Článek
U Pomníku národního osvobození na Křižíkově náměstí se ve středu 28. října sešli představitelé města, zástupci armády, škol, církví a spolků i další účastníci pietního shromáždění. Připomněli si vznik samostatného Československa a oběti, které cestu k němu provázely.
Starosta Štěpán Pavlík v úvodu svého vystoupení připomněl 159 táborských občanů padlých během první světové války, jimž je pomník věnován. Jeho projev i následné vystoupení evangelického faráře Christofa Langeho se však obracely také k současnosti. K tomu, jak zacházíme s pravdou, jakou odpovědnost neseme za vlastní rozhodnutí a jak se chováme k lidem, kteří se od nás liší.
Pravda vítězí. Sama se ale neubrání
Pavlík postavil svůj projev na hesle „Pravda vítězí“, které známe z prezidentské standarty. Propojil je s odkazem Jana Husa, osobním svědomím a odvahou stát si za svým přesvědčením i tehdy, když to přináší nepohodlí nebo otevřený nátlak.
Připomněl Tomáše Garrigua Masaryka v době hilsneriády, Karla Čapka po Mnichovu, Františka Kriegla po srpnu 1968 i Václava Havla za komunistického režimu. Osobnosti různých období spojovala v jeho vystoupení ochota čelit tlaku a veřejnému odsuzování.
Od těchto příkladů přešel k dnešnímu informačnímu prostředí. Upozornil na dezinformace, manipulaci na sociálních sítích a zahlcování veřejnosti protichůdnými verzemi událostí. Výsledkem podle něj může být zmatek, rezignace i pocit, že pravdu už vlastně nelze zjistit.
„Obrana pravdy nikdy nebyla jednoduchá, ale víme, jak velký měla smysl,“ uvedl starosta. Zdůraznil přitom vytrvalost a potřebu ověřovat zdroje.
Své vystoupení zakončil přáním: „Přál bych Táboru, městu Husovu i celé dnes slavící republice, abychom nikdy neztratili sílu pravdu hledat a víru pravdu najít.“
Rok 1918 nepřinesl všem stejné pocity
Christof Lange, farář Českobratrské církve evangelické v Táboře, nabídl další pohled na výročí. Připomněl svůj německý původ a označil za čest, že může při oslavě vzniku Československa promluvit.
Události roku 1918 přiblížil ze dvou perspektiv. U českých evangelíků popsal nadšení a naděje spojené s novou republikou. U německy mluvících obyvatel připomněl nejistotu a obtížné vyrovnávání se se změnou jejich postavení.
Věnoval se také propojování náboženství s nacionalismem. Národnostní rozdělení podle jeho slov zasahovalo i církve a komplikovalo vztahy mezi českými a německými evangelíky.
Historickou zkušenost vztáhl k současnému soužití. Zdůraznil potřebu vytvářet prostředí, ve kterém spolu mohou většiny a menšiny žít ve vzájemném respektu. V Táboře, v celé zemi i ve společné Evropě.
Odpovědnost také za ty, kteří nemají zastání
Na svůj projev Lange navázal modlitbou za lidi, kteří mají moc a odpovědnost. Prosil, aby své funkce vykonávali s moudrostí, spravedlností a laskavostí.
„Sloužili většině, a také menšinám. A tak přispívali ke společnému dobru,“ zaznělo v modlitbě.
Připomněl společné dědictví Čechů a Slováků, přání míru a bezpečí i potřebu odmítat pomstu, nenávist a nacionalismus. Pozornost věnoval slabým, nemocným, vyloučeným a lidem, kteří nemají zastání.
„Posiluj v nás naději a odvahu aktivně přispívat k pokoji a spravedlnosti v naší zemi,“ pronesl v závěru.
Shromážděním provázela Radka Šimková, vedoucí městského odboru kultury a cestovního ruchu. Po projevech a modlitbě vyzvala přítomné k minutě ticha. Pietní setkání uzavřela česká státní hymna.
Táborská připomínka vzniku republiky tak otevřela i otázky, které přesahují jedno výročí: jak si uchovat vůli hledat pravdu a jak budovat společnost, ve které má své místo většina i menšiny.
