. Ukrajina se potýká s korupcí, což není žádné tajemství, vždyť taky mnohé zdědila po SSSR, ale to, že se takové případy dostanou na světlo, je nejlepší známkou toho, že s tou korupcí zdárně bojuje. A rozhodně toho Volodymyr Zelenskyj pro Ukrajinu udělal mnohem víc než Tomio Okamura pro Česko. Jestli chce Tomio Okamura do Ruska, může využít Putinovu nabídku a odstěhovat se tam.
Dnes všichni tvrdí, že vláda je jednotná, koalice funguje skvěle, všichni si rozumí. Ale ještě pár takových vyjádření přijde, co bude následovat potom?
Takhle ale začíná rozklad společnosti.
Jestli začneme všichni kopat jenom za sebe, brzy se budeme mlátit navzájem.
Naše místo je v Evropě, ne v Rusku. Za Evropu se musíme postavit, ne za Rusko. Být součástí SSSR, to jsme si už odzkoušeli. Být součástí současného Ruského světa by bylo ještě horší, byla by to i ostuda. S Ruskem již není potřeba počítat, to už není standardní ekonomika.
A spoléhat se na skvělé vztahy s Donaldem Trumpem? Donald Trump nic nedá zadarmo, jeho skvělé obchody fungují jednostranně.
Trump s Putinem ženou svět do konfliktu. Svět, který se snaží vytvořit, nebude spravedlivý.
Evropa se dnes hledá. EU potřebuje změnu, vidíme to všichni. Bláhová vize přestala fungovat, svět se změnil a současný svět si žádá jinou reakci. Ale toto má být našim zájmem, my musíme pracovat na tom, aby se EU transformovala do další světové velmoci. My musíme taky hledat řešení, a být součástí Evropy.
Zdroje článku:
