Článek
Elektromobilita je v dnešní době ožehavé téma. Přechod na čistší způsoby pohonu v sobě nese hodně emocí a často se vytrácí důvod, proč k této změně vlastně dochází. Hlavní výhodou elektrického pohonu, o které se paradoxně mluví nejméně, je fakt, že elektroauto spotřebovává výrazně méně energie oproti autu se spalovacím motorem. Pak samozřejmě to, že elektroauto nemá výfuk, a proto za sebou nenechává zplodiny. Mezi další výhody patří jednodušší konstrukce motoru a tím i nižší poruchovost a snazší údržba a výrazně nižší náklady na údržbu. Pokud jde o zmiňovanou spotřebu, tak litr nafty obsahuje zhruba 10 kWh energie. Běžný automobil střední třídy tak dosahuje spotřeby okolo 50-60 kWh/100 km. Ekvivalentní elektromobil pak díky vysoké účinnosti pohonu a možnosti rekuperace spotřebuje včetně účinnosti nabíjení okolo 15-20k Wh/100 km. Výsledná spotřeba energie je tak zhruba třetinová. Dalším důležitým aspektem je možnost lokální výroby elektřiny. Zatímco ropu pro výrobu kapalných paliv musíme v naprosté většině importovat, elektřinu si minimálně z velké části umíme vyrobit sami.
Jedna z možností lokální výroby elektřiny se nabízí v podobě instalace fotovoltaické elektrárny ideálně přímo na střeše rodinného domku. Rodinný dům z 50. let minulého století jsme nejdříve kompletně zrekonstruovali a v loňském roce jsme na rodinný dům pořídili fotovoltaickou elektrárnu. Domek je poměrně dobře zateplený a je vytápěn tepelným čerpadlem vzduch – voda, kterým je celoročně nahřívána i TUV. V zimě jsou k přitápění používána i krbová kamna na dřevo. Celoroční spotřeba se pohybuje v rozmezí 5,5-6 MWh. Na střeše s jižní orientací byla následně instalována FVE s výkonem 5,5kWp a 8 kWh baterií. Zároveň se podařilo pořídit za poměrně výhodných podmínek zánovní elektromobil Hyuindai Kona electric se 40kWh baterií.
Zkušenosti s provozem elektroauta
U elektromobilů je velice diskutovaným tématem dojezd. Podle WLTP má auto spotřebu 14,8 kWh/100 km. Na dnešní poměry poměrně malá baterie poskytuje teoretický dojezd okolo 270 km. Auto je používáno zejména na jízdy do práce a jízdy po okolí. Občas auto používám i na cesty v okruhu stovek km. V tomto režimu se podařilo dosáhnou reálné spotřeby 16,1 kWh/100 km v období prosinec až únor a 13kWh/100 km v období březen až červen. Spotřeba energie za celý rok tak bude zhruba odpovídat údajům výrobce. V nejchladnějších měsících roku se reálný dojezd pohybuje okolo 250 km, zbytek roku se pak blíží k hranici 300 km. Z pohledu uživatelů spalovacího motoru se to může zdát málo, nicméně vzhledem k režimu provozu to reálně nečiní žádné zásadní omezení. Statisticky probíhá přes 90% dobíjení doma a při občasných delších cestách není problém dobíjet při pravidelných přestávkách na odpočinek. Pro tento režim provozu se jeví dojezd jako dostatečný. V případě většího množství delších cest by ale bylo nutné uvažovat o větší baterii.
Závěr
Rozumně velká FVE nemůže v našich podmínkách pokrýt spotřebu domku po celý rok. Nicméně jak je vidět z uvedených dat, tak FVE dokáže i v zimním období pokrýt poměrně významnou část spotřeby a za celý rok bez problémů pokryje polovinu spotřeby domku včetně nájezdu auta. V případě větší FVE by byl poměr ještě lepší.
Celkovou ekonomickou návratnosti systému je zatím těžké hodnotit. Bude záležet na mnoha faktorech jako ceny elektřiny v různých obdobích roku, ceně servisu auta a možnostech rozšíření FVE. Ceny elektroaut pomalu klesají a ve vyšších třídách už se srovnaly s cenami spalovacích vozů. V následujících letech se to samé dá očekávat i u menších vozů. Bezmála polovina obyvatel žije v rodinných domech se snadnou možností instalace podobného systému. Od letošního roku lze instalovat i FVE na bytových domech a i u nich lze instalovat wallboxy třeba na dvoře, nebo v podzemních garážích. Tu samou možnost mají zároveň firmy třeba na střechách výrobních hal a instalací wallboxů na firemních parkovištích, nebo podzemních garážích. Většina obyvatel už tedy má dnes domácí nabíjení možnost relativně snadno nainstalovat a spotřebu pokrýt částečně ze svého zdroje. Na delší cesty je už dnes k dispozici tisíce rychlých nabíječek okolo hlavních tahů. I přes vyšší pořizovací cenu elektrických vozů tak mohou být pro mnoho lidí náklady na provoz ve výsledku nižší než u spalovacích ekvivalentů.
Na sídlištích je budování nabíječek obtížnější, nicméně technicky proveditelné. Pro tyto obyvatele je zatím výhodnější použití spalovacích vozů. Nicméně s přibývající infrastrukturou a nižší cenou vozů se může situace poměrně rychle otočit.
Autor:
Absolvent oboru konstrukce vozidel na Fakultě strojní ČVUT.
Technický vedoucí projektů v oblasti vývoje regionálních vlaků.
Nadšenec nových technologií v oblasti energetiky a mobility jako cesty k udržitelnější budoucnosti.
