Neuvěřitelné vánoční rituály světa - zloději klobás, kadící polena a kočky lovící děti

Přiznám se, že během Vánoc se vždy cítím tak nějak trapně krotce. Zatímco v Česku s pečlivostí sobě vlastní debatujeme, zda je lepší bramborový salát s majonézou, nebo bez, jestli Ježíšek stíhá, a jestli má kapr dostatečně velkou vanu, zbytek světa se noří do rituálů, které se pohybují na pomezí černé komedie, hororu a fekální veselohry.

Pro většinu z nás je zvykem, že dárky nosí nějaká relativně milá postava, ať už náš skromný Ježíšek, nebo komerčně zdatný Santa Claus, či Děda Mráz. Ale když se ponoříte do hlubin globálního vánočního folklóru, zjistíte, že láskyplné předávání dárků je často jen tenkou vrstvou nanesenou na prastaré úzkosti, strachu z hladu a na docela explicitním humoru.

Moje soukromá mise na letošní svátky? Zjistit, proč jsme si my, Středoevropané, zvolili tak uhlazené a bezpečné Vánoce. Zdá se, že ve srovnání s globálními bratry a sestrami jsme si vybrali nejméně dobrodružný, a hlavně nejméně smrtonosný scénář. Připravte se, balíme kufry a vyrážíme za těmi nejdivočejšími zimními postavami a tradicemi.

Pokud si myslíte, že je Ježíšek trochu nudný, protože přijede jen jednou, navštivte Island. Tam se tradice stala doslova rodinným podnikem děsu, který má za úkol udržet děti v naprosté poslušnosti po celý Advent.

Hlavou islandské vánoční mytologie je Grýla, děsivá máma-troll, která opouští své domovy v horách, aby během Vánoc lovila zlobivé děti a dělala z nich dušené maso. Legenda tvrdí, že jí nikdy nedojde jídlo. Jejím manželem je Leppaludi, líný otec.

Ale hlavní hvězdy jsou jejich synové, Jólasveinar - třináct vánočních skřítků. Ti se v současné době sice změnili v hodné dárkonoše, kteří nechávají v botě malé dárky pro hodné děti, ale jejich původní, a mnohem zábavnější, repertoár se skládal z drobných, velmi specifických zločinů.

Těchto třináct bratrů přichází postupně, vždy v noci před 12. až 24. prosincem. A jejich neplechy jsou tak detailní, že byste je mohli klidně katalogizovat jako specializovanou organizovanou kriminalitu.

Ukázka drobné islandské kriminality Jólasveinarů:

Zkoumání tohoto katalogu nás zavádí k hlubšímu pochopení. Všechny tyto neplechy, od kradení kůrky z pánví až po lízání dřevěných lžic a krádeže svíček vyrobených z drahého tuku, odrážejí existenční úzkost ze zimy a nedostatku jídla. Třináct skřítků tedy nebylo jen pro zábavu. Byli to démoni reprezentující zimní hlad.

Vrchol absurdity a zároveň komerční geniality přichází s dalším členem rodiny. Jólakötturinn, neboli Vánoční kočka. Tato divoká, chlupatá bestie loví a sežere každé dítě (nebo dospělého), kteří na Vánoce nedostali nic nového na sebe.

Zde vidíme fascinující propojení starého folklóru a moderního konzumu. Grýla děti trestá za zlé chování, ale její kočičí mazlíček trestá za chudobu nebo nedostatečné oblečení. Životní pojistka proti sežrání obrovskou bestií? Nový kus oděvu, ideálně svetr.

Přesuňme se z ledového severu na jih, do slunného Katalánska, kde se Vánocům přistupuje s daleko větší odvahou. Zatímco na Islandu se kradou klobásy, ve Španělsku se kadí na dárky. A to doslova.

Nejznámější a nejvíce šokující katalánskou tradicí je Caganer, figurka muže s kalhotami u kotníků, vykonávajícího potřebu, která je součástí každého betlému.

Přestože se nachází poblíž Svaté rodiny, tato tradice není považována za svatokrádež, ale naopak za symbol štěstí. Význam je ryze praktický. Trus hnojí zem a přináší dobrou úrodu a prosperitu na příští rok. Je klíčové, že Caganer je obvykle skrytý v rohu, a děti si na Štědrý den hrají hru „Najdi Caganera“.

Důkazem, jak je tato tradice oblíbená, je její moderní adaptace. Dnes můžete v betlémech najít Caganery znázorňující Einsteina, Monu Lisu, Budhu nebo dokonce politické osobnosti. Prastarý rituál se transformoval v kulturní ventil a satiru.

Druhým, stejně neobvyklým zvykem je Tió de Nadal (Vánoční poleno), nebo také Caga Tió (Kadící poleno).

Jedná se o poleno s namalovanou usměvavou tváří, často nosící katalánskou červenou čapku. Děti se o Tió starají od 8. prosince, kdy ho krmí zbytky jídla. Vrchol nastává na Štědrý den. Poleno se přikryje dekou, aby mohlo v klidu „konat potřebu“ a děti ho bijí klacky, zatímco zpívají písně. Poleno následně „vypustí“ dárky a sladkosti, které se objeví pod dekou.

Zatímco Katalánci tlučou polena, Itálie má La Befanu, hodnou čarodějnici, která nosí dárky na Tři krále (6. ledna). Befana létá na svém koštěti a plní dětem punčochy.

