Článek
Nedávno jsem poslouchala přednášku paní profesorky Anny Hogenové, kterou měla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Část jejího vystoupení, konkrétně polemika týkající se konzumu a autenticity, mě donutila se k tématu vracet ještě několik dní. O jednu z jejích myšlenek se chci podělit také s vámi.
Paní profesorka Hogenová mluvila ve své přednášce o tom, jak se lidem obecně žije. Lidské jednání rozdělila na dvě základní složky. Konkrétně na konzum a autenticitu s tím, že tyto dvě hodnoty stojí doslova proti sobě. Podle paní profesorky nelze být konzumní a zároveň autentický.
Z její prezentace vyplynulo, že když je člověk konzumní, žije z toho, co je bezprostředně kolem něj. Vybírá si do života to, co je snadno, rychle a bez větší námahy na dosah ruky. Autenticita je naopak jednání, které sahá pro svou podstatu za hranice viditelného světa. Leží za jakýmsi vzdáleným horizontem, za který už pouhým okem nevidíme a nevíme, co tam najdeme. Přesto nás tento horizont láká podniknout k němu cestu a poznat ho.
Jak jste na tom vy? Máte svůj horizont, za který nevidíte a láká vás? Vyrážíte k němu, a nebo rovnou za něj? Anna Hogenová nazvala toto překračování horizontu „autentickým životem a autentickým bytím“. V tom s ní souhlasím a myslím si, že být je fajn.
