Článek
Ta
Přijetí
Děti skotačily venku, tatínek byl zrovna na lovu a maminka zůstala sama doma. Společně se starali o ovečku a kozu a kravku a slípky z předchozího dílu, ale mamince pořád něco chybělo.
„Víš, chtěla bych do práce mezi lidi,“ řekla jednou tatínkovi, když se vrátil zpátky domů.
„Ok,“ řekl tatínek, „znám jedno místo jménem Město a v něm jednu velmi milou paní za přepážkou, která nám určitě ráda poradí.“
A tak se hned ráno vydali společně do Města.
Paní za přepážkou měla zrovna nával, protože Město bylo veliké a zrovna se zapisovalo hodně lidí. Zařadili se tedy na konec fronty a za ně si pak stoupl jeden pán, který zrovna taky potřeboval něco vyřídit. Byl velmi milý a hned si s nimi začal povídat. Zajímalo ho všechno, co v životě prožili a že toho bylo hodně. Když se dostali na řadu, řekl ten milý pán té paní za přepážkou:
„Navrhuji přijmout tuto uchazečku na personální, má přehled.“
A tak maminku hned přijali.
„Kdo to byl?“ Zeptala se Ta.
„To byl ředitel,“ odpověděli jí jen tak mimochodem. „To jsou takové jeho praktiky. Tady se dějí věci, to teprve uvidíš.“
A raději Jí hned uvařili kafe.
V práci
Ona to vlastně nebyla ani tak práce jako spíš zábava, protože maminku strašně bavila. Jistě, měla hodně papírování, ale seznámila se i se spoustou zajímavých lidí, u kterých začala pozorovat čtyři jejich hlavní charakteristické vlastnosti. A tak si je začala řadit do čtyř skupin:
Pořádek
Paní za přepážkou, která maminku přijímala, se jí hned představila:
„Ahoj, já se jmenuji Pořádek, jak se máš?“ Řekla přátelsky a hned Ji vyzpovídala.
Měla vždycky dobrou náladu a nic ji nikdy nevyvedlo z míry. Ale to už víte, už jsme o ní psali.
Péče
Paní jménem péče se v práci starala o děti zaměstnanců.
„Tak děcka pojďte, budeme si hrát!“
A začala s dětmi vyrábět různé předměty většinou na hraní a pro zábavu.
Respekt
Jednou ve frontě lidi rušili a spolupracovnice jménem Respekt, zvolala:
„Mohli by ste ty mobily ztišit, prosím? Děkuji.“ A aniž by zvedla hlavu, pokračovala dál v práci.
Cit
Neustále pak přicházeli noví zaměstnanci a starší odcházeli.
Jedna paní jménem Cit se při odchodu loučila: „Budete mi všichni moc chybět. Mám vás všechny tak ráda!“ A rozplakala se.
Každá Ta nebo Ty, chcete-li, patří v životě právě do jedné z těchto skupin. Žádná z nich není ani dobrá ani špatná. Jsou prostě různé. My muži je někdy celý život ani pořádně nepochopíme, nicméně pokud budeme tyto skupiny rozlišovat, můžeme se v nich alespoň trošku vyznat.
Doma
„A do které skupiny patříš Ty?“ Zeptali se maminky, když se vrátila domů.
Maminka se zamyslela a řekla: „No jo, vidíte, o tom jsem nikdy nepřemýšlela. Co myslíte vy, děti?“
Děti se taky zamyslely a řekly: „Ty máš od každé vlastnosti trošku. Víš, jak nám Tatínek vyprávěl ten příběh o hlavních směrech a jedničce, která je spojovala? Tak ty jsi ta jednička.“
Tatínek se na maminku usmál a pohladil Ji po vlasech. Maminka se na něj taky usmála a dala mu polibek na tvář.
„Co uděláme s první výplatou?“ Zeptal se.
„Mohli by sme ji třeba investovat,“ navrhla maminka.
„Ok, zainvestujeme ji do dětí,“ řekl nadšeně tatínek.
„Tak jo.“
Šli a koupili velkou mahagonovou postel. Dvou-lůžko.
Všechny děti se do ní pohodlně vešly.
A tak spolu všichni žili šťastně a vesele a jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes. Jakože dodnes opravdu žijí.
No a to už je opravdu všechno. Co víc byste chtěli ještě slyšet?
