Článek
Sokratův problém v moderním světě
Když Sokrates řekl „vím, že nic nevím“, vyjádřil tím něco, co je pro dnešní společnost téměř nepřijatelné. Přiznat nejistotu. Přiznat hranice vlastního poznání. Přiznat, že realita je složitější než heslo na billboardu. Sokrates za tuto intelektuální poctivost zaplatil životem. Dnes by pravděpodobně zaplatil alespoň tím, že by byl ignorován, zesměšňován nebo označen za elitáře. Moderní společnost sice ráda mluví o vzdělání, ale jen do chvíle, kdy vzdělanost začne komplikovat jednoduché příběhy. V okamžiku, kdy někdo odmítne dát rychlou odpověď, začne ztrácet pozornost publika. A v politice to platí dvojnásob.
Psychologie jistoty. Proč hlupáci znějí přesvědčivě
Psychologie tento jev popisuje bez emocí. Dunning-Krugerův efekt ukazuje, že lidé s nízkou úrovní znalostí mají sklon výrazně přeceňovat své schopnosti. Nevidí totiž to, co nevědí. Jejich obraz světa je jednoduchý, a proto i jistý. Oproti tomu vzdělaní lidé vidí rozpory, rizika a vedlejší efekty. A čím víc jich vidí, tím opatrněji mluví. Tady vzniká zásadní problém veřejného prostoru. Jistota se zaměňuje za pravdu. Sebevědomí za kompetenci. Hlasitost za schopnost vést. Člověk, který bez zaváhání tvrdí, že má řešení, působí silněji než ten, kdo upozorňuje, že žádné jednoduché řešení neexistuje.
Politika jako soutěž jednoduchých odpovědí
Politika se tak postupně mění v soutěž o nejjednodušší vysvětlení složitého světa. Ekonomické krize, klimatická změna, migrace, technologický vývoj. To všechno jsou komplexní problémy vyžadující hluboké porozumění. Přesto se ve veřejné debatě redukují na slogany, viníky a rychlá „řešení“.
Vzdělaný člověk v politice říká „Musíme zvážit data, dopady, dlouhodobé důsledky.“ Hlupák říká „Je to jasné, stačí to zakázat, vyhodit, zrušit.“
A společnost? Ta si často vybere druhou možnost. Ne proto, že by byla pravdivější, ale protože je srozumitelnější a emocionálně uspokojivější. Pochybnost je nepohodlná a jistota uklidňuje.
Rozdíl mezi vzdělaností a hloupostí není v IQ, ale v postoji
Rozdíl mezi vzdělaným a hloupým člověkem nespočívá primárně v inteligenci. Spočívá v postoji ke světu. Hloupý člověk nepochybuje. Vzdělaný člověk ano. Hloupý člověk hledá viníka. Vzdělaný hledá příčiny. Hloupý člověk potřebuje jednoduchý příběh. Vzdělaný snese, že realita je nejasná a často nepříjemná. A právě tahle schopnost snášet nejistotu je dnes paradoxně trestána. Ve společnosti, která chce rychlé odpovědi, nemá trpělivost na pomalé myšlení. Morální autority, experti a lidé s hlubším vhledem jsou vytlačováni na okraj, protože nepůsobí dostatečně rozhodně. Přitom právě oni by měli být slyšet nejvíc.
Žije se hlupákům lépe? Krátkodobě ano
Ano, často se zdá, že hloupějším lidem se žije lehčeji. Nezatěžují se pochybnostmi, necítí odpovědnost za důsledky svých názorů a nemají potřebu své postoje korigovat realitou. Jejich svět je přehledný a bezpečný. Jenže tato lehkost má cenu, kterou neplatí oni, ale společnost jako celek. Když se rozhodování opírá o jistotu místo porozumění, výsledkem jsou chyby, které se kumulují. Krátkodobá úleva střídá dlouhodobé škody. A čím déle se vzdělanost odsouvá do pozadí, tím hůř se k ní společnost vrací.
Závěrečná nepohodlná otázka
Možná bychom se měli přestat ptát, proč jsou vzdělaní lidé nejistí. A začít se ptát, proč jsme si zvykli považovat nejistotu za slabost. Svět, ve kterém mají největší slovo ti, kteří nikdy nepochybují, není silný svět. Je to svět křehký, náchylný k omylům a manipulaci.
Sokrates by dnes pravděpodobně znovu neuspěl. Ne proto, že by neměl pravdu, ale proto, že by ji neuměl prodat jako jednoduchý příběh. A to je možná ta nejpřesnější diagnóza naší doby.
Zdroje:
Autorský text
https://en.wikipedia.org/wiki/Dunning%E2%80%93Kruger_effect
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8883889/
https://plato.stanford.edu/entries/socrates/
