Článek
V minulém článku jsem psal o čísle sedm. Odpočívalo se v něm 7. den, mimo jiné se odpočívalo i 7. měsíc, 7. rok a po 7×7 letech 50. rok v Milostivém létě. Dobrá otázka je, co při tomto odpočinku lidé jedli? Bible říká, že to co samo vyrostlo na poli a na stromech a dále říká, že den nebo rok před odpočinkem podle času vám dá úroda dvakrát tolik, abyste nehladověli.
Zajímavá je otázka, jak tento počet období klidu pokračuje dál? Opakuje se, jistě, ale co se stane například po 7-mi Milostivých letech za sebou? To nevím, ale rád bych vám teď vyprávět příběh o Josefovi z knihy Genesis, který to věděl.
Josefa prodali bratři do Egypta. Dostal se do křížku s Potífarovou ženou a následně do vězení. Ve vězení vykládá sen dvěma vězňům a s pomocí jednoho z nich se tak dostává z vězení ven před faraóna.
Faraón má totiž dva sny. V prvním je sedm krav pěkných a tučných, které sežere sedm krav chudých a hubených. Ve druhém snu je sedm klasů pěkných a velkých, které pohltí sedm klasů chudých a sežehlých. Nikdo faraónovi tyto sny nemůže vyložit, a tak povolají Josefa z vězení.
Josef faraónovi sny vyloží v tom smyslu, že přichází sedm let prosperity, po kterých přijde sedm let hladu. Poradí mu, ať shromažďuje úrodu v sedmi letech prosperity do sýpek a v sedmi letech neúrody tak Egypt nezemře hladem. Tato rada se faraónovi zalíbí a pověří Josefa správcem země.
Sny se vyplní a Josef s faraónem nesmírně zbohatnou při prodeji obilí v době hladu, kdy zásobují potravou celý tehdy známý svět.
Tento příběh vešel do dějin ekonomie jako příklad toho, jak v době prosperity máme šetřit, aby jsme zmírnili doby krize. Teď nenarážím na současnou politickou situaci, sleduji jinou linii. Zajímá mě, jestli se tento příběh a celkově citace z Bible dají využít v současném světě.
Určitě se dá využít poznatek, že když je něčeho hodně a je to levné, vyplatí se to nakupovat. A jakmile se toto aktivum zhodnotí, prodat je se ziskem do vlastní kapsy.
Příběh také ukazuje to, kam tento zisk uložit. Josef nejprve vybral od okolních lidí všechno stříbro, dále dobytek a nakonec veškerou půdu. Tedy komodity, které generují v budoucnu další zisky.
Na tuto příležitost čekal sedm let a následujících sedm let tento scénář naplňoval. Měl plán, kterého se celkem čtrnáct let systematicky držel.
Příběh dále pokračuje tím, že tehdejší Egypťané, ve chvíli, kdy už o všechno přišli, prodávají sami sebe za otroky jenom proto, aby nezemřeli hlady. A končí slovy: „Země se tak stala vlastnictvím faraonovým.“
V tomto příběhu je tak ještě jedna zajímavá myšlenka, a to opak té první: krátkozrakost tehdejších Egypťanů.
