Článek
Eduard Cupák patřil k hereckým legendám, které se nezapomenutelně zapsaly do české kultury. Jako filmový i divadelní herec, rozhlasový umělec a jeden z nejvýraznějších dabérů své doby okouzloval publikum svým nezaměnitelným hlasem. Jeho baryton byl podmanivý, plný emocí a barev. Hlas, který dokázal pohladit i mrazit zároveň. Diváci ho milovali na plátně i v rozhlase. Mnozí mu dokonce psali dopisy, že jeho hlas jim pomáhá léčit duši a že teprve díky jeho přednesu pochopili hloubku některých příběhů. Cupák dokázal svým herectvím vtisknout postavám citlivost a hloubku, ať už šlo o romantické mladíky ve filmech 50. let nebo charakterní role v pozdější tvorbě. V dabingu propůjčil hlas světovým hvězdám jako Alain Delon a stal se králem českého filmového dabingu, jehož přednes pozvedal zahraniční filmy na novou úroveň. Byl to zkrátka Pan herec s výjimečným hlasem, který si získal srdce několika generací posluchačů a diváků.
Za profesionálním úspěchem se však skrýval i osobní příběh plný boje, tajností a emocí. Eduard Cupák byl homosexuál v době, kdy to bylo nejen společensky nepřijatelné, ale dokonce i trestné. Už jako mladý talent na JAMU pocítil tvrdost diskriminace. V roce 1951 byl na základě udání vyslýchán Státní bezpečností právě kvůli své sexuální orientaci. Škola jej málem vyloučila těsně před absolutoriem. Formálně za porušení školních pravidel, ve skutečnosti kvůli předsudkům. Ambicióznímu studentovi hrozilo, že místo divadelních prken skončí u pásu v továrně. Cupák se ale nevzdal. Opustil rodné Brno a odešel do Prahy hledat uplatnění. Osudovým krokem se stal konkurz k filmu. Režisér Václav Krška v něm rozpoznal výjimečný talent a navzdory tlaku úřadů ho prosadil do hlavní role historického snímku. Mladý herec tak díky vlastní odvaze a podpoře osvíceného režiséra unikl osudové křivdě a nastartoval zářnou kariéru.
Přesto se Cupák musel naučit žít v ústraní, se strachem z předsudků. Patřil k známým umělcům, u nichž se v kuloárech vědělo o jejich orientaci, ale on sám o soukromí na veřejnosti téměř nemluvil. V době totality bylo jednodušší tvářit se, že osobní život neexistuje, a soustředit se na práci. Možná i proto působil na scéně vždy profesionálně a oddaně umění. Veškeré niterné emoce ukrýval za role a sametový hlas, který milovaly davy. Veřejnost tušila tajemství, které kolem něj vytvářelo zvláštní auru, ale nikdo tehdy nahlas nemluvil o tom, co všichni možná věděli. Cupákův úsměv a kultivovaný projev skrýval člověka, který musel většinu života své srdce držet pod zámkem.
Skutečné štěstí a oporu našel po celý život v jednom vztahu. Od roku 1959 žil s partnerem, technikem Václavem Květem, po boku kterého strávil bezmála čtyři desetiletí. Jejich láska byla hluboká a oddaná, ale odehrávala se tiše, bez pozornosti a skandálů. Byli jako rodina. Nemohli mít děti, tak spolu sdíleli práci na milované chalupě a vytvářeli si vlastní svět plný porozumění. Když jim chalupu opakovaně vykradli zloději, Cupák to nesl velmi těžce. Na milovaném místě mu záleželo jako na symbolu společného života. Právě v těch intimních chvílích se projevovala jeho citlivá duše, která musela jinde tolikrát skrývat své pravé city. Václav Květ byl pro Cupáka životní oporou, přítelem, kterému mohl věřit, zatímco navenek musel čelit samotě slávy.
Ke sklonku života zasáhl Eduarda Cupáka osud ještě krutěji. Jeho celoživotní vášeň pro herectví a hlasové umění se střetla s krutou ironií osudu. Těžká nemoc mu vzala hlas i sílu žít. Cupák byl silný kuřák a léta náročné práce kombinované s tímto zlozvykem si vybrala daň. Dostavila se rozedma plic, kvůli níž se postupně dusil a chřadnul. Nakonec musel podstoupit tracheotomii, po níž už nemohl mluvit. Legendární hlas ztichl navždy. Pro herce, jehož identita byla spjatá se slovem a zvukem, to byla zdrcující rána. Poslední rok života strávil střídavě v nemocnicích. Několik posledních měsíců byl upoután na přístroje a bojoval o každý dech. Jeho partner později vzpomínal, že když Eda zjistil, že už nikdy nepromluví, jako by ztratil i vůli dál bojovat. Dne 23. června 1996 Eduard Cupák ve věku pouhých 64 let svůj poslední boj prohrál.
Odešel člověk, jehož život byl plný úspěchů i bolestí, tajemství i statečnosti. Zůstal po něm nesmrtelný odkaz na filmových plátnech a v archivech rozhlasu. Hlasy a role, které dodnes dojímají a inspirují. Připomínáme si ho jako umělce s mimořádným nadáním a charismatem gentlemana, který dokázal rozdávat radost a krásu, zatímco sám nesl břímě doby a vlastních tajů. Příběh Eduarda Cupáka je plný silných emocí. Je to příběh talentu, který se nenechal zlomit předsudky, lásky, která musela zůstat skrytá, a také smutného osudu, kdy hlas generací dozněl příliš brzy. A právě pro tuto směs odvahy, vášně, bolesti a tajemství zůstává jeho život fascinujícím svědectvím o síle lidského ducha. Příběhem, který si i po letech zaslouží naši pozornost a úctu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Cup%C3%A1k
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/eduard-cupak-herec-dabing-hlas-rozhlas-divadlo.A240801_091238_lidicky_potu
https://www.csfd.cz/tvurce/7833-eduard-cupak/prehled/
https://zeny.iprima.cz/celozivotni-partner-a-milenec-herce-eduarda-cupaka-promluvil-o-jejich-soukromi-83755
