Článek
Na pohřeb mého strýce Karla jsem šel s velkým smutkem. I když jsme se nevídali tak často, jak bych si přál, vždycky jsem k němu měl silný vztah. Byl samotář, občas trochu podivín, ale měl dobré srdce a když mohl, každému pomohl. Celý život se živil jako truhlář a ze dřeva dokázal vykouzlit neuvěřitelné věci. Byl poctivý, skromný a i když nevydělával žádné závratné částky, dokázal za léta svého života našetřil poměrně nemalé jmění. K tomu ještě musíme připočíst rozsáhlé pozemky, které zdělil jako prvorozený po svých rodičích.
Bohužel právě jeho majetek se měl brzy stát jablkem sváru. Nikdy se neoženil, ani neměl děti, proto okamžitě vycítili příležitost jeho sourozenci. Už před obřadem bylo cítit ve vzduchu napětí. Zejména Karlova sestra Helena se chovala značně nervózně a stranila se od ostatních. To už jsem začínal tušit, že by z toho mohlo vzejít něco nepříjemného. Atmosféra postupně houstla.
Šlo o drahé pozemky
Samotný smuteční obřad proběhl ještě docela normálně, i když bylo cítit, že něco není v pořádku. Poté se většina smutečních hostů přesunula do nedaleké restaurace, kde byl připraveno malé pohoštění. Zde se vzpomínalo na strýce Karla, na jeho dobrotu a pracovitost. U toho se ale také značně popíjelo. Když došla řeč na dělení majetku, přiopilá teta Helena se zvedla ze židle a začala křičet na jejího bratra Petra: „To není spravedlivé! Kdo se o Karla staral? Vy snad? Nebýt mě, skončil by zapomenutý v léčebně dlouhodobě nemocných.“
Helena očividně nemohla překousnout, že by z Karlových pozemků zdědila jen malou část. Sourozenců totiž bylo dohromady pět. Zesnulý Karel, Helena a také Petr, Radek a Jan. Právě Petr s dalšími dvěma sourozenci chtěli pozemky dobře zpeněžit a Helenu ze svého plánu vynechali.
Petr s Helenou po sobě začali pokřikovat a pietní nálada byla rázem pryč. Přišlo mi to tak nevhodné… Kde je respekt vůči zesnulému? Pohřeb strýce Karla, který by měl být důstojnou rozlučkou, se tak zvrhl v trapné a neuctivé divadlo, které zanechalo ve všech zúčastněných hořkou pachuť. Někteří lidé raději odešli předčasně. Po chvíli totiž i jim bylo jasné, o co tady jde. Vzduchem létala ostrá slova, která se střídala s výčitkami a částkami peněz.
Po smrti blízkého by měla celá rodina držet při sobě. Ne se rozhádat kvůli malichernostem nebo penězům.
Nikdy nechci dát svým příbuzným podobnou záminku ke sporům
Celá událost mi dala důvod hodně přemýšlet. Zejména proto, že mám také sourozence a nechci, aby se někdy o můj majetek takto hádali. Naprosto mě ale také zdrtilo, že se Karlovi příbuzní nezdrželi hádky ani v tak citlivých chvílích, jako je pohřeb. Místo toho se v plné síle projevila jejich chamtivost a touha po majetku.
Strýc Karel by si jistě nepřál, aby se jeho rodina pohádala a urážela jen chvíli potom, co jeho rakev uložili do země k věčnému odpočinku. Měl jsem za to, že by smuteční hostina měla být spíše chvílí pro vzpomínky na společné chvíle a upevnění rodinných vazeb. Na tomto příkladu jde také vidět, co s lidmi mohou udělat peníze a nevyjasněné majetkové záležitosti. Tento příběh možná skončí u soudu. Já osobně ale nechci po své smrti nic nechat na náhodě a rozhodl jsem se majetek rozdělit ještě před smrtí. A to přesně podle toho, kdo z mých příbuzných mi nejvíce pomáhal.
