Článek
Když se v devadesátých letech na obrazovkách objevila čtveřice mladých kluků, kteří zpívali o mámě, přátelství a snech, zdálo se, že přichází nová éra českého popu. Byli čistí, mladí, s úsměvem od ucha k uchu a jeden z nich vyčníval. Martin Kocián, charismatický kluk z Litvínova. Stal se symbolem Luneticu, největšího popového fenoménu přelomu tisíciletí. Jenže sláva, kterou chtěl, ho nakonec zlomila. A ta, kterou ztratil, ho nikdy nepřestala pronásledovat.
Od chlapce z Litvínova k idolu dívčích pokojíčků
Na severu Čech, mezi paneláky a těžkým vzduchem průmyslových měst, vyrůstal Martin se snem o jiném životě. Hudba pro něj nebyla jen koníčkem, ale způsobem, jak uniknout z reality. Spolu s Alešem Lehkým, Václavem Jelínkem a Davidem Škachou založil v roce 1995 kapelu Lunetic (počeštěnou verzi slova lunatic, „blázen“). Byl to symbol jejich mladické odvahy i jisté nerozvážnosti.
První koncerty odehráli na diskotékách, s vypůjčeným mikrofonem a více odhodláním než talentem. Ale publikum jim věřilo. A oni rostli.
Rok 1998 přinesl průlom. Píseň „Máma“, prostá a emotivní, se stala hymnou mladé generace. Lunetic vyprodávali haly, podepisovali fotky do noci, stávali se z nich idolové i symboly čistoty. V roce 1999 skončili třetí v Českém slavíku a moderovali hudební pořad ESO. Všichni věděli, kdo jsou. A Martin byl ten, koho si lidé pamatovali.
Když sláva nahradí realitu
Jenže pod povrchem té euforie se začal drolit svět, který zvenčí vypadal dokonalý. Rychlé tempo, tlak médií, žádné soukromí a k tomu návyk na neustálou pozornost. Martin, který nikdy neuměl úplně vypnout, začal hledat způsob, jak přežít vlastní úspěch. Nejprve cigarety, alkohol, pak drogy. Pervitin se v té době v zákulisí hudební scény šířil skoro otevřeně. Nabízel energii, soustředění, úlevu a hlavně únik.
To, co mělo být pomocí, se brzy stalo řetězem. Martin sám později přiznal, že bral, aby zvládl být tím, kým od něj všichni čekali, že bude. Na pódiu hvězda, po koncertě prázdnota.
Rok 2001 byl zlomový. Závislost už nešlo skrývat. Kapela se rozhodla pokračovat bez něj a on sám nastoupil léčbu. Vypadalo to, že se chce zachránit. Jenže ztráta identity bývá těžší než ztráta práce. Martin najednou nevěděl, kdo je, když nestojí v záři reflektorů.
Smrt sestry, návraty a pád do temnoty
Dva roky po odchodu z kapely přišla událost, která ho definitivně zlomila. Jeho mladší sestra Linda zemřela na Kanárských ostrovech. Byla nalezena v autě, kde vlivem extrémního vedra zemřela. Byla jeho nejbližší člověk, a když odešla, zhroutila se i ta poslední část Martina, která ještě věřila v návrat k normálnímu životu.
Po její smrti se propadl znovu do drog. Léčba střídala recidivu, euforie střízlivění. „Pořád jsem hledal důvod, proč vstát z postele,“ řekl později v dokumentu 13. komnata.
V roce 2005 odešel do Irska, pracoval jako číšník, zkoušel být obyčejný. Ale démoni cestují s vámi. Když se vrátil, vypadal klidněji, mluvil o změně, založil bar, stal se otcem. Vypadalo to nadějně. A pak přišel další návrat Luneticu.
