Článek
Nejde o rytmus, ale o to, komu dřív rupnou nervy nebo šle u kalhot. Ve hře jsou hračky, které dokážou spálit i stín na chodníku.
Na kraji parketu postává teta Irma z Bruselské osady. Upravuje si brýle na šňůrce a do mikrofonu vážně předčítá: „Situace je vážná, nikoliv však kritická. Evropa právě teď aktivuje pracovní podskupinu pro koordinaci vyhodnocování předběžných stanovisek.“
Pro sebe si mumlá: „Hlavně po mně nechtějte, abych si vybrala stranu. Bože, ať už je po březnu, než se tam začne střílet. Funkční máme jen směrnice na recyklaci jaderného odpadu, ne ty bomby.“
Do středu dění vtrhává Král Bibi. Stojí na bedně od munice a hřímá k lidu: „Občané! Temnota z východu natahuje své spáry! Izrael stojí jako neochvějná hráz civilizace! A pokud tyto perské petardy nezastavíme, sáhneme do toho šuplíku, o kterém oficiálně nevíme, ale všichni vědí, že v něm máme věci, co svítí i bez baterek!“
Dovětek pro sebe: „Když to teď skončí, skončím u soudu. Musím to natahovat aspoň do podzimu, jinak mě ti moji lidi sežerou zaživa.“
V tu chvíli přistává zlatý vrtulník a vystupuje Donald v nejdelší červené kravatě v historii vesmíru. „Lidé Ameriky, sledujete tu největší show! Máme ty největší lodě, nejlepší rakety a můj červený kufřík na stole je mnohem větší, silnější a lesklejší než kufříky všech ostatních! Udělám s Íránem takový deal, že se jim zatočí turbany!“ prohlásí a pak se nečekaně obrátí k poradcům: „Ty koberce v Teheránu… Moje matka, skvělá žena, Skotka jako řemen, vždycky říkala: ‚Donalde, na dobrý koberec se můžeš spolehnout, když potřebuješ zakrýt fleky po nevydařené večeři.‘ Skvělá metafora pro moji diplomacii. Musím ty koberce mít do svých hotelů. Jestli to tam vybombardujeme atomem, tak z nich zbude jen prach, a to by byl špatný deal.“
Dovětek pro sebe: „Musím vypadat jako Terminátor, ale hlavně ať to nestojí moc. Válka je drahá a já potřebuju cash na kampaň a právníky.“
Z druhé strany průlivu se ozývá Perský stařec s plnovousem, který pamatuje ještě první ropný vrt. „Nevěřící psi! Náš hněv je svatý! Hormuz zavřeme! A pokud nás rozzlobíte, naše centrifugy se roztočí tak rychle, že vyrobíme svatou bombu dřív, než řeknete ‚Alláhu akbar‘! Smrt Velkému Satanovi!“
Dovětek pro sebe: „Bez peněz z ropy nebudeme mít za chvíli co jíst ani my, natož ty gardy. Musíme řvát víc, třeba nám pak někdo pod stolem něco šoupne jako odškodné za mlčení.“
Z chladného severu to celé s ledovým klidem sleduje strýček Vláďa. „Rusko volá po míru, stabilitě a respektování suverenity,“ říká stroze do kamery, zatímco za ním nakládají rakety s nápisem „Cvičná munice – pozor, žíravina“ na loď směr jih.
Dovětek pro sebe: „Jen se tam vymažte z mapy, kluci. Ropa letí nahoru a já mám konečně klid na své vlastní ‚operace‘. Tady máte pár jaderných technologií z výprodeje, ať je ta show trochu delší. Čím víc strachu na jihu, tím míň očí na mně.“
A pak tu je Tajemný mistr Li z Východních dravců. Ten nemluví k lidu. Sedí v mrakodrapu, pije čaj a sčítá kontejnery.
„Vy idioti. My od vás tu ropu kupujeme, abychom měli energii na výrobu všeho, co si pak od nás kupujete vy. Jestli to tam zapálíte jaderným ohněm, kdo mi splatí ty biliony v dluhopisech, co držím, a kdo bude odebírat mé zboží? Budete mít prsty na spoušti, ale já mám ruku na vašem vypínači,“ pomyslí si.
Situace graduje. Je konec března a svět zadržuje dech. Všechny jaderné kufříky jsou naleštěné, otevřené, kódy nažhavené a prsty se třesou nad tlačítky.
