Článek
Čerstvý dokument Velký vlastenecký výlet přináší neobvyklý experiment. Tvůrci vzali tři české podporovatele Ruska na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli následky války. Výbuchy, mrtví civilisté, děti učící se v metru, masový hrob v Izjumu. A výsledek? Ani jeden z nich nezměnil názor. Jeden z účastníků na místě masového hrobu pronese: „To je celé nějaký fejk.“ Jiný bagatelizuje ruské znásilňování. Třetí vyčítá dětem, že v metru „nemají normální školu“.
Působí to absurdně. Ale psychologie a sociologie mají pro toto chování jasná vysvětlení. A nejsou tak vzácná, jak bychom si přáli.
Lidská mysl chrání víru víc než fakta
Když člověk věří něčemu opravdu silně, třeba že Rusko je „osvoboditel“, není snadné s tím hnout. I kdyby mu před očima hořelo celé město.
Motivované uvažování
Mozek není neutrální soudce. Je to obhájce naší identity. Vyhledává informace, které potvrzují náš názor a ty ostatní buď ignoruje, nebo zpochybňuje. Psychologové tomu říkají motivované uvažování. Když tedy příznivec Ruska vidí zničenou školu, automaticky začne hledat, jak si to „vysvětlit jinak“. Třeba že si to Ukrajinci udělali sami. Nebo že to „zmanipulovala média“.
Kognitivní disonance
Představte si ten rozpor: roky věříte, že Rusko brání světový mír a najednou stojíte u hrobu plného ukrajinských civilistů zavražděných ruskými vojáky. To je psychicky nesnesitelný střet. Říká se mu kognitivní disonance. A naše mysl udělá všechno pro to, aby ten vnitřní konflikt zmírnila. Často tím, že popře realitu. Je to obranný mechanismus. Ne výpadek rozumu, ale instinkt.
Efekt zpětného rázu (backfire)
A někdy jdeme ještě dál. Čím víc důkazů proti naší víře, tím silněji se jí držíme. Je to paradox. Ale studie potvrzují, že lidé s extrémním názorem často zareagují na fakta opačně a ještě víc zatvrdnou.
Identita a skupina jsou silnější než argument
Člověk není ostrov. Názory nejsou jen soukromé přesvědčení. Jsou součástí naší identity. A té se vzdává velmi těžko. Zvlášť pokud je postavená na sounáležitosti s nějakou skupinou.
Skupinová loajalita
Kdo se člověk roky pohybuje mezi „dezoláty“, proruskými skupinami, protestuje na náměstích, sleduje alternativní kanály… má kolem sebe sociální bublinu, která ho v názoru utvrzuje. Přiznat si, že Rusko vraždí děti, by znamenalo nejen přiznat chybu, ale zradit svoji skupinu. Být najednou „jako oni“ – ti, co věří „mainstreamu“. A to je pro mnohé nepřijatelné.
Ozvěnové komory
Internet a sociální sítě vytvářejí tzv. echo chambers (ozvěnové komory). Lidé v nich slyší pořád ty stejné názory dokola. Argumenty, které jim nesedí okamžitě označí za lživé. A když se všichni kolem tváří, že masový hrob je „zinscenovaný“, snadno tomu podlehnou. Realita se začne jevit podezřelá. A lež povědomá.
Emoce a mozek: Proč pravda často nestačí
Vědecké studie ukazují, že při útoku na naše přesvědčení se v mozku nespustí racionální analýza, ale emoční obrana. Logika jde stranou. Mozek vyhodnotí „hrozbu“ a reaguje útěkem do známých představ. Když se nám pak podaří realitu popřít, odmění se nám dávkou úlevy. A my se cítíme správně, i když se mýlíme.
Takže nemá smysl s nimi mluvit? Naopak.
Tohle všechno ale neznamená, že by dialog neměl smysl. Jen nestačí fakta. Pokud chceme někoho přesvědčit, musíme chápat, co brání změně názoru. Identita, emoce, skupina. A musíme najít cesty, jak se dostat přes tuto zeď.
Pomáhá empatie. Otázky. Dlouhodobý kontakt. A hlavně včasná prevence a vzdělávání proti manipulacím, než dezinformace zapustí kořeny.
Dokument Velký vlastenecký výlet ukazuje, jak hluboko se může lež zabydlet v lidské mysli. Ale také ukazuje, že pravda sama o sobě nestačí, pokud nemá kudy proniknout. A to je výzva nejen pro filmaře, ale i pro nás všechny.
Zdroje:
FFM Karlovy Vary - debata na téma Velký vlastenecký výlet
Novinky.cz
Motivované uvažování & confirmation bias
Backfire efekt (zpětný efekt)
Echo chambers & informační bubliny
