Článek
Když se dnes řekne podvodník, vybaví se nám spíše nudné finanční schéma, spamový e-mail nebo falešná investiční příležitost. Ale ve 20. letech minulého století existoval podvodník, který by ty dnešní považoval za amatéry. Jmenoval se Victor Lustig a byl to muž, který dokázal s úsměvem spáchat něco, co zní jako děj absurdní povídky. Prodal Eiffelovu věž. A udělal to způsobem, který si zaslouží vlastní román.
Je příběh o géniovi manipulace, o době, která mu přála, a o lidské touze věřit tomu, co chceme slyšet.
Victor Lustig uprostřed
Na začátku byl talent a trochu drzosti.
Victor Lustig se narodil v roce 1890 v tehdejším Rakousku-Uhersku. Z domova si neodnesl bohatství, ale něco cennějšího. Ostrou mysl a přirozený šarm. Nebyl to typ podvodníka, který by vás zastrašil. Naopak. Vy jste chtěli být v jeho přítomnosti.
V mládí se pohyboval v prostředí luxusních zaoceánských lodí, kde byly většinou dva typy lidí. Bohatí turisté a ti, kteří se snažili z jejich bohatství něco ukrojit. Lustig patřil do té druhé skupiny. Naučil se tam dvě zásadní věci. Dokonale rozpoznat, po čem lidé touží a vypadat přesně tak, jak zrovna potřeboval.
Tahle kombinace z něj udělala mistra ne v tom, co říká, ale jak se tváří, když to říká.
Paříž, město světel a jedna geniální myšlenka.
Rok 1925. Paříž se zotavovala z války, veřejné finance byly napjaté a noviny byly plné debat o tom, co dělat s Eiffelovou věží. Monumentem, který měl původně stát jen 20 let. A co je důležité, tehdy ještě nebyla tak nedotknutelným symbolem Francie jako dnes.
Lustig ležel v pařížském hotelu a pročítal noviny. A pak přišel ten okamžik, který v životě člověk zažije možná jen jednou. Nápad, který je tak bláznivý, až musí fungovat.
V novinách se psalo o drahé údržbě věže. A Lustig věděl svoje. Když vlády něco stojí příliš, často hledají nenápadné řešení. Stačilo jen dát dohromady pár falešných dokumentů, najít vhodné zájemce a být přesvědčivější než realita.
Tajné jednání v hotelu Crillon
Lustig si vytvořil novou identitu. Stal se výborně oblečeným „vládním úředníkem“, který má na starosti citlivé zakázky. Pod hlavičkou ministerstva pošt a telegrafů pozval vybrané obchodníky se šrotem na luxusní jednání v hotelu Crillon (jednom z nejprestižnějších míst Paříže).
Když se lidé ocitnou v honosných prostorách, obklopeni lesklým stříbrem a profesionální obsluhou, jejich podezřívavost mizí. Psal se rok 1925. Byla to doba papírových dokumentů, oficiálních pečetí a důvěry v autority.
Lustig obchodníkům vážně oznámil, že vláda plánuje Eiffelovu věž tajně rozebrat a prodat jako šrot. Oficiálně kvůli vysokým nákladům na údržbu. Neoficiálně, aby se předešlo veřejné hysterii.
V místnosti zavládlo ticho.
Muž, který uvěřil a styděl se to přiznat
Obchodníci se šrotem začali přemýšlet o jediné věci. Jak se stát vítězem tak lukrativní státní zakázky? A přesně tam Lustig mířil. Role studu a prestiže je v podvodech mocnější, než by se zdálo.
André Poisson, jeden z podnikatelů přítomných na jednání, byl v Paříži relativně nový. Chtěl prorazit, stát se někým. A v Lustigově přítomnosti cítil, že se to může podařit. Věřil, že má šanci a zároveň se bál, že ji ztratí.
Lustig jen jemně naznačil, že rozhodování bude „citlivé“ a že někteří uchazeči jsou „aktivní“. Nebyla to výzva ke korupci, ale jen to tak znělo. Tím vytvářel prostor, aby oběť sama přišla s nápadem, jak si přízeň pojistit.