Comeback, který měl být očistou
V roce 2008 se původní čtyřka znovu postavila na pódium. Publikum šílelo, nostalgia fungovala. Martin byl znovu středem pozornosti, ale démoni byli stále přítomní. Pervitin z jeho života nikdy úplně nezmizel. Kolegům sliboval, že s tím skončí, že chce fungovat, ale závislost je silnější než přání. „Dostával šance, pětkrát jsme mu věřili,“ řekl později Aleš Lehký. „Ale nakonec jsme pochopili, že to nejde.“
Do toho přišla i série skandálů, které jeho pověst definitivně zničily.
V roce 2014 ho bývalá partnerka obvinila, že ji při hádce napadl a srazil autem. Incident se měl odehrát v pražském Braníku. Žena tvrdila, že utrpěla zlomeninu nohy, Martin prý z místa ujel. On obvinění odmítl, tvrdil, že byla opilá a sama spadla. Pravdu se už asi nikdo nedozví. Ale bulvár měl jasno. Titulky o „násilníkovi z Luneticu“ zaplnily noviny na týdny.
O tři roky později se do médií dostaly fotografie z mostecké herny, kde měl Martin propadnout hazardu. Podle svědků tam prohrál všechny peníze, odešel bez pasu i hodinek. Byla to další kapitola úniku. Místo pervitinu blikající světla automatů.
Navzdory všemu se kapela snažila fungovat dál. Ale v roce 2019 přišel definitivní konec. Martin bez omluvy nedorazil na koncert. Byla to poslední kapka. Zbylí členové oznámili, že s ním už dál nepočítají. „Martin dostal pět šancí. Vždycky jsme doufali, že to tentokrát vyjde. Ale démoni byli silnější,“ řekli.
Zpět na scénu. Tentokrát v kleci
Když se po pár letech objevil znovu, bylo to v úplně jiném světě.
Clash of the Stars, bizarní MMA show, kde se bijí bývalé celebrity a influenceři, mu nabídla návrat. Ne na pódium, ale do klece. Martin do ní vstoupil. V jednom zápase zvítězil během 24 vteřin, v jiném prohrál, a při jednom incidentu se stal virální hvězdou, když si po úderu do břicha neudržel kontrolu. Sociální sítě se bavily, bulvár se radoval. On sám jen řekl: „Aspoň se o mně zase mluví.“
Na otázku, jestli je dnes čistý, odpověděl „Nikotin, pervitin, alkohol a LSD. Nic jiného neberu.“ Otevřenost, která šokovala i fascinovala. Vypadalo to, že už rezignoval na obraz napraveného umělce a místo toho si zvolil roli muže, který prostě přežil.
Tetování, které nebylo, a touha, která zůstala
V roce 2025 slaví Lunetic třicet let. Koncert v pražské O₂ areně probíhá bez něj.
Martin na Instagramu zveřejňuje video, ve kterém má přes čelo vytetovaný nápis Lunetic. Později přizná, že tetování bylo falešné, jen gesto. Říká, že by klidně vystoupil zadarmo, že by peníze dal mámě. Ale kapela ho už zpátky nechce.
Příběh, který zůstal otevřený
Martin Kocián dnes působí jako muž, který viděl obě strany slávy. Býval symbolem devadesátkového optimismu a stal se obrazem jeho kocoviny. Prošel pádem, ztrátou, drogami, láskou i trapností veřejného výsměchu. Ale přežil.
Možná je to málo, možná je to všechno.
Když dnes mluví, působí unaveně, ale upřímně. Už nemá důvod nic skrývat. A tak v něm zůstává cosi lidského, co z něj dělá víc než jen varování. Je to příběh o tom, že člověk může přijít o všechno. Slávu, rodinu, přátele a přesto v sobě zůstat. I kdyby to mělo být jen proto, aby mohl říct „Já pořád žiju.“
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Koci%C3%A1n
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-zpevak-kapely-lunetic-kocian-dostal-za-zmlaceni-pritelkyne-podminku-40049216
https://www.extra.cz/martin-kocian-v-zivotni-forme-drsne-ko-pro-jacka-hamida-ten-vsak-bojoval-do-posledni-chvile-166b0
https://plus7dni.pluska.sk/ludia/uprimny-kocian-luneticu-sokoval-fetovat-nikdy-neprestanem
