Článek
Když se ve městě objeví označený strom a zpráva, že se bude kácet, často to vyvolá emoce. Rozumím jim. Lidé kolem něj chodí do práce, pozorují ho z okna, pamatují si ho z dětství. Strom je součást jejich domova. Jeho zmizení promění místo, na které jsou zvyklí.
I mě ztráta každého takového stromu bolí. Zároveň ale při péči o městskou zeleň vidím, v jak náročných podmínkách stromy žijí a jak těžká rozhodnutí někdy jejich stav přináší.
Mezi asfaltem, chodníkem a sítěmi
Ve městě po stromech chceme hodně. Mají stínit, ochlazovat ulice, zachytávat prach a dělat veřejný prostor příjemnějším. Pro jejich vlastní potřeby ale někdy zbývá jen malý otvor v chodníku.
Pod povrchem se kořeny dělí o prostor s potrubím, kabely a základy staveb. Okolní půda bývá zhutněná a voda z nepropustných ploch často odteče do kanalizace, místo aby se dostala ke stromu. V létě se přidává horko sálající z asfaltu a fasád, v zimě posypová sůl.
Další zátěž mohou přinést výkopy, poškození kmene při parkování nebo necitlivé zásahy do koruny. Následky přitom nemusí být patrné hned. Strom může ještě několik let působit poměrně zdravě, přestože jeho stav postupně zhoršuje poškození kořenů nebo rozklad dřeva.
To, že se na jaře zazelená, je dobrá zpráva. Samo o sobě to ale ještě neříká, zda je jeho kmen pevný a kořeny dokážou strom bezpečně udržet.
Strom napadený dřevokaznou houbou lesklokorkou ploskou
Město není les
Ani les není bez rizika, zvlášť podél cest a na místech, kde se pohybují lidé. V jeho méně navštěvovaných částech však může odumírající strom zůstat stát a později se přirozeně rozpadat. Poskytuje přitom prostor houbám, hmyzu i dalším organismům.
Na rušné městské křižovatce je situace jiná. Pod korunou procházejí chodci, děti míří do školy, projíždějí auta. Případný pád větve nebo zlomení kmene zde může mít vážné následky.
Právě proto nelze posuzovat pouze samotný strom. Záleží i na tom, kde roste a co se v jeho okolí odehrává. Riziko u stromu uprostřed málo navštěvovaného porostu a u stromu nad frekventovaným chodníkem má jinou váhu.
Úplnou jistotu nám příroda nikdy neposkytne. To ale není důvod přehlížet zjevné poškození nebo odkládat zásah, který odborné posouzení označí za nezbytný.
Kácení musí mít jasný důvod
Bezpečnost by neměla být univerzálním heslem, kterým lze obhájit jakékoli kácení. Každý zásah potřebuje konkrétní důvod. Stáří stromu, dutina nebo několik suchých větví samy o sobě automaticky neznamenají, že musí zmizet.
Někdy pomůže vhodné ošetření, úprava koruny, bezpečnostní vazba či změna využívání prostoru pod stromem. Možnosti je potřeba odborně posoudit. Pokud ale poškození pokročí natolik, že bezpečnost nelze přijatelně zajistit, musí přijít i rozhodnutí o kácení.
Takové rozhodnutí není příjemné. Zvlášť když se proti němu část veřejnosti postaví. Nesouhlas lidí však není důvodem k jejich odbývání. Město má vysvětlit, co stromu je, jaká rizika odborník zjistil a proč už jiné řešení nestačí. Pomáhají fotografie poškození i srozumitelně popsaný posudek.
Stejně tak ale nelze nebezpečný strom ponechat na místě jen proto, že by jeho odstranění vyvolalo kritiku. Odpovědnost za bezpečnost veřejného prostoru se tím neztrácí.
Nová výsadba není okamžitá náhrada
Když zmizí velký strom, několik nově vysazených sazenic jeho korunu okamžitě nenahradí. Nebudou hned poskytovat stejný stín ani mít stejný vliv na své okolí. Proto má smysl zdravé vzrostlé stromy chránit a při stavebních úpravách hledat způsoby, jak je zachovat.
Současně potřebujeme sázet další. Průběžně, s předstihem a s představou, jak má ulice nebo park vypadat za dvacet či padesát let. Pokud začneme s obnovou až ve chvíli, kdy staré stromy hromadně dožívají, bude na doplnění jejich korun pozdě.
V Táboře pečujeme přibližně o devět tisíc stromů a každoročně vysazujeme výrazně více stromů, než kolik jich pokácíme. Samotné porovnání počtu vysazených a odstraněných stromů ale neříká všechno. Důležité je také to, zda se nové stromy ujmou a dostanou šanci skutečně vyrůst.
Zasadit strom je začátek
Úspěšná výsadba začíná ještě před vykopáním jámy. Výběrem vhodného druhu a místa, kde bude dost prostoru pro budoucí korunu i kořeny. Strom potřebuje půdu, do které mohou kořeny prorůstat, přístup k vodě a podmínky, které mu umožní zvládat letní horko.
Při rekonstrukcích ulic proto nestačí do hotového projektu dodatečně zakreslit pár zelených koleček. Na stromy se musí myslet od začátku, společně s chodníky, parkováním, sítěmi a hospodařením s dešťovou vodou.
Po výsadbě pak přichází péče: zálivka podle počasí a potřeb stromu, kontrola kotvení, ochrana kmene a odborně prováděný výchovný řez. Později pravidelné kontroly a včasné řešení problémů. Bez této práce může i dobře míněná výsadba skončit uschlým stromkem, který se za několik let nahradí dalším.
Za úspěch proto nepovažuji jen počet stromů zasazených během jednoho podzimu. Mnohem důležitější je, kolik z nich bude za deset nebo dvacet let zdravě růst.
Přeji si, aby byl Tábor zeleným městem i pro naše děti. To znamená chránit stromy, které už máme, dokázat se v odůvodněných případech rozloučit s těmi nebezpečnými a dát novým víc než jen místo v seznamu dokončených výsadeb. Dát jim prostor, vodu a dlouhodobou péči.