Poisson nakonec Lustigovi předal peníze za samotnou věž a ještě úplatek, aby zakázku jistě získal. Lustig inkasoval. A další den zmizel z Paříže tak hladce, jako by tam nikdy nebyl.
Druhý prodej, který nevyšel, ale mohl
A teď to nejabsurdnější. Poisson byl tak ponížený, že svůj omyl nenahlásil policii. Lustig to zjistil. A protože odvaha a neuvěřitelná drzost jsou od sebe někdy k nerozeznání, vrátil se do Paříže, aby se pokusil prodat Eiffelovu věž ještě jednou.
Tentokrát však narazil na opatrnější skupinu. Ještě dřív, než dokončil plán, cítil, že se něco zvrtne, a rychle odcestoval do USA. Ale kdyby se mu to podařilo? Možná by prodal i Louvre a Notre-Dame k tomu. U něj člověk nikdy neví.
Krabička, co tiskne peníze
Amerika byla pro Lustiga zemí neomezených příležitostí. A on je využil s dokonalostí mistra. Jedním z jeho nejslavnějších triků byla „peněžní krabička“. Nádherné dřevěné zařízení s mechanickými válečky. Když do ní člověk vložil bankovku, tak po několika hodinách ji „duplikovala“, vyjela druhá bankovka, naprosto pravá.
Lustig měl prostě uvnitř schované dvě nebo tři originální bankovky, které sloužily jako důkaz technologie. A kupci opět většinou nic nehlásili. Vždyť kdo by šel na policii a přiznal, že si koupil stroj na tisknutí peněz?
Jak přelstil Al Capona
Victor Lustig nebyl jen podvodník. Byl psycholog. A navíc měl odvahu, která hraničila s šílenstvím.
V Chicagu nabídnul nechvalně známému mafiánovi Al Caponemu investici 50 000 dolarů. Peníze si nechal dva měsíce, neudělal s nimi vůbec nic a pak je Caponovi vrátil s omluvou, že obchod nevyšel. Capone, ohromen údajnou poctivostí, mu ze sympatie dal 5 000 dolarů jako gesto. Přesně to Lustig chtěl.
Někdy největší trik není krádež, ale to, že necháte oběť uvěřit vlastnímu dojmu.
Hon na muže bez minulosti
Nakonec ale ani největší kouzelník neunikne realitě. FBI sledovala Lustiga kvůli padělání, podvodům a falešným dokumentům. Po řadě honiček ho dostala.
Když byl roku 1935 zatčen, agenti prý našli v jeho zápisníku seznam - Deset pravidel pro podvodníka. Jedno z nich znělo: Nikdy nepodceňuj lidskou chamtivost. Další, mnohem mrazivější bylo: Lidé nechtějí pravdu. Chtějí poslušně věřit.
Konec na ostrově, který měl být nedobytný
Victor Lustig skončil v Alcatrazu. Zemřel v roce 1947 na zápal plic. Z muže, který obcházel svět v hedvábných oblecích, se stal anonymní vězeň. Je to ironie? Možná, ale spíš nevyhnutelný závěr života člověka, který se pohyboval na hraně a který tu hranu neustále posouval dál a dál.
Věznice Alcatraz
Proč nás fascinují podvodníci?
Příběh Victora Lustiga není glorifikace zločinu. Je to zrcadlo. Ukazuje, jak snadno uvěříme tomu, co chceme slyšet. Jak moc nás ovlivňuje autorita, prostředí, šarm a vlastní touhy.
Lustig nebyl nadpřirozeně chytrý. Jen dokonale využíval ty slabiny, které máme všichni. A právě proto je jeho příběh aktuální i dnes v době phishingu, deepfake videí a falešných slibů.
Nakonec je možná nejpoučnější tato jeho lekce: Když chceš někoho oklamat, udělej to tak, aby se cítil důležitý. A přesně to Victor Lustig uměl dokonale.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Victor_Lustig
https://allthatsinteresting.com/victor-lustig
https://www.smithsonianmag.com/history/man-who-sold-eiffel-tower-twice-180958370/
https://www.newyorkalmanack.com/2024/12/victor-lustig-conman-counterfeiter/