Zajímavý je kontrast s Norskem. Tam platí vánoční pověra, že na Štědrý den vylézají čarodějnice a zlí duchové, a proto Norové preventivně schovávají všechna košťata a mopy, aby je zlí duchové nemohli použít jako dopravní prostředek. Kdyby se Befana objevila v Norsku, pravděpodobně by neměla na čem létat.

Opustíme sféru folklóru a ponoříme se do moderních rituálů, které demonstrují, že bizarní tradice nemusí být staré tisíce let. Někdy stačí geniální marketing nebo logistický problém.

Zhruba 3,5 milionu japonských rodin jí na Štědrý den smažené kuře. To není náhoda, ale triumf korporátního mýtu, který se zrodil v 70. letech díky marketingové kampani KFC s názvem „Kentucky na Vánoce“ (Kurisumasu ni wa Kentakkii). Co ukazuje tento zvyk? Že v kulturním vakuu, které Vánoce v nekřesťanské zemi představují, stačí pouhých padesát let a skvělý marketing, aby se rychlé občerstvení stalo posvátným svátečním jídlem.

V Caracasu, hlavním městě Venezuely, se zrodila novodobá tradice. Ranní vánoční mše se navštěvuje na kolečkových bruslích. Obyvatelé města se hromadně přepravují na bruslích, což vyžaduje uzavření ulic. Je to moderní, dynamický rituál, který ukazuje, jak se tradice přizpůsobuje realitě městského života.

Zpět do Evropy a Alpských oblastí, kde je strach a trestání hříšníků bráno velmi vážně, a hlavně fyzicky. Zatímco v Česku Mikuláše doprovází decentní čerti, v Rakousku a dalších alpských zemích přichází Krampus.

Krampus je děsivá postava. Má za úkol trestat nezbedné děti. Průvody Krampusů se staly masovou a intenzivní tradicí, která se často neobejde bez následků.

Cena masky Krampusů může přesáhnout i 100 tisíc korun a kompletní výstroj může vážit až 40 kilogramů. Průvody se ale neobejdou bez potyček. V roce 2013 muselo být ve východním Tyrolsku ošetřeno osm zraněných se zlomeninami.

V Česku máme kapra a bramborový salát. Je to luxusní, ale v podstatě jednoduché. Ve světě se ale na vánoční tabuli dostává to, co je nejcennější nebo naopak to, co si vyžaduje největší kuráž.

Na jihu afrického kontinentu jsou vánoční delikatesou smažené housenky motýlího druhu Martináč habrový. Tyto housenky jsou vysoce nutriční a údajně chutnají podobně jako čaj.

Podobné extrémy najdeme v arktických oblastech, kde se k jídlu podává velrybí kůže nebo Kiviak. Na dlouhou dobu fermentovaní ptáci uzavření v tulení kůži.

Prošli jsme kouty světa od Skandinávie po Afriku a potkali jsme postavy kradoucí klobásy, polena, která kadí dárky, a kočky, které vás sežerou, pokud neobnovíte šatník. Zjistil jsem, že i když se náš český folklór jeví jako nudný, je ve skutečnosti velmi mírumilovný.

Ale abychom nezůstali jen u bizarností, zmiňme jednu tradici, která v sobě nese kuriózní krásu a symboliku naděje. Ukrajinský vánoční pavouk (Pavuchky).

Legenda vypráví o chudé vdově a jejích dětech. Přes noc vylezli pavouci a ozdobili stromeček jemnými sítěmi. Když ráno pronikly první sluneční paprsky, sítě se proměnily ve stříbrné a zlaté třásně, což navždy změnilo rodinné štěstí.

Tento lyrický zvyk, kde se pavouk stává symbolem božského zásahu a štěstí, je krásným připomenutím, že všechny tyto zvyky, jakkoliv se nám zdají bizarní, mají stejný univerzální základ. Snahu o naději, komunitu a zajištění prosperity pro nadcházející rok. Ať už je to formou úrodného trusu v betlému, nebo lesklou pavučinou.

Zatímco se svět připravuje na rituální rvačky s Krampusem a nákup kuřete z fast foodu, já si s vděčností dopřeji svůj bramborový salát a kapra. Zaručuji, že je to jídlo bez hmyzu, bez rizika zlomenin při rvačce, a jelikož jsem si letos koupil alespoň nové ponožky, nehrozí, že skončím jako krmivo pro islandskou Vánoční Kočku. A to je pro mě definice poklidných Vánoc.

Zdroje:

https://www.missdirectionentertainment.com/blog-detail/weird-christmas-traditions-spain-s-caganer-caga-ti-

https://arcticportal.org/ap-library/news/2231-jolasveinar-the-icelandic-yule-lads

https://www.italiarail.com/culture/legend-la-befana

https://www.e15.cz/zahranicni/na-stedry-den-se-jedi-i-smazene-housenky-nebo-kuze-z-velryby-1341330

https://cs.wikipedia.org/wiki/Krampus

https://epochaplus.cz/pekelna-podivana-odkud-se-vzali-desivi-krampusove/

https://www.naturaki.com/en/tio-christmas-caganer/

https://adventures.is/blog/the-icelandic-yule-lads/

https://niftybuckles.wordpress.com/2022/12/15/norways-hiding-the-brooms-christmas-eve-julaften-tradition/

https://littleukrainianblog.com/culture/ukrainian-legend-of-the-christmas-spider/