Článek
Zní to skoro jako zázrak. Člověk onemocní obyčejnou infekcí, dostane horečku, a po čase se ukáže, že zmizel i jeho nádor. Bez léků, bez chemoterapie, bez ozařování.
Lékaři tomu říkají spontánní remise, tedy samovolné vymizení rakoviny. A i když je to jev velmi vzácný, není to legenda. Medicína o něm ví už víc než sto let a právě z těchto pozorování nakonec vznikla moderní imunoterapie.
Tělo jako armáda, která se občas probudí
Každý den v našem těle vznikají miliony poškozených buněk. Většina z nich se sama opraví, nebo je imunitní systém zničí dřív, než způsobí problém.
Někdy se ale stane, že se taková buňka „zblázní“ a začne se dělit bez kontroly, skrývá se před imunitou a pomalu vytváří nádor. A přestože si tělo obvykle těchto vetřelců všimne, některé nádory dokážou imunitu obelstít a vypnout její obranné mechanismy.
Jenže pak přijde něco, co může všechno změnit: infekce.
Zvýší se teplota, v těle se rozhoří zánět a imunitní systém přepne do „válečného“ stavu. A právě v tom zmatku se může stát, že imunitní buňky znovu objeví i ty dávno skryté nádorové buňky a tentokrát je zničí.
Je to, jako když se v domě spustí požární poplach. Hasiči vtrhnou dovnitř a při té příležitosti odhalí i pár zlodějů, kteří se tam ukrývali.
Příběh doktora, který léčil horečkou
Koncem 19. století si newyorský chirurg William B. Coley všiml zvláštního případu.
Jeho pacient měl zhoubný nádor na krku, ale po těžké infekci, která ho upoutala na lůžko s vysokou horečkou, se nádor zmenšil a nakonec zmizel.
Coley tomu nemohl uvěřit, ale začal si všímat dalších podobných případů. Nakonec se odhodlal k odvážnému kroku. Pacientům s nádory začal záměrně vyvolávat horečku pomocí oslabených bakterií. Někteří se skutečně zlepšili.
Tehdy nikdo netušil, co se v těle děje, ale dnes víme, že horečka a infekce aktivovaly imunitní systém, který znovu rozpoznal nádor jako hrozbu a zničil ho.
Coleyho metoda byla nebezpečná a postupem času se od ní ustoupilo, ale jeho nápad přežil a stal se inspirací pro moderní imunoterapii.
Z infekce se stala léčba
Myšlenka „infekce proti rakovině“ se zcela neztratila.
V sedmdesátých letech se zjistilo, že oslabená bakterie tuberkulózy, známá jako vakcína BCG, dokáže u některých pacientů zastavit rakovinu močového měchýře.
Lékaři ji aplikují přímo do měchýře, kde vyvolá řízený zánět. Imunitní systém se aktivuje, přivolá své obranné jednotky a ty se pustí nejen do bakterií, ale i do nádorových buněk.
A pak přišla éra onkolytických virů, tedy virů, které dokážou cíleně napadat nádorové buňky. Dnes už existují i schválené léky tohoto typu. Virus se píchne přímo do nádoru, ten se „nakazí“, rozpadne a zároveň spustí silnou imunitní reakci.
Z myšlenky, která kdysi vypadala bláznivě, se stala seriózní vědecká metoda.
Když se nádor ztratí sám
Zní to neuvěřitelně, ale někdy se nádor opravdu ztratí bez jakékoli léčby.
Nejčastěji se to stává u neuroblastomu. Nádoru, který postihuje malé děti. U některých z nich se nádor sám zmenší, nebo se dokonce změní na nezhoubný.
Podobné případy se objevily i u rakoviny ledvin nebo melanomu, často právě po těžké infekci, očkování nebo zánětu.
Vědci se domnívají, že imunitní systém u těchto pacientů znovu „poznal“ nádorové buňky, které dřív přehlížel. A protože byl po infekci v plné síle, jednoduše je zlikvidoval.
Co to znamená pro nás ostatní
Samovolné vymizení rakoviny je vzácný dar, ne zázračný recept.
Nikdo by se samozřejmě neměl pokoušet se záměrně nakazit, nebo zkoušet vyvolávat horečku v naději, že „to spustí imunitu“. To by bylo velmi nebezpečné.
Ale tahle pozorování ukazují, jak moc je imunitní systém klíčový.
Zdravý životní styl, kvalitní spánek, vyvážená strava a omezení stresu pomáhají tělu právě v té oblasti, která často rozhoduje, zda si všimne první nádorové buňky včas.
A díky pochopení těchto přirozených mechanismů dnes existují léky, které dokážou imunitu řízeně „probudit“ přesně tak, jak to kdysi udělala horečka u Coleyho pacientů.
Jen tentokrát bezpečněji, přesněji a s mnohem větší úspěšností.
Rakovina a imunita nejsou nepřátelé z jiných světů. Jsou součástí jednoho systému, který se občas ztratí a občas znovu najde. Infekce může být nečekaný spouštěč, který tělo vyvede z pasivity a připomene mu jeho vlastní sílu. A i když spontánní vyléčení zůstává výjimkou, přineslo nám poznání, díky němuž dnes dokážeme pomáhat tam, kde by dřív už nebyla naděje.
Zdroje:
https://www.mdpi.com/2227-9059/12/12/2746
https://www.avcr.cz/cs/o-nas/Z-Akademie/Jak-vyuzit-vlastni-imunitni-system-v-lecbe-nadorovych-onemocneni/
https://molecular-cancer.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12943-025-02305-x
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8271173/
