Nedokážu umlčet hlas ve své hlavě. A zjistil jsem, že někdo žádný hlas nemá

Někdy mám pocit, že v hlavě nejsem sám. Nemluvím o žádné diagnóze, ale o neustálém vnitřním hlasu, který se mnou vede nepřetržitý dialog. Komentuje situace, plánuje možné scénáře, promýšlí rozhovory, které se možná odehrají a velmi často nakonec neodehrají vůbec. Vytváří alternativní varianty minulosti, přemítá o budoucnosti, hodnotí přítomnost.

Někdy je to skvělý nástroj. Díky tomu často přemýšlím dopředu, analyzuji problémy a připravuji se na různé životní situace. Jenže ten hlas nemá vypínač. Zůstává se mnou i před spaním, často mě udržuje v bdělosti přehráváním dialogů, které nechci vést, nebo situací, které se nikdy nenaplní.

A právě tady se u mě objevilo zvláštní poznání. Často usínám nejlépe tehdy, když mi na pozadí běží televize. Cizí mluvené slovo, které nesleduji vědomě, dokáže na chvíli přehlušit hlas v mojí hlavě a „převzít vedení“. Jakmile vnitřní monolog přestane mít prostor mluvit, dostaví se klid a spánek přijde mnohem snáz. Zajímavé je, že pro jiné lidi by byla televize rušivým prvkem. Pro mě je to někdy způsob, jak uklidnit mysl, která jinak mluví bez přestávky.

A přesto si neumím představit, že bych ho neměl. Je součástí mého způsobu myšlení i toho, jak chápu svět.

Pak jsem ale zjistil, že existují lidé, kteří vnitřní hlas vůbec nemají. V hlavě jim nemluví žádné „já“ a přesto zcela normálně přemýšlejí. Tahle informace mi doslova převrátila pohled na to, jak různorodě může lidská mysl fungovat.

Zjistil jsem, že lidské myšlení vůbec nemusí probíhat formou slov. Někteří lidé mají vnitřní monolog jako já. Věty se skládají v hlavě jako hlas, někdy vlastním tónem, jindy jakoby neutrálním. Jiní ale přemýšlejí úplně jinak.

Například část lidí myslí převážně v obrazech. Když přemýšlejí o plánu, neformulují ho v duchu větami, ale „vidí“ scénu nebo průběh v hlavě jako vizuální představu. Jiní myšlení popisují jako intuitivní proces. Nepřichází slova ani obrazy, ale spíše náhlé „vědění“, dojem nebo směřování, které se postupně vyjasňuje. A pak existuje i velká skupina lidí, která tyto způsoby kombinuje. Někdy přemýšlí slovy, jindy obrazy, podle typu problému.

Setkal jsem se s popisem lidí, kteří říkají například:
„Když si mám něco zapamatovat, neříkám si to v hlavě. Spíš to vidím napsané.“
„Nikdy jsem si nevedl vnitřní dialog. Prostě vím, co si myslím.“
„Když čtu, neslyším slova. Jen chápu význam.“
„Neumím si představit, že by někdo v hlavě „mluvil“. Myslel jsem, že to ani nejde.“

Pokud patříte mezi ty se silným vnitřním monologem, možná je vám blízké následující:

Takový typ myšlení má své výhody. Lidé s výrazným vnitřním hlasem často dobře formulují myšlenky, rozvíjejí argumenty, píší texty, analyzují problémy. Na druhé straně je může přemíra slovního myšlení zahltit. Obzvlášť pokud se hlas obrátí proti nim a stane se přehnaně kritickým nebo zbytečně katastrofickým.

Neexistuje správný ani špatný způsob myšlení. Každý typ přináší něco jiného. Verbální myslitelé bývají silní ve vyjadřování a reflexi, vizuální typy excelují v kreativitě a prostorové představivosti, intuitivní myslitelé jsou zase rychlí v rozhodování. Ti, kteří kombinují více stylů, mají výhodu v přizpůsobivosti, ale mohou také tápat mezi přepínáním.

Pochopení těchto rozdílů mi přineslo větší nadhled. Přestal jsem brát jako samozřejmost, že všichni vedou vnitřní dialog. Začal jsem si více všímat, jak lidé formulují své myšlenky. Někteří přemýšlejí ve větách nahlas, jiní mluví až ve chvíli, kdy myšlenku „přeloží“ z neproniknutelného pocitu do slov. Díky tomu jsem se naučil být tolerantnější k tomu, že někomu chvíli trvá věc vysvětlit, nebo naopak má jasno okamžitě, aniž by musel vše postupně vyřknout.

Zároveň jsem pochopil, že můj vnitřní hlas je nástroj, který lze kultivovat. Nemusím ho umlčet, ale mohu ho usměrňovat. Například psaním, meditací nebo vědomým ukončením zbytečných scénářů, které už nic nepřinášejí.

Máte vnitřní hlas? A pokud ano, je to váš rádce, komentátor, kritik, nebo spíše přítel? Dokážete jej ovládat, nebo mluví bez přestávky? Nebo patříte mezi ty, kteří nemyslí ve větách, ale spíše v obrazech, pocitech, směrech?

Jaký je váš vnitřní svět? A pokud jste zjistili, že ho ostatní prožívají jinak, překvapilo vás to?

Budu rád, když se o svou zkušenost podělíte v diskusi. Téma, které se zdá být tak intimní a osobní, totiž otevírá fascinující dialog o tom, jak různě může lidské vědomí fungovat.

Zdroje:

Autorský text

https://www.scientificamerican.com/article/not-everyone-has-an-inner-voice-streaming-through-their-head/

https://plato.stanford.edu/entries/inner-speech/

https://www.sciencedaily.com/releases/2024/05/240514141317.htm