V Mar-a-Lago se třesou listy stromů na golfovém hřišti. Donald zuřivě buší do obrazovky telefonu: „MOJE KÓDY JSOU PŘIPRAVENY! NEJVĚTŠÍ NA SVĚTĚ! PERSKÉ KOBERCE BUDOU POPEL! KDE JE MŮJ JADERNÝ KUFŘÍK? CHCI TO ZMÁČKNOUT! NEBO MOŽNÁ NE? JE TO TAK LÁKAVÉ! DĚKUJI ZA POZORNOST!“
V Tel Avivu, v hlubokém podzemním bunkru. Král Bibi stojí u stolu s mapami. „Naše obranné systémy jsou na 100 procent připraveny,“ říká generálům. „Pokud vypálí jednu jedinou raketu, odpovíme takovou silou, že se jejich historie zastaví.“ V duchu si ale říká: „Doufám, že ty rakety fakt fungují. A že mě pak nezavřou.“
V Teheránu se Perský stařec dívá na svítící obrazovky. „Svatý hněv nás vede k mučednictví!“ hřímá. „Vezmeme vás všechny s sebou do pekelného ohně!“ V duchu si ale přeje: „Hlavně, aby ten uran fungoval dřív, než mi dojdou léky.“
V tu nejtemnější hodinu se v přísně tajné, podmořské zasedačce sejdou ti hlavní k tanečku. Atmosféra je hustší než íránská ropa.
Donald (buší do stolu): „Poslouchejte mě všichni! Mám ty nejlepší kódy. Nula nula nula jedna. Nikdo nemá takové kódy. Když to zmáčknu, Persie bude vypadat jako parkoviště u mého hotelu v Las Vegas. Totální zničení. Obrovské!“
Perský stařec (otáčí růženec): „Tvůj oheň je nic proti našemu hněvu, Satane! My jsme připraveni shořet a vzít vás s sebou! Naše rakety už mají naprogramované souřadnice tvých golfových hřišť!“
Král Bibi (chladně): „Jen to zkuste. Můj Jericho netroubí jen na trubky. Jestli vyletí jedna vaše petarda, Teherán se vypaří dřív, než si Donald stihne upravit patku.“
Strýček Vláďa (znuděně listuje katalogem zbraní): „Klid, pánové. Já mám atomových hlavic víc než vy všichni dohromady. Ale klidně se poperte. Ropa za pět set dolarů za barel zní jako dobrý plán pro mou peněženku.“
Do nastalého ticha, kde je slyšet jen tlukot srdcí a pípání odjištěných kufrů, vstupuje Mistr Li. Položí na stůl kalkulačku a šanon s nezaplacenými fakturami.
Mistr Li (klidným, ale ledovým hlasem): „Dost. Tancujete tango na sudu s prachem, který jsem vám prodal na úvěr. Vy, Donalde, u mě máte takovou sekeru, že by ji nesplatila ani celá Amerika, kdyby se rozprodala na součástky. Vy, Bibi, potřebujete mé čipy do těch svých neviditelných letadýlek. Vy, Vláďo, potřebujete, abych od vás odebíral ten plyn, co nikdo jiný nechce. A vy, Vousáči, beze mě nemáte ani na rýži, natož na centrifugy.“
Všichni najednou: „Ale jde o moc! O ego! O historii!“
Mistr Li (přeruší je zívnutím): „Jde o peníze. Zjistili jsme, že mrtví voliči neplatí daně, Donalde. A mrtví mučedníci nekupují telefony, Vousáči. Vybuchlá ropná pole nevyplácejí dividendy a radioaktivní poušť nemá žádnou realitní hodnotu. Jestli to odpálíte, vaše moc končí. Budete vládci popela. A já přijdu o byznys. A to já nedovolím.“
Ticho je ještě hlubší. Kalkulačka Mistra Li svítí jako jediný maják rozumu v místnosti… Jaderné kufříky se náhle s klapnutím zavírají. Pragmatismus vítězí nad fanatismem i egem. Druhý den ráno se konají tři triumfální tiskovky:
V Mar-a-Lago: „Byl to totální triumf! Uviděli moje atomové kufříky, uviděli moje tweety a hned volali - oni, ne já! - , že se omlouvají. Jsou to zbabělci, ale bystří. Svět je díky mně v bezpečí, atomová válka zrušena a koberce jsou na cestě! Skvělý deal!“
V Teheránu: „Vítězství víry! Nevěřící pocítili posvátný hněv a strach z našich bomb a v hrůze odpluli zpět do svých hříšných domovů. Průliv zůstává otevřen díky naší velkorysosti, za kterou nám svět zaplatí v čistém zlatě!“
V Tel Avivu: „Izrael opět prokázal svou absolutní převahu. Naše odstrašení – ať už je v tom šuplíku cokoliv – zafungovalo. Nepřítel se neodvážil ani vystřelit, protože ví, že bychom je vymazali z historie. Já jsem váš jediný ochránce, soud počká.“
A teta Irma? Ta stojí u mapy, na které není nic vidět přes vrstvu norem a razítek. „Tato fáze jaderné deeskalace vyžaduje hlubší analýzu,“ prohlašuje důležitě. „Právě vyhodnocuji, zda naše předchozí vyhodnocování bylo dostatečně vyhodnoceno.“